Naučila se dobře ovládat sjezdové lyže i běžky a dostavilo se první pozitivum - bolesti zad slábly. Po základní škole byla přijata na Sportovní gymnázium ve Vimperku, kde byl jejím prvním trenérem Ladislav Šíp. V běžecké stopě na sebe poprvé upozornila až v osmnácti letech, kdy překvapivě zvítězila v dorosteneckém republikovém závodu. Tehdy si nečekané vítězky všiml trenér Stanislav Frühauf a navrhl jí spolupráci. Systematická tréninková práce trvala celých sedm let, než si Kateřina přivezla z MS v norském Trondheimu první medaili. Bylo to v roce 1997 a medaile v běhu na 5 km volně byla bronzová. Tímto úspěchem se postavila na práh celého desetiletí, po které patřila, jen s malými výkyvy, ke světové elitě v běhu na lyžích. Medailí z vrcholných světových soutěží vybojovala celkem devět a zlatá olympijská z běhu na 30 km v roce 2006 v Turinu patřila k vrcholům její kariéry. Scéna, ve které k vyčerpané, ale šťastné matce přiběhla do cíle její dcerka, zůstane trvale zapsána do historie českého lyžování.