První zážitky Radima a Moniky z Nového Zélandu si můžete přečíst v článku Mount Dobson - lyžování na Novém Zélandu.

Ráďas s Mondie lyžují každý den, a protože mají postavenou také svoji vlastní malou skicrossovou & snowboardcrossovou dráhu, můžeme říct, že natrénováni by měli být výtečně. Když se k tomu přidá setkání na svahu s nejlepším lyžařem současnosti – Tedem Ligetym, od kterého se toho dá spousta odkoukat, je cesta ke stupínkům nejvyšším otevřena dokořán.

Lyžařský areál Broken River pořádal ve svém středisku v pořadí již šestý skicrossový závod nazvaný Rider X (čti rider cross). Ten si samozřejmě Ráďas, Mondie a spousta dalších místních i zaoceánských skicrossových nadšenců nemohli nechat ujít. Vzali si volno na svém kopci a namířili si to severně na kopec nedaleký. Tam na ně čekala spousta neobvyklých a nečekaných překvapení.

Asi 200 km dlouhá cesta byla opět, jak je tomu na Novém Zélandu zvykem, velice malebná. Později se k malebným panoramatům přidaly také další, „ne už tak supr“, skvělé zážitky.

Zaparkovat pod horou a hurá do místní unikátní „homemade“ tramvajky (ano, Brňáci ji mohou nazývat šalina), která by se dala přirovnat k malé Petřínské lanovce. Ta je během 5 min vynesla o několik desítek výškových metrů směrem vzhůru. A tam začalo jít do tuhého…



Koupili permici, nafasovali opasek nutný k jízdě na lanovém vleku, tzv. nutcracker, a se čtyřmi páry lyží a těžkou lyžařskou bagáží se vydali na asi 15minutový výšlap po lávkách a nejrůznějších schodech, až ke spodní „stanici“ provazového vleku. Cestou nahoru atmosféru dotvářejí všudy přítomní papoušci Kea, kteří jsou velice inteligentní a rozcupují vám hned vše nehlídané v domnění, že je tam jídlo a že je pak budete honit, což je jejich nejoblíbenější hra. :-)

Po výšlapu naše ridery čekalo přezouvání ve sněhu (kdo zná 150 lyžáky ten ví své) a psychická příprava na ono děsivé lano. Ono lano je pro začátečníky, řeklo by se… jenže tohle lano je jiné a vyjet na ultra rychlém provazu za použití jejich speciálního systému, který připomíná louskáček ořechů, není vůbec, ale vůbec snadné. A do toho plná lyžařská polní…



Mondie to, ale zvládla s noblesou, jenže Ráďas už tak noblesní nebyl. Po jednom veselém pádu, následném couvání a pádu dalším, se mu to ale nakonec podařilo také.

Lano je dovleklo do poloviny neurolobvaného kopce, kde na ně čekala krásná velká chata se slunnou terasou a konečně nějaké to zázemí – Palmer Lodge.
Radost z prvního úspěšného použití „ropetow“ s nutcrackerem však rychle vystřídalo zděšení, protože Mondie cestou nahoru ztratila svoje tenisky, které byly připnuté na jejím baťohu. Po půlhodinové peripetii se ale naštěstí nakonec v prašanu našly, tak nemusela cupitat domu bosky. Pak už nic nebránilo tomu konečně se zaregistrovat, prohlédnou si trať a započít trénink.



Trať byla dlouhá asi 50 vteřin a velice různorodá. Čítala tradičně skicrossově celkem sedm skoků různých velikostí (několik velice nebezpečných, hloupě postavených), tři klopené zatáčky, rolety a netradičně také 150metrový traverz čerstvým prašanem a na konci jezdce čekala perlička – asi 10metrový bazének napuštěný vodou, který museli všichni zas a znovu překonávat.



Čtvrtá tréninková jízda se stala osudnou pro naší milou Mondie, která si velice rychle zvykla, jako správná skicrossařka lítat bomby a tak přeletěla dopad jednoho velikého skoku a odnesl to její loket. Bolest a hlavně představa toho, že se bude muset složitě drápat „pekelným provazem“ nahoru za použití pouze jedné ruky, byla nemyslitelná a tak musela závod odpískat. Na vodě se Mondie řídí heslem „skákej výš a dál“… na sněhu to ale bohužel neplatí vždy… ;)

Pro Radima Palána trať směrem dolů nepředstavovala ani zdaleka takovou hrozb,u jako následující cesta nahoru nutcrackerem… :-) Trénink zvládl bez problémů, postrašil soupeře a kvalifikoval se do závodu. Pak následovaly vyřazovací heaty po čtyřech riderech. Ráďas, jako obvykle, ujel všem hned na startu a náskok si dokázal držet celý sjezd i když míst k předjíždění bylo opravdu hodně. Ráďas vítězil stylem start – cíl a byl tak vždy první, kdo si smočil lyže v závěrečném waterslidovém bazénku (anglicky pond skim).



Jediný zajímavý okamžik prožil v semifinále, když mu na záda dýchal závodník ze sousední Austrálie, který však přepálil předposlední velký skok a přistál na nebohém panu fotografovi. Snad jsou oba v pořádku.

Radim Palán vyhrál celý skicrossový závod a navždy zapsal do historie střediska Broken River první české jméno… za to ho při vyhlášení výsledků a předávání cen čekal mega aplaus, na který dlouho nezapomene.



Po závodě se všichni účastníci řídili neoficiálním heslem střediska „Ski field Broken River = drinking club, with skiing problem“ a následovala společná večeře z grilu a také ohýnek na sněhu.

Tím to však pro naše dva dropiťáky neskončilo… Propásli poslední tramvaj směrem dolů, tak museli po tmě šlapat necelou hodinku s plnou výstrojí po svých. Unaveni padli do auta, vyspali se pod horou a ráno zavítali na místní národní sport - rugby. Tam jim první nakopnutý míč rozbil okénko u auta… nic naplat. Závěrečné ráchání se v blízkém oceánu a úspěšný jezerní rybolov, vše napravilo! Kiwi style… :-)

Nyní se Radim s Monikou již připravují na další zajímavou akci s názvem Dobson Dash. Netradiční triatlon, který tvoří sjezd hory na lyžích, potom 15 km kamenitou cestou na horském kole a závěrečný 6km běh korytem tekoucí řeky. Budeme vás určitě informovat o tom, jak to dopadlo!



Závěrem: Skicrossový závod to byl ojedinělý, zábavný a vcelku podařený, na evropské poměry však velice nebezpečný. Středisko Broken River je krásné, převážně freeridového charakteru a rozhodně není vhodné pro obtloustlé turisty a rozhodně ne pro začátečníky… kdo touží po nezvyklém a vyčerpávajícím lyžařském zážitku, vřele doporučujeme! :-)

Dropit ***Dropit riders jsou vyznavači jakéhokoliv pohybu na sněhu - v prašanu, ve snowparku, ve čtyřech v ledovém korytu, sami při rychlostním závodě, na lyžích, na prkně nebo třeba i na bobech. Jsou to lidé, kteří pro sníh dýchají a na www.dropit.cz Vás informují o dění na českých i zahraničních svazích. The way they see it!