Isola 2000
Isola 2000 ve mně vzbuzovala dlouho velmi protichůdné pocity. Moderní středisko tohoto jména se nachází hodinku cesty od Nice. Zdálo se mi nemožné, aby se v takovém místě dalo lyžovat tak, aby to uspokojilo mou zmlsanost. Dostala jsem se do střediska náhodou, protože sama bych si nebyla cestu neuspořádala – čas, síly, rozpočet atd. Všichni pořád balancujeme mezi houštinami priorit. V té mojí Isola nebyla.K seznámí došlo na počátku dubna. Prozkoumávala jsem tehdy středisko jen chvatně a v pokročilém jaru. A opouštěla jsem ho nakonec s velkou lítostí, že nemohu zůstat déle.
Od nuly do dvou tisíc, tedy od hladiny moře doprostřed lyžařského areálu, se vyjede opravdu poměrně rychle. Jsou i tací, kdo zvládnou serpentiny sem za hodinu, ale s těmi bych v jednom autě sedět nechtěla.
Isola 2000 je jako městečko mírně ohavná. Patří k pověstným panelákovým sídlištím, které se ovšem ještě moc nestačily obalit moderními luxusními neochalupami. Slunce zkrátka není přítel urputné budovatelské dřiny.
Ani v těsné blízkosti střediska není nic, co by položilo na kolena protřelého konzumenta alpských sjezdovek. Jsou tu pěkné červené a modré, navzájem se hezky prolétají a je jich tady docela dost.
To omračující překvapení začíná za Col de la Valette. Tady jsou kopce k sobě přimknuty trochu těsněji a sjezdovky na nich jsou velkodušný dar matky přírody. Jsou dlouhé, široké a k tomu malebné a ovívá je vánek tvořící se nad Středozemním mořem.
Kdybych tu byla bývala byla v trochu méně okrajové sezóně a nejspíš kdybych nebyla tak malověrná, tak jsem si mohla užít to nejskvělejší, co se tu dá zažít. Z vrcholu Cime de Sistron (2 603 m n. m.) je prý vidět na jednu stranu moře a na druhou Cervin. Pokud nevíte, co to je, tak takhle všichni Francouzi označují Matterhorn. A odsud se dá sjet až do místa zvaného La Génisséerie, které je v nadmořské výšce 1 840 metrů. Prostě „dobrý“ jako každý sjezd, jehož převýšení se blíží tisíci metrům. Pro ten zážitek se sem budu muset ještě jednou vrátit.
