V zimě byl samozřejmě na pořadu běh na lyžích, ale i lyžařská turistika. Od jara do podzimu pak organizovali trenéři pestrou škálu pohybových aktivit od atletiky přes míčové hry po cykloturistiku. Po pěti letech takovéhoto sportování bez tlaku na výkon za každou cenu si šikovného kluka všiml trenér Miloslav Petrásek a počal s ním pracovat poněkud cíleněji v LO Slovan Karlovy Vary. Cesta k prvnímu Bauerovu vítězství v dorosteneckém republikovém závodu trvala tři roky. Další dva roky tréninku byly základem pro to, aby získal na juniorském MS v Calgary stříbro na trati 30 km volně. Závod to byl pozoruhodný i tím, že třetí a čtvrté místo obsadili Koukal a Magál. Ani mezi dospělými nebyla Lukášova cesta na přední pozice nikterak strmá. Až na MS v Ramsau v roce 1999 naznačil 20. místem na 10 km klasicky a 13. místem v disciplíně Pursuit, že vynaložená tréninková dřina může přinést ovoce. Prvním kontaktem se světovou špičkou bylo 6. místo na 30 km volně na ZOH v Salt Lake City v roce 2002. O první velkou medaili si Lukáš řekl až v devětadvaceti letech na ZOH v Turinu, kde doběhl na 15 km klasicky na 2. místě a o další 4 roky později na ZOH ve Vancouveru, kde byl 3. na 15 km klasicky a 3. ve štafetě. Stříbrnou medaili z klasické patnáctky si odvezl také z MS v Liberci. V celkovém hodnocení Světového poháru dominoval v roce 2008, v roce 2010 byl druhý. Jeho sportovní dráha nejúspěšnějšího českého běžce je až překvapivě podobná cestě, kterou se dostala na vrchol i Kateřina Neumanová. Měly by se stát trvalým tématem připomínaným na školení trenérů.