Zdá se, že zvláštní poděkování patří Příchovickým zasněžovačům. Právě tam totiž Jiří Smejkal vyfotil onu raritu, tedy Trickerovy oblouky. Vypadají jako velké písměno „X“ stojící naproti Slunci. Vznikají průchodem světla horizontálně orientovanými sloupkovými krystaly. To, jak moc je ono „X“ rozkročeno, závisí na tom, jak vysoko je Slunce nad obzorem. Ten den, tedy 10. ledna 2009, přecházela přes Slunce řídká nízká oblaka. Jiří Smejkal fotil těsně nad hranicí inverze. A protože ledových krystalků bylo ve vzduchu hodně – našly se třeba i vodorovně orientované destičky či náhodně orientované krystaly – podařilo se Jiřímu zachytit i složitou kombinaci několika halových jevů najednou. Na fotografii je vzácný subhelický oblouk (bílý pruh vpravo nahoře), barevný supralaterální a infralaterální oblouk a třeba i parhelický kruh spolu s dalšími halovými jevy. Opravdický unikát!
A nejen děla v Příchovicích… Technické zasněžování v plném proudu v areálu Severák v Jizerských horách – to je jasný důvod vzniku nočních halových sloupů. Tomáš Tržický fotil při teplotách kolem -16 °C na umělém osvětlení v nedalekých Hraběticích.
A ještě pár nádherných snímků, které vyčarovala sama příroda. Halové sloupy při východu a západu Slunce vznikají nejčastěji odrazem od podstav ledových krystalků. V jistých vzácných případech je můžeme pozorovat i v případě, že je Slunce na obloze výš, ale to si nechme třeba někdy na příště….
„Vidím všechno dvakrát,“ vzpomněla jsem si na slavný Yossarianův výkřik z Hellerovy Hlavy XXII, když jsem se podívala na fotku Ladislava Nyče. A stejně jako tehdy Yossarian pečlivě zkoumal svého spolupacienta, aby nakonec zjistil, že vidí raději všechno „jen jednou“, stačí se pečlivě podívat na fotku, abychom viděli, že i tady je všechno jen jednou. Kolem Slunce duhově zabarvené – to je klasické opsané halo. A ten druhý bělavý kruh obepínající oblohu ve výšce slunce, to je parhelický kruh. Takhle kompletní bývá viditelný skutečně jen málokdy. Vzniká odrazem slunečních paprsků od svisle orientovaných stěn drobných ledových krystalků cirrovité oblačnosti. Paráda!
A ještě jeden snímek Tomáše Tržického pěkně z výšky. I v tomto případě je třeba zvláštní shoda okolností, aby se 120° boční slunce parhelického oblouku vůbec objevila. Bělavé skvrny můžeme pozorovat, pokud jsou ledové destičky ve vzdálenosti právě 120° od Slunce a na nebi s ním tak tvoří rovnostranný trojúhelník. Tomáš fotil při průletu cirrovitou oblačností.
***Tomášovi obrovské poděkování nejen za jeho fotky v tomto
i předchozích článcích, ale taky – a to hlavně – za mravenčí
práci se sháněním fotek od ostatních fotografů. A protože unikátních
snímků mají Tomášovi kolegové ve svých fotogaleriích bezpochyby daleko
víc a letošní zima halovým jevům na horách přeje, můžu jen doufat, že
ho na další sezónu zase přemluvím, aby se s námi spolu s dalšími
o další optické parádičky podělili… ***
Radek Svatoň
Halový sloup o výšce asi 12 stupňů nad obzorem. 22. září 2005,
Lipník nad Bečvou
Tomáš Tržický
Noční halové sloupy na diamantovém prachu při umělém osvětlení,
1. února 2011, Hrabětice
Martin Nekola
Výrazný halový sloup při východu Slunce. 26. ledna 2007, Ondřejov
Ladislav Nyč
Parhelický kruh na cirrech. 27. července 2009, Olešnice v Orlických
horách
Jiří Smejkal
Tolik krásy najednou – směsice halových jevů v jednom jediném
okamžiku, 10. ledna 2009, Příchovice
Tomáš Tržický
120° boční slunce na části parhelického kruhu, 16. června 2008, při
letu nad ČR
Jiří Smejkal
Trickerovy oblouky – vzácnost nad vzácnosti, 10. ledna 2009,
Příchovice
Alena Zárybnická
Náruživá lyžařka, skialpinistka a pravidelná testérka lyží na
akcích SNOW. Samozřejmě také přední česká meteoroložka působící v
České televizi.
Její další články si můžete přečíst na http://snow.cz/…a-zarybnicka
