Její „spravedlivější“ náhrada, superkombinace, se během pár let ani nestačila etablovat a je rovněž vytlačena na okraj. Ještě loni se po čtyřech závodech uděloval malý globus, letos už jejich počet spadl pod minimum tří a žádný křišťál nebude. Nejméně populární a hodně „umělá“ disciplina padá za oběť lepšímu byznysu v podobě tzv. city events, oněch 200m sprintslalomo-obřáčků na umělých rampách.

Pěkný, i když „nespravedlivý“

Zdálo se, že spojení obvykle lehčího kratšího sjezdu a podobně koncipovaného slalomu (letos se ve WC jel jenom ve Wengenu) skoro nikomu včetně diváků chybět nebude. Jenže do tohoto pohřbívání vstoupil šampionát se superkombinací coby nádherným závodem se dvěma vysoce hodnotnými částmi: naprosto regulérním náročným sjezdem na Planai a tvrdým, nikoho nešetřícím, byť „jen“ jednokolovým, poctivě zatočeným slalomem na tamějším standardním slalomáku.

Zkušenost dávno učí, že všechny kombinace bývají doménou několika zbylých univerzálů před slalomáři, kteří co nejzdatněji přežijí sjezd. Rychlostní specialisté si dostatečný náskok najet nedokážou. Dokonce ani když techniky pošleme v rámci kombinace do nejobávanějšího sjezdu sezony na Hahnenkammu.

Spočítal jsem, že letos tam dva nejlepší v klasické kombinaci, Kostelic a Pinturault, uhájili v plnohodnotném „opravdovém“ sjezdu ztráty, jež vůči nejlépe umístěným sjezdařům – 4. Baumannovi a 5. Svindalovi – vygumovali už prvním kolem slalomu (a druhým svou převahu jen zvýraznili, tam už pak jde spíš o trápení sjezdařů). Jestliže tedy v kombinaci technik převálcuje sjezdaře i v rámci nejtěžšího sjezdu světa, o to menší šanci má druhý při obvyklém kombinačním sjezdu lehčím.

Slalomář se totiž může „zakousnout“, sebrat odvahu, „vypnout mozek“ a s pevnými nervy a štěstím ten pro něho šílený fofr ustát. Ale sjezdař bez natrénovaného slalomu tento hendikep jen vůlí neeliminuje. To už není věc odvahy, nýbrž dovednosti a tréninku.

Jistě i tato vlastně systémová nespravedlnost je jedním z důvodů, proč se od kombinací upouští. FIS nicméně proklamuje, že je chce zachovat v rámci šampionátů. Rakousko, jež je jejich zastáncem, snad právě proto připravilo závod tak, že se náročností blížil kombinaci klasické. Opravdu bylo na co koukat.

Nesjezdaři se drželi

Plnohodnotná ledová Planai, 3366/976 metrů (pro srovnání, superkombi wengenská se jela na trati „jen“ 3078/713 m), dávala jasnou výhodu sjezdařům. Jenže letošní ďábel Ligety si jako šestý nechal nejrychlejšího Baumanna ujet jenom o 0,72, 10. Kostelic o 1:37, 12. Raich o 1:52. Bylo zřejmé, že pokud bude slalom těžší než žákovský, vyhraje opět někdo z těchto zkušených kombinátorů (Raich mistr světa 2005, 2. 2007, Kostelic poslední sezony nejlepší ve WC, Ligety olympijský vítěz 2006 a málem vítěz z Wengenu). Proti nim stál Svindal (mistr světa 2009 a 2011, ale nyní už slabší slalomář), Innerhofer (2. na MS 2011, ale nic moc forma) a další spíš do počtu.

Tento kombinační sjezd jel nejrychlejší ve srovnatelném čase i srovnatelnou rychlostí s individuálním, změřená maximálka 115,10 km/h byla dokonce o 1,1 km/h vyšší. Bylo se na co dívat a před všemi slušnými jízdami nesjezdařů klobouk dolů. Univerzálové opět vítězí...

Večerní náročný slalom na festovním ledu a 216 metrech se 64/62 brankami od Francouze Perrina potvrdil očekávané. Slalomovou „výuku“ provedl Alexis Pinturault. Ve sjezdu sice jako až 22. nasbíral ošklivé +4:73 vteřiny, ale nakonec mu jen 0,28 chybělo k medaili po úžasné jízdě - rukavici hozené nedělním soupeřům ve slalomu. Sjezdaři byli většinou bez šance, Theaux, Innerhofer ani Svindal po špicarech nedojeli.

Dost smutný byl pohled na Benniho Raicha. „Altmeister“ se před MS zdál přicházet do formy, ale nejel dobře a Pinturault ukázal, kde (jinde) už je dnešní špičkový slalom. Také Kostelic nezopakoval poslední výkony, působil spíš, jako když nemůže, než že taktizuje. V takové konstelaci se na svoje nejrychlejší kombinační slalomy při OH 2006 i 2010 rozpomněl Ted Ligety a vystřihl druhou nejlepší jízdu – sice 1:18 za Pinturaultem, ale 0,50 před 4. Kostelicem a skoro 2 vteřiny před 11. Baumannem – a bezpečně si dojel pro druhé zlato.

... a Rakousko konečně slaví

Odhodlání, atmosféra a solidní umění (v roce 2006 byl jedním z nejlepších juniorů ve slalomu) dotlačily zachránce domácích nadějí Baumanna k bronzu. A na pořadatelské kozáky přišla taková bída, že i tento bronz slavili skoro víc než tituly v dobách hojnosti.

I tak tam ale přituhuje. Nespokojenost je veliká, pod dost tvrdou kritiku rakouských funkcionářů a trenérů se v rámci svých blogů z MS podepsal Hermann Maier. Nejspíš se začíná prát prádlo. A jestli pořádně nezaúřaduje Hirscher, bude možná dost špinavé.

Z dalších zaujal velmi solidní 4. Fin Romar, jen těsně za Baumannem. Obdivuhodně zabojoval 12. hromotluk-sjezdař Paris, celkově devátý.

Naši se ctí

Pro nás byl událostí start Ondry Banka po zranění a s minimem tréninku. S ohledem na okolnosti zajel asi svoje maximum (a ve sjezdu si asi zariskoval i víc, než by bylo rozumné – jenže on a „rozumné“ závodění?), součet +2,73 je rozhodně velmi přijatelný. Martin Vráblík nevypadal špatně, 15. místem si přibližně udržel pořadí z několika předchozích akcí. S ohledem na výjimečně těžký sjezd a rovněž velmi náročný slalom obstál čestně.

Celkově se nekonalo žádné překvapení, i když před šampionátem asi nikdo nečekal, že ještě před obřím slalomem si na krk pověsí dvě zlata Ted Ligety. Když ale sledujeme jeho sezonu se zlepšením v rychlosti (na Hahnenkammu byl po Mausefalle 5., vršek sjel jako 6., ve Wengenu v kombinaci zdaleka nejlepší z nesjezdařů, zde vyhrál super-G) a současně udržením slalomu, nepřekvapí to tolik.

Premiéra RiCam

Dlouho vyvíjená, vylepšovaná a slibovaná miniaturní kamera připevněná k pružence brýli a poskytující pohled na trať ze závodníkovy perspektivy měla konečně premiéru na hlavě Matthiase Mayera. Dva krátké prostřihy moc neukázaly, a tak zůstává otázkou, jak velkou senzací se může stát.

Zařízení rakouské firmy Riedel Communications váží komplet 64 gramů. Kamera není „neviditelná“ ani „skrytá mezi obrubou brýlí a sklem“, jak bájil český TV přenos, nýbrž v ochranném pouzdru navlečená na pásku brýlí na boku helmy. Viz např. http://www.promedianews.de/…-Perspektive

Teoreticky nejméně atraktivní individuální závod se nakonec ukázal jako krásné drama s výbornými výkony i ohromnou bojovností. Je jasné, že takto náročnou kombinaci nelze jen tak mimochodem šoupnout do programu prodlouženého víkendu WC. Ale mistrovství coby zvláštní akci opravdu ozdobila a v takové podobě vždycky zdobit bude.