Tři a půl hodiny posouvání

Přepečlivě naplánovaný program ale dostal hned první den ránu. Nepamatuju, že by se někdy start závodu odkládal po čtvrthodinách od 11 do 14:30 hodin! Zádrhelem byla mlha a závodnice do ní nepustit bylo jistě správné.

Bohužel se odpoledne konečně zvedla a v době, kdy už měly být prázdné první bedny se šampaňským, se závod teprve rozjížděl. Přiznám se, že si nedovedu představit, jak se celkově udržet zkoncentrovaný (a navíc rozcvičený, zahřátý, ale nezpocený) po tak dlouhou dobu. Co s botami? Kolikrát je asi nebožačky zouvaly a obouvaly? Jak řešili servismani měnící se podmínky na trati? Jak v neustálém stresu z možného startu za pár minut doplňovat energii ve čtyřhodinovém předzávodním stavu, kdy na jídlo není ani pomyšlení? Dokáže si to ještě vůbec ředitel Skaardal 15 let od konce své kariéry představit?

Bylo to nešťastné a asi dlouho se bude diskutovat, zda ještě únosné a nakolik regulérní. Lze ale chápat, že s jakžtakž připravenou (nahoře poměrně tvrdou, většinou poměrně měkkou) tratí po sněžení a s výhledem na další sněžení před mužským SG plus nutností absolvovat poté tréninky sjezdu se pořadatelé maximálně snažili závod odjet podle programu. Mnozí je kritizují, že podlehli diktátu televizního přenosu. To je obecně realita celého lyžování, ale v tomto případě bych televizi moc nevinil. Jestliže měla přenos naplánovaný na poměrně plonkovou dobu 11 – maximálně 12:30, nekonečné posuny jí dělaly v programu jedině zmatek a možná by televize samy raději dostaly termín jindy. Šlo spíš o dodržení programu. Ovšem tímto způsobem, vlastně skoro za každou cenu, to byl takřka sadismus. Nepřekvapí, že tvrdým kritikem se stal i rakouský trenér Mandl, hodnocený za výsledky. Stejně tak německý ředitel Maier: „sice se pořád oháníme bezpečností, ale nakonec stejně rozhodne obchodní hledisko“. Oběma nezkoncentrované hvězdy minuly stejnou branku. A co asi říkal Američan?!

Čtyři problémy

1. Kvůli psychice a koncentraci je neúnosné posouvat začátek závodu déle než 3 hodiny po 15 minutách. To je permanentní deptající stres.

2. Je správné, že se začalo jezdit až tolik hodin po prohlídce, jež se navíc uskutečnila v mlze, takže se závodnice při nemohly plnohodnotně orientovat, najít si a zafixovat orientační body?

3. Začátkem února je napováženou zahájit závod až ve 14:30. Kvůli dvěma přerušením s transportem zraněných bylo v 15:30 odjetých jen 20 jezdkyň a bylo jasné, že na trať jich pustí přesně tolik, aby jich absolvoval dostatek na vyhlášení výsledků. MS má oficiálně umožnit start širší škále závodnic. Jely nakonec jen staré známé z WC, mnohé z těch, pro něž to měl být vrchol sportovní i motivační, se skoro celý den trápily zbytečně.

4. měl se za daných podmínek závod vůbec jet? Ex post, se znalostí dění, je snadné říci, že ne. V těch 14:30 to tak jasné nebylo.

Pochybnosti vznikají nejenom proto, že se děsivým pádem nejspíše po vlastní jezdecké chybě ošklivě zranila a na zbytek sezony vyřadila superhvězda Lindsey Vonn. Nebylo normální, že několik špičkových jezdkyň včetně zkušené Marie Hoefl-Riesch, spolufavoritky Anny Fenninger a málem i bronzové Julie Mancuso takřka nepochopitelně minulo branku sice za horizontem, avšak nijak těžkou. Za normálních podmínek (viz 1 a 2) by tam takové výpadky neměly snad ani přebory žákovské. Ty holky to prostě nedaly unavenou hlavou.

Kdo jiný než Tina?

Výsledkově ale k žádnému velkému harakiri nedošlo. Překvapí snad někoho, že vítězka se opět jmenuje Tina Maze? Že druhá dojela letos konečně opět velmi dobrá Lara Gut? A za nimi Julia Mancuso?

Tina je opravdu neuvěřitelná. Prakticky už nedostižný náskok ve SP znamená splnění sezonního cíle, takže vše další už je vlastně bonus. Výsledky na MS se teoreticky nemusí nervovat a snad i proto je uvolněná.

Její největší soupeřkou je od nynějška ona sama: díky tomuto zlatu připustila jako cíl medaili z každé discipliny. To ji bude stát hodně sil a může hnát do až rizika. A v pozadí je oněch zatracených 2000 bodů ve SP, s nimiž na ni budou všichni dotírat stále víc. A až je získá, budou ji hecovat do maxima. Už jsou sázky na to, kolik jich udělá?

Zatím se ale zdá, že by snad vyhrála i skikros na X-games a kdoví, co by předvedla v biatlonu v Novém Městě.

Veselo bude v letos tak utrápeném Švýcarsku: 2., 5. a 10. Naopak první neúspěch musí strávit domácí: těsně v 10 jen poslední roky hodně nevýrazná Andrea Fischbacher (9.). Obhájkyně Liz Goergl kýžený zázrak nepředvedla a jako 11. zůstala na úrovni celé dosavadní sezony.

Jako poslední pustili na trať Kláru Křížovou. Její 25. místo z 30 klasifikovaných je s ohledem na padající šero a na pár slušných jmen za ní poměrně slušné. Jak pravila Rakušanka Sterz s č. 28: „bylo to skoro jako první kolo večerního závodu“. Mráz běhal po zádech

Vedle Tinina vítězství ale bohužel zůstane druhým hlavním momentem závodu bolestný nářek, doprovázející Lindseyin pád. Bouračka byla sama o sobě na první pohled sice ošklivá, ale podobné vídáme i bez toho, aby se něco vážnějšího stalo. Mráz běhal po zádech právě z toho zvuku. Na to zvyklí opravdu nejsme. Podle prvních zpráv jde o rupturu předního zkříženého (ACL) a bočního vazu a navíc frakturu kloubní plochy tibie. Příští týden má být operována – kde jinde než u Steadmana ve Vailu. Plánuje, že by ve „svém“ Lake Louise na začátku zimy už zase chtěla vyhrát.

Zbytek sezony tak přichází o hezké souboje ve sjezdech, super-G a možná i obřích slalomech. Zdálo se, že se při závodní pauze Lindsey dala docela dobře dohromady a šokovala nečekaným vítězstvím v obřím slalomu v Mariboru. Nyní je ale pro ni nejdůležitější, aby ji dobře odoperovali a aby se v co nejlepším zdraví s co nejmenšími následky dokázala připravit na příští sezonu, možná s pozdějším vrcholem OH.

Je ale třeba přiznat, že se pád jeví spíš jako důsledek jezdecké chyby, i když vlastní trenéři (Trenkwalder) tvrdí, že příčinou byla vysoká rychlost a dopad do místa s částečně nahrnutým měkkým sněhem. Ať tak či tak, fakt je, že náznak toho, co bylo tak děsivě vidět na zpomaleném záběru – dovnitř „vlomené“ koleno po zaříznutí pravé lyže, když se zřejmě snažila korigovat směr – v minulosti jentaktak ustála už několikrát. K tomu přidejme její agresivní jízdu, kdy to opravdu dámsky neošetřuje, tím případně dané odchylky od teoreticky ideální resp. „většinové“ linie a letos viditelnou menší jistotu v SG, jež může být daná i určitým výpadkem fyzičky. Vzpomínáte, jak nedávno za jízdy „upadla“ lyže jak Tedovi Ligetimu, tak Julii Mancuso? Proč jenom tentokrát neměla aspoň kousek stejného „neštěstí“ Lindsey se stejnou značkou vázání v situaci, kdy to potřebovala?

V každém případě byla ta zvuková kulisa, dobře slyšitelná i v televizi, stejně jako čtvrthodinové záběry na bezmocné tělo lyžařské superhrdinky, velmi špatnou propagací alpského lyžování. První den se zkrátka těžce nepovedl. Jak pravil Mandl: „dneska se to vyplatilo jenom mistryni světa.“

Jenže byl vedle jak jeho Anna u té zapeklité branky. Největším vítězem téhle nastavované podívané byli stánkaři. Co udělá většina z 20 000 diváků, když několik hodin klepe kosu v cíli, kde se nic neděje?

Doufejme, že tím nejošklivější moment šampionátu máme za sebou, že se Lindsey dá dobře dohromady a že dál už zažijeme něco z nádhery, jako se předvedl úžasný víkend lauberhornský i hahnenkammský.