Brockenské strašidlo
Vzniká zpětným ohybem slunečních paprsků. Nejčastěji ho můžeme
spatřit na horách, s větší pravděpodobností na jaře, v létě a na
podzim. Vodní kapičky, na kterých se tento fotometeor tvoří, totiž nesmí
být zmrzlé. Může se objevit i v zimě, je-li vrstva vzduchu těsně
u země dostatečně teplá či vodní kapičky při podnulových teplotách
ještě nestačily zmrznout. Návštěvníci hor – lyžaři, horolezci,
horští vůdci či trekaři vidí svůj zvětšený stín na vrstvě mlhy či
mraků. Slunce jim přitom svítí do zad. Světlo projektuje stín postavy
díky perspektivě v často nezvyklém trojúhelníkovém tvaru. Zdánlivé
zvětšení stínu je optická iluze, ke které dochází v případě, že
pozorovatel porovnává svůj stín podle relativně blízkých oblaků, které
mají být ve stejné vzdálenosti jako vzdálenější pozemní objekty
viděné přes mezery v oblacích. Stín padá také na vodní kapky v různé
vzdálenosti od oka, čímž klame prostorové vnímání. Strašidelně může
působit zdánlivý pohyb stínu, který způsobuje posun oblačné či mlžné
vrstvy. Někdy se stává, že vrchol stínu je obklopen kroužky barevného
světla, které vypadají jako svatozář. A Brockenské strašidlo s glórií
(či gloriolou, jak chcete…) je na světě. Obecně platí, že takhle
můžeme pozorovat nejen svůj vlastní stín, ale stín jakéhokoli předmětu.
Na mlhavém horském svahu, na okraji mraku, ale třeba taky z letadla. A kde
se vzal jeho název? Pojmenován byl podle hory Brocken (1 141 m n. m.),
nejvyššího vrcholu pohoří Harz v Německu, kde ho místní často
pozorovali. Vymysleli přitom spoustu legend, podle jedné z nich má tento
fenomén své jméno. Á propos, milí autoři fotek, názvem článku jsem se
vás nechtěla nijak dotknout – svůj stín (či stín letadla) jste vyfotili
opravdu nádherně. Díky!
20. 6. 2010, let z USA do Londýna, autor Lukáš Shrbený
Glórii z letadla jsem vyfotil 20. 6. 2010 krátce před přistáním
v Londýně ve Velké Británii po letu z USA a byla záhy následována
i kompletním kruhem mlžné duhy s antikrepuskulárními paprsky.
5. 12. 2008, Krkonoše, autor Pavel Taclík
Pomalu stoupám inverzní oblačností nedaleko hrany Labského dolu, všude
kolem mě obklopuje samota a téměř absolutní ticho, jen kdesi pod sněhem
je slyšet Pančava. Náhle nastává změna; do mlhy začíná pronikat
sluneční svit a jen velmi krátký okamžik mohu sledovat velmi emotivní jev
– Brockenské strašidlo. Oblačnost klesá do hlubin Labského dolu, čekám
na další dějství...
13. 12. 2008, Krkonoše, autor Lukáš Shrbený
Jako spousta jiných přírodních optických jevů pro mě ani pozorování
gloriol neznamená zpětný ohyb světla. Fyzikální podstata jevu je pokaždé
přebita jedinečnou schopností přírody vytvořit s neuvěřitelnou
lehkostí a samozřejmostí podívanou neuvěřitelné krásy vyvolávající
ve mně radost, obdiv a pokoru. Fotil jsem 13. 12. 2008 na Sněžce
v Krkonoších. Zajímavostí je, že uvnitř glorioly jsou dva lidské stíny
– můj a vedle mě stojící dívky, pro kterou to bylo vůbec první
pozorování tohoto jevu v životě.
10. 10. 2006, Krkonoše, autor Pavel Taclík
Moje první setkání s Brockenským strašidlem. Do té doby jsem věděl,
že něco takového existuje, pouze z vyprávění a z knížky
o Krkonoších od Zdenko Feyfara. V mlze je patrný výrazný pilíř ve
Sněžných jamách v Krkonoších.
3. 7. 2006, Machu Picchu – Peru, autorka Karla Kolebáčová
Kousek pod vrcholem hory, mraky dole, slunce v zádech, asi 8:30 ráno,
trvání asi 10 min, výška asi 2 600 m n. m., dig. foťák Olympus.
Alena Zárybnická
Náruživá lyžařka, skialpinistka a pravidelná testérka lyží na
akcích SNOW. Samozřejmě také přední česká meteoroložka působící v
České televizi.
Její další články si můžete přečíst na http://snow.cz/…a-zarybnicka
