První zážitky Radima a Moniky z Nového Zélandu si můžete přečíst v
článku Mount
Dobson - lyžování na Novém Zélandu.
Ráďas s Mondie lyžují každý den, a protože mají postavenou také svoji
vlastní malou skicrossovou & snowboardcrossovou dráhu, můžeme říct,
že natrénováni by měli být výtečně. Když se k tomu přidá setkání na
svahu s nejlepším lyžařem současnosti – Tedem Ligetym, od kterého se
toho dá spousta odkoukat, je cesta ke stupínkům nejvyšším otevřena
dokořán.
Lyžařský areál Broken River pořádal ve svém středisku v pořadí již
šestý skicrossový závod nazvaný Rider X (čti rider cross). Ten si
samozřejmě Ráďas, Mondie a spousta dalších místních i zaoceánských
skicrossových nadšenců nemohli nechat ujít. Vzali si volno na svém kopci a
namířili si to severně na kopec nedaleký. Tam na ně čekala spousta
neobvyklých a nečekaných překvapení.
Asi 200 km dlouhá cesta byla opět, jak je tomu na Novém Zélandu zvykem,
velice malebná. Později se k malebným panoramatům přidaly také další,
„ne už tak supr“, skvělé zážitky.
Zaparkovat pod horou a hurá do místní unikátní „homemade“ tramvajky
(ano, Brňáci ji mohou nazývat šalina), která by se dala přirovnat k malé
Petřínské lanovce. Ta je během 5 min vynesla o několik desítek
výškových metrů směrem vzhůru. A tam začalo jít do tuhého…
Koupili permici, nafasovali opasek nutný k jízdě na lanovém vleku, tzv.
nutcracker, a se čtyřmi páry lyží a těžkou lyžařskou bagáží se
vydali na asi 15minutový výšlap po lávkách a nejrůznějších schodech,
až ke spodní „stanici“ provazového vleku. Cestou nahoru atmosféru
dotvářejí všudy přítomní papoušci Kea, kteří jsou velice inteligentní
a rozcupují vám hned vše nehlídané v domnění, že je tam jídlo a že je
pak budete honit, což je jejich nejoblíbenější hra.
Po výšlapu naše ridery čekalo přezouvání ve sněhu (kdo zná 150 lyžáky
ten ví své) a psychická příprava na ono děsivé lano. Ono lano je pro
začátečníky, řeklo by se… jenže tohle lano je jiné a vyjet na ultra
rychlém provazu za použití jejich speciálního systému, který připomíná
louskáček ořechů, není vůbec, ale vůbec snadné. A do toho plná
lyžařská polní…
Mondie to, ale zvládla s noblesou, jenže Ráďas už tak noblesní nebyl. Po
jednom veselém pádu, následném couvání a pádu dalším, se mu to ale
nakonec podařilo také.
Lano je dovleklo do poloviny neurolobvaného kopce, kde na ně čekala krásná
velká chata se slunnou terasou a konečně nějaké to zázemí – Palmer
Lodge.
Radost z prvního úspěšného použití „ropetow“ s nutcrackerem však
rychle vystřídalo zděšení, protože Mondie cestou nahoru ztratila svoje
tenisky, které byly připnuté na jejím baťohu. Po půlhodinové peripetii se
ale naštěstí nakonec v prašanu našly, tak nemusela cupitat domu bosky. Pak
už nic nebránilo tomu konečně se zaregistrovat, prohlédnou si trať a
započít trénink.
Trať byla dlouhá asi 50 vteřin a velice různorodá. Čítala tradičně
skicrossově celkem sedm skoků různých velikostí (několik velice
nebezpečných, hloupě postavených), tři klopené zatáčky, rolety a
netradičně také 150metrový traverz čerstvým prašanem a na konci jezdce
čekala perlička – asi 10metrový bazének napuštěný vodou, který museli
všichni zas a znovu překonávat.
Čtvrtá tréninková jízda se stala osudnou pro naší milou Mondie, která si
velice rychle zvykla, jako správná skicrossařka lítat bomby a tak
přeletěla dopad jednoho velikého skoku a odnesl to její loket. Bolest a
hlavně představa toho, že se bude muset složitě drápat „pekelným
provazem“ nahoru za použití pouze jedné ruky, byla nemyslitelná a tak
musela závod odpískat. Na vodě se Mondie řídí heslem „skákej výš a
dál“… na sněhu to ale bohužel neplatí vždy… ;)
Pro Radima Palána trať směrem dolů nepředstavovala ani zdaleka takovou
hrozb,u jako následující cesta nahoru nutcrackerem… Trénink
zvládl bez problémů, postrašil soupeře a kvalifikoval se do závodu. Pak
následovaly vyřazovací heaty po čtyřech riderech. Ráďas, jako obvykle,
ujel všem hned na startu a náskok si dokázal držet celý sjezd i když míst
k předjíždění bylo opravdu hodně. Ráďas vítězil stylem start – cíl
a byl tak vždy první, kdo si smočil lyže v závěrečném waterslidovém
bazénku (anglicky pond skim).
Jediný zajímavý okamžik prožil v semifinále, když mu na záda dýchal
závodník ze sousední Austrálie, který však přepálil předposlední
velký skok a přistál na nebohém panu fotografovi. Snad jsou oba v
pořádku.
Radim Palán vyhrál celý skicrossový závod a navždy zapsal do historie
střediska Broken River první české jméno… za to ho při vyhlášení
výsledků a předávání cen čekal mega aplaus, na který dlouho
nezapomene.
Po závodě se všichni účastníci řídili neoficiálním heslem střediska
„Ski field Broken River = drinking club, with skiing problem“ a následovala
společná večeře z grilu a také ohýnek na sněhu.
Tím to však pro naše dva dropiťáky neskončilo… Propásli poslední
tramvaj směrem dolů, tak museli po tmě šlapat necelou hodinku s plnou
výstrojí po svých. Unaveni padli do auta, vyspali se pod horou a ráno
zavítali na místní národní sport - rugby. Tam jim první nakopnutý míč
rozbil okénko u auta… nic naplat. Závěrečné ráchání se v blízkém
oceánu a úspěšný jezerní rybolov, vše napravilo! Kiwi style…
Nyní se Radim s Monikou již připravují na další zajímavou akci s názvem
Dobson Dash. Netradiční triatlon, který tvoří sjezd hory na lyžích, potom
15 km kamenitou cestou na horském kole a závěrečný 6km běh korytem
tekoucí řeky. Budeme vás určitě informovat o tom, jak to dopadlo!
Závěrem: Skicrossový závod to byl ojedinělý, zábavný a vcelku
podařený, na evropské poměry však velice nebezpečný. Středisko Broken
River je krásné, převážně freeridového charakteru a rozhodně není
vhodné pro obtloustlé turisty a rozhodně ne pro začátečníky… kdo
touží po nezvyklém a vyčerpávajícím lyžařském zážitku, vřele
doporučujeme!
Dropit ***Dropit riders jsou vyznavači jakéhokoliv pohybu na
sněhu - v prašanu, ve snowparku, ve čtyřech v ledovém korytu, sami při
rychlostním závodě, na lyžích, na prkně nebo třeba i na bobech. Jsou to
lidé, kteří pro sníh dýchají a na www.dropit.cz Vás informují o dění na českých i
zahraničních svazích. The way they see it!
- See more at: http://snow.cz/…ovem-zelandu#…