Boty na míru nejsou jen finesou pro fajnšmekry usilující o nejvyšší efektivitu a výkon, ale mohou výrazně pomoci i běžným lyžařům, zejména těm, kdo se v konvenčních přezkáčích trápí. Ne na každou nohu se podaří najít padnoucí „hotový“ skelet, což se nejčastěji týká anomálií ve tvaru nohy, ať už jde o výrůstky, zhroucenou klenbu, vysoký nárt nebo široká lýtka. V takovém případě nezbývá než si boty přizpůsobit.
U Strolzů znamenají „boty na míru“ jak tvarování skeletu, tak vnitřní
botičky a samozřejmě nechybí ani kvalitní tvarovatelná vložka.
Nemám žádnou výraznou anomálii nohy ani žádné obtíže, v předchozích
přezkáčích Dalbello Krypton jsem vydržel bez potíží celý den, takže
„boty na míru“ jsou pro mě do určité míry nadbytečným luxusem.
Nicméně velmi příjemným.
Celá „výroba“ na míru obnáší dvě osobní
návštěvy přímo v obchodě – v Česku zatím jen v pražském Harfa Sportu
na Harfě. Ta první zabere zhruba 30 min, pokud jste již rozhodnuti, který
model boty chcete. V nabídce je Racing pro výkonnostní lyžaře s udávanou
flexí 130 až 150, výkonné Freeride s měkčím komínem a flexí 115 až
130, Sportive S určené pro běžnou lyžařskou veřejnost s flexí 100 až
120 a Sportive SWM s flexí 80 až 100, které vycházejí z předchozího
modelu a jsou upraveny pro velmi široká lýtka.
Nejprve se snímá otisk chodidla. Podle něj a případných přání
zákazníka je tepelně tvarován skelet. To probíhá tak, že vyškolený
pracovník obchodu neboli Strolz asistent přilepuje korkové plátky na kopyto
dané boty v místech, kde je potřeba skelet zvětšit. Na první pohled se
zdá skelet takto výkonné boty opravdu poměrně velký, mohutný – a to
proto, aby „vstřebal“ všechny možné výchylky tvaru nohou. Tvarování
probíhá už bez mé přítomnosti a tím je první, příjemná návštěva u
konce.
Na druhou návštěvu, po níž si již boty
odnáším, je potřeba zhruba 1,5 hod. času. Provádí se vypěnění
vnitřní botičky, což je zároveň ta hlavní, nejznatelnější úprava
celého procesu „tvarování na míru“ – přesně padnoucí botičku
totiž pozná a ocení každý, rekreant i závodník, dokonce i ten, kdo s
běžnými botami nemívá problémy. Vypěňuje se spodní část botičky,
zhruba od kotníků dolů.
Jak uvádí sám výrobce, proces pěnění je poměrně nepříjemný a trvá u
každé boty nejméně 10 minut. Je třeba do bot vklouznout, zapnout je a pak
čekat a trochu zatnout zuby – do „kapes“ ve vnitřní botičce se pod
značným tlakem vstřikuje pěna, díky níž botička nohu dokonale obepne.
Zprvu příjemný tlak se brzy změní v neobvykle silný až bolestivý a při
něm je třeba zmíněných 10 minut vytrvat, než pěna ztuhne a botička tak
získá konečný tvar. Navíc je vhodné natáhnout prsty a stát co
nejpevněji, aby pěna nepronikla tam, kde je nežádoucí, a tvar botičky co
nejlépe kopíroval nohu v jejím přirozeném postavení. Toto je moment,
který může být pro citlivější osoby poněkud problematický.
Poté se boty nechají ještě jeden den „stát“, aby pěna ztuhla natrvalo
a může se na svah...
Nejsilnější dojem samozřejmě zajišťuje
vnitřní botička, která díky vypěnění nohu téměř dokonale obepíná
– nejlépe to samozřejmě vynikne, máte-li nohu anomálně tvarovanou.
První den na sněhu vynikl i nezvykle velký dopředný náklon boty, který
způsobuje „přizvednutá pata“ skeletu. Celkem dobře se díky tomu v botě
chodí, ale po půl dni lyžování mě začínají bolet nohy. Vzhledem k tomu,
že mě díky „pasivnějšímu“ způsobu zatáčení (časté využívání
rádiusu lyží, překlápění lyží z hrany na hranu pomocí pohybu kolen
během jejich odlehčení na konci oblouku) nebolí, vzbudily se ve mně obavy,
zda jsem s vybraným modelem nesáhl vedle. Uklidňoval jsem se však
upozorněním výrobce, že noha se v botě „usadí“ až zhruba po třech
dnech lyžování. Už druhý den si svaly na jiný náklon boty postupně
zvykají, bolest ustupuje. Třetí den je lyžování zcela bezbolestné, jde to
jako z učebnice. Zřejmě šlo v mém případě skutečně jen o zvyk na daný
náklon skeletu. Ještě doplním, že boty za celý den z nohy nesundám.
Méně snadné může být obouvání boty – v místě nad patou je totiž
„výčnělek“, odpovídající tvaru nohy, který je potřeba patou
překonat. Trochu jsem se toho bál, protože jsem zvyklý obouvat se poměrně
bezmyšlenkovitě a pokud možno rychle, ale oproti očekávání jde obutí
poměrně dost hladce. Záleží však na tvaru paty a samozřejmě teplotě, na
niž se nechají boty „vymrznout“. V mrazu je skelet méně ohebný, není
tak snadné vyklopit jazyk, a o to více překáží patní výčnělek.
Přezky není potřeba zapínat příliš napevno,
čímž odpadá častý a nepříjemný zápas s jejich dopínáním. Osobně
jsem se ustálil na prvním zoubku u spodní a horní přezky a na druhém
zoubku u obou prostředních přezek. Přezky jsou drobné a jejích
rozepínání není úplně hračka, nicméně jej usnadňuje pojistka, která
vnější konec přezky lehce uvolní. Oproti běžným botám se také hůře
vyvlíkají očka ze zoubků. Pokud se však vydaří hlavní smysl bot na míru
– příjemnější pobyt v nich a snazší a efektivnější lyžování, pak
jsou „trable“ s přezkami jen prkotinou.
Na závěr neuškodí ani zmínka o retro designu Strolzů, který by asi
nezaujal jen málokoho. Boty zkrátka vypadají jako z minulého století,
ačkoliv jim nelze upřít jistou eleganci starých poctivých časů.