Jak poznat středisko, kde jsou děti opravdu vítány

Nálepka

Označení „Děti vítány“ nebo moderní anglický ekvivalent najdete na propagačních letácích nebo webových prezentacích středisek poměrně často. Tuto nálepku si obvykle lyžařské středisko přiděluje samo a je pouze na vás, zda jejímu kouzlu podlehnete, nebo budete pátrat dále, jaké podmínky vás a vaše ratolesti skutečně čekají.

Kde to je nejlepší

Nejlepší může mít pro každého rodiče jiný význam. Já bych za sebe řekl, že nejlepší je to tam, kde je na sjezdovce nejméně lidí, takže mému dítku hrozí nejmenší nebezpečí. Jenže s lyžařským areálem je to podobné jako s hospodou. Tam, kde to zeje prázdnotou, to stojí - přinejmenším v některých ohledech - za starou belu.

Pro někoho je rozhodující cena, pro někoho dostupnost nebo i místní infrastruktura. Prostě těch „nejdůležitějších“ kritérií může být mnoho. Zkusím je tedy seřadit tak, jak je cítím sám.

1. Terén

Mírné svahy, široké sjezdovky, pokud dítě nezvládá vlek, tak lanovky. V případě úplných začátečníků pak hledáme ideální dětský park s dojezdem do roviny nebo protisvahu, pokud je namísto provazového vleku vybaven pohyblivým pásem, tím lépe. Tam, kde jsou vleky, rozhoduje při výběru „dětského“ areálu i možnost vozit dítě „na koleně“, nebo mezi lyžemi. Žádný zákon to totiž nezakazuje, byť vám to pravděpodobně bude někdo tvrdit, a záleží jen na interním nařízení provozovatelů areálu. Je zajímavé, jak naprosto odlišná nařízení mají v tomto směru dvě největší krkonošská střediska.

2. Parkování

Nechci s dětmi chodit v lyžákách několik set metrů, či více než kilometr, pěšky ke sjezdovce. Ti nejmenší většinou neunesou vlastní lyže, v lyžařských botách se pohybují velmi špatně, takže nakonec nezbývá než naložit sáňky a celý náklad vybavení i s potomky na kopec dotáhnout. Pak se ovšem budete ohlížet po úschovně, kde necháte sáně, boty na přezutí atd. Prostě špatný scénář. Hledám střediska, kde lze zaparkovat přímo u vleku, nebo kde je opravdu dobře zajištěna doprava k němu. Samozřejmě v ideálním případě zdarma.

3. Cena

Cena samozřejmě hraje velkou roli, ale zařadil jsem ji až na třetí místo. Raději mírně připlatím za dobrý terén a parkoviště pod kopcem, než abych ušetřil, ale trávil den nepříjemnostmi popsanými výše. Na druhou stranu, peníze dnes vládnou světu a buď je máme, nebo ne. Zvažte tedy všechna pro a proti. Nejspíš vyškrtnete areály, kde musíte platit i za ty nejmenší začátečníky (na druhou stranu ve speciálních dětských parcích bývá zpoplatnění dětí bežné). Naprostá většina areálů se řídí dobrými mravy a nechává děti do 3 až třeba 10 let jezdit zdarma. Pokud musíte zaplatit plnou dětskou cenu už za 2,5leté dítě, zřejmě tam děti nemají co dělat. S většími dětmi sledujte i výhodnou nabídku rodinných skipasů, naopak pokud jste zvyklí lyžovat „odděleně“, tedy ráno otec se synem, odpoledne maminka s dcerou, informujte se, zde je možné v rámci rodiny si skipas přenechat. V dnešní době sledovacích turniketů, zákazů a výhrůžek (skipas je ve většině středisek oficiálně nepřenosný) už to začíná být problém a areály, které takovou přenositelnost lístku neumožní, rozhodně „kids friendly“ nejsou. Některé, zvláště zahraniční areály rodičovskou přenositelnost umožňují jen za příplatek. Do celkové ceny se může promítnout i zpoplatněné parkoviště nebo letošní (nejen) krkonošská novinka – zpoplatněný skibus. A také ceny v občerstvovacích zařízeních, které se většinou odvíjí od velikosti a věhlasu střediska.

4. Lyžařské školy a půjčovny

Pokud jste se rozhodli svěřit své potomky do rukou profesionálů, zkuste se předem, třeba na webových stránkách, informovat nejen o cenách výuky, ale i o službách. Zjistíte tak, kde se bude vaše dítě učit, zda je svah bezpečný a dobře zajištěný, kdo bude děti učit a jak to bude dělat. Dobrou lyžařskou školu nelze paušálně doporučit. Nejlépe to zjistíte až na místě podle konkrétních lidí a hlavně instruktorů. Z jejich chování po krátké chvíli poznáte, zda jsou u nich vaše „děti vítány“, nebo ne.

Pokud nemáte pro své potomky vybavení, zjistěte si, zda se ve středisku, kam se chystáte, nějaká půjčovna nachází. To platí hlavně u osamocených miniareálů, jinak dnes půjčovnu vybavení najdete na horách na každém rohu. Je ovšem dobré se informovat, a třeba rovnou i zamluvit odpovídající výbavu, abyste pak netrávili zbytečně čas na horách jejím sháněním ve vícero půjčovnách.

5. Co po lyžování

Vybírejte středisko i podle toho, co nabízí vašemu dítěti navíc. Budete trávit ve středisku celý týden, nebo jen jeden den? Na jeden den zábavu najdete, ale více dnů na jednom kopci už může být pro malé závodníky nuda. Vybírejte tedy členitý areál, s možnostmi změny sjezdovky, třeba i malou českou lyžařskou houpačku. V zahraničí je už běžné, že pro děti jsou v areálech vybudovány i cesty v lese, osazené dětskými figurkami, pohádkové lesy a různé atrakce, které děti na chvíli od lyžování odvedou k jiné zábavě. U nás je to zatím spíše utopie, ale třeba už o nějakém takovém středisku v našich malohorách víte.
S vícedenní zábavou souvisí i vyžití mimo sjezdové lyžování. Tedy sáňkařské dráhy, snowtubing, aquapark, zimní bobová dráha a mnoho dalších aktivit, které děti mohou zabavit nejen v případě nudy, únavy, ale i špatného počasí.

Děti doopravdy vítány

Doopravdy vítány jsou všude tam, kde se dobře cítí, nejsou vystaveny strachu z okolních lyžařů, křiku nepříjemných vlekařů, když se jim nepovede první jízda na vleku, prostě všude, kde se s nimi dobře cítíte i vy. Zda to bude jeden třísetmetrový vlek, nebo velké středisko záleží už spíš na vás. Hosté jste vy a o hosta, zvláště toho nejmenšího, by mělo být vždy dobře postaráno.