Řeč je o jasných světlých, někdy i duhově zabarvených, skvrnách u Slunce či Měsíce. Když se objeví u Slunce, říká je se jim parhelia. A v případě, že jim vzácnou existenci na obloze dopřeje neobvykle jasný Měsíc, jsou to paraselenia.
Vznikají za stejných podmínek jako malé halo, tedy v případě, že je ve vzduchu dostatek ledových krystalků, skrz které světlo prochází. Ale je tu jedna důležitá podmínka. Ledové krystaly musí ležet bočními stěnami směrem dolů, tedy naplocho. Aby se nějakou dobu udržely, a vy jste měli šanci je spatřit, či dokonce vyfotit, je tedy třeba, aby náhodně padajících ledových krystalků bylo hodně. Parhelia bývají někdy i duhově zbarvená. Vznikají totiž lomem paprsků, které procházejí bočními stěnami krystalků. Na vnitřní straně mohou mít nádech do červena, na vnější do modra. Někdy jsou nádherně jasná, jindy jen málo výrazná, vidět můžete třeba jen jedno. Často bývá jedno z parhelií více výrazné, druhé doslova nenápadné. A kde přesně je na obloze hledat? To záleží na výšce Slunce nad obzorem. Je-li právě na horizontu, jsou viditelná ve vzdálenostech 22 ° přímo na malém halu. S rostoucí výškou Slunce se od malého hala vzdalují – například ve výšce 50 ° nad obzorem by byla vzdálena asi 32 ° od slunečního disku.
Jak už bylo řečeno: stačí málo – jen správně orientované ledové krystalky. A je úplně jedno, jestli krystalky mezi nás a Slunce či Měsíc přinesly průsvitné ledové mraky, například Cirry. A nebo poletují-li krystalky v mrazivých dnech ve vzduchu i blízko země jen tak volně – například při mrznoucích mlhách.
Mimochodem, právě paraselenia jsou velmi vzácná, jejich fotografie
považují všichni za opravdické unikáty. Mé díky patří tradičně za
výběr báječných fotek Tomáši Tržickému i všem fotografům, kteří
své fotky nabídli. Zvlášť pak Martinu Popkovi za úchvatný pohled na
noční oblohu s opravdickou lahůdkou, jakou paraselenia jsou.
Poloha parhélií vypočítaná pro den 1.11.2012 (den kdy vyšel tento
článek ve SNOW 70 - pozn. red.), při východu Slunce a při jeho maximální
výšce nad obzorem. Při východu Slunce leží parhelia na malém halu,
s rostoucí výškou Slunce nad obzorem se od něj vzdalují. Simulace byla
vytvořena v programu HaloSim pro 50 ° s. š., 15 ° v. d. Orientačně
platí pro celé území ČR. Zdroj: http://ukazy.astro.cz
Roman Szpuk
Obě parhelia v řasovité oblačnosti, Churáňov 16. září 2012.
Iva Ondráčková
Barevné parhelium tvořící se ve vysokých řasovitých oblacích bylo
zaznamenáno 15. března 2008 v podvečer nad Rajhradem Canonem EOS 300D.
Martin Tržický
Takto výrazné parhelium se vytvořilo v poletujících ledových krystalech
dopoledne 12. ledna 2009 v Jizerských horách. Slunce jsem zakryl rukou kvůli
oslnění.
Ladislav Nyč
Obě vedlejší slunce ve zmrzlé mlze. Jev byl velice stabilní, díky
bezvětří se inverzní oblačnost nehýbala, pozoroval jsem to „divadlo”
asi hodinu a půl. Kopec Panský vrch, 23. prosinec 2007.
Roman Szpuk
Levé parhelium na cirrus uncinus 18. září 2012, Churáňov.
Roman Szpuk
Pravé parhelium 18. září 2012, Churáňov
Daniel Neumann
28. září 2012 nabídlo celou škálu halových jevů. Pozoroval v
Plzni-Košutce. Levé parhelium na snímku září v cirrech nad níže
ležícími oblaky. (Foceno Canonem 1000D a objektivem Canon 17–85 mm.).
Martin Popek
Obdoba parhelií u Měsíce (tzv. paraselenia). Snímky zachycují slabě i
hvězdy protažené do čárek díky delší expozici. Oba snímky pořízeny na
Grúni 28. září 2012.
Martin Popek
Alena Zárybnická
Náruživá lyžařka, skialpinistka a pravidelná testérka lyží na
akcích SNOW. Samozřejmě také přední česká meteoroložka působící v
České televizi.
Její další články si můžete přečíst na http://snow.cz/…a-zarybnicka
