Zato ledových krystalků tam můžou poletovat milióny. V takovém případě máme šanci pozorovat další z halových jevů, tzv. cirkumzenitální oblouk. Má podobu duhového oblouku, který jako by byl součástí kružnice opisující zenit (nadhlavník). Nikdy nemůže být větší než půlkruh. A možná i tím může mást a připomínat onu duhu vzhůru nohama.
Už jsem na tomto místě mockrát zmínila, že vzhled halových jevů závisí na tvaru ledových krystalků a na jejich orientaci v prostoru. Třeba malé halo vzniká na zcela náhodně orientovaných krystalcích, v minulém čísle popsaná vedlejší Slunce se objeví v případě, že se paprsky lámou při průchodu bočními stěnami. A cirkumzenitální oblouk můžeme vidět, pokud paprsky vnikají do krystalu horní podstavou a vystupují z něj boční stěnou.
Podobně jako u ostatních halových jevů, i o výskytu
cirkumzenitálního oblouku rozhoduje taky výška Slunce nad obzorem. Je
viditelný pouze v případě, že je Slunce níž než 32 °. A na výšce
Slunce nad obzorem závisí i jeho poloměr. Při nízko zářícím Slunci je
oblouk vzdálen něco přes 30 ° od nadhlavníku, s rostoucí výškou Slunce
se mu blíží. Právě pro své místo na obloze, tedy kvůli tomu, že leží
relativně vysoko, často uniká naší pozornosti. Pokud ho ale zahlédneme,
překvapí sytostí svých barev. Mimochodem, podobně jako u parhelií,
pozorovat tenhle optický klam můžeme nejen díky oblačnosti složené
z ledových krystalků, ale třeba taky díky diamantovému prachu, tedy na
ledových krystalcích v přízemní vrstvě vzduchu. Pěkná podívaná –
zvlášť v reálu. Jen z toho trochu bolí za krkem! To v případě
listování časopisem nehrozí a fotky jsou tu – díky šikovnosti jejich
autorů – vpravdě exkluzivní.
Poloha cirkumzenitálního oblouku vypočítaná pro den, kdy vychází 72.
číslo Snow, tedy 6. 12. 2012, v případě, že je Slunce 5°, resp. 15°
nad obzorem. Dotýká se velkého hala na jeho horní straně. Simulace byla
vytvořena v programu HaloSim pro 50° s. š., 15° v. d. Orientačně platí
pro celé území ČR.
Milan Vacek
Mimořádně jasný cirkumzenitální oblouk z 26. ledna 2007 pozorovaný
při -9 °C za ustupující mrznoucí mlhou v Hlinsku
Luboš Brát
Výrazný cirkumzenitální oblouk v Peci pod Sněžkou, který se 5. ledna
2008
v poledne objevil na obloze. Dopoledne byla pozorovatelná výrazná
parhelia.
Tomáš Tržický
Jasný cirkumzenitální oblouk na pražské obloze z 3. února 2006
Radomír Vondra
Cirkumzenitální oblouk leží vysoko na obloze. Vzniká na stejných
krystalech jako současně viditelná vedlejší slunce. 29. prosince 2007 se
jej podařilo vyfotografovat na sjezdovce v Dolní Moravě. Halové jevy zde
vznikly na poletujících ledových krystalech ve vzduchu (tzv. diamantovém
prachu).
Boris Biba
Halové jevy s cirkumzenitálním obloukem focené zcela náhodně během
zimní túry v Západních Tatrách po ránu 16. prosince 2007.
Roman Szpuk
V poledne 12. ledna 2010 zářil nad meteorologickou stanicí na Churáňově
sytými spektrálními barvami cirkumzenitální oblouk téměř
v nadhlavníku.
Alena Zárybnická
Náruživá lyžařka, skialpinistka a pravidelná testérka lyží na
akcích SNOW. Samozřejmě také přední česká meteoroložka působící v
České televizi.
Její další články si můžete přečíst na http://snow.cz/…a-zarybnicka
