Celá posádka našeho vozu čítala čtyři snowkitery. Než však došlo na kýžené brázdění panenských Zakarpatských svahů, museli jsme si protrpět martýrium v podobě nekvalitních ukrajinských cest a byrokracií prošitými celníky. Naše cílová destinace se nacházela v blízkosti města Jasiňa, v minulosti nejvýchodnějšího bodu Československa. Po příjezdu nás nejprve čekalo ubytování v hotelu Štěpán. Noc zde každého přišla na 220 ukrajinských hřiven, což v přepočtu není závratná suma. Polopenze v ceně byla už jen příjemným bonusem a kvalita ubytování nás také mile překvapila.



Původní plán, jít jezdit ještě první den, vzal rázem za své. Vítr o síle až 30 m/s a hustá mlha byly jasně proti. Večer jsme tedy využili k obeznámení se s místní kulturou a lidmi, jak jinak než u lahve výtečné vodky Moroša. K radosti všech zúčastněných nás ráno probudily skrze okno sluneční paprsky. Proběhla tedy rychlá, typická ukrajinská snídaně následovaná výjezdem lyžařským vlekem na přilehlý hřeben. Sněhové podmínky však zdaleka nebyly ideální. Sněhu sice bylo více než dost, ale povrch byl na kost zmrzlý a pro ježdění ne zrovna optimální. V naší situaci nás to však nemohlo odradit. V mžiku jsme byli nazuti do lyží a snowboardů, draci vylétly k obloze a my začali ukrajovat první metry jízdy naší ukrajinské mise.



Dalším oříškem, kterému bylo potřeba se přizpůsobit, byly velmi prudké svahy. To v kombinaci se zmrzlým sněhem tvořilo obří skluzavku. Mnoho z nás si nedobrovolně vyzkoušelo dlouhý sjezd do údolí. Dotyčnému tím vznikl další problém – pod svahem nefoukal vítr a nebylo tedy možné vyjet pomocí draka zpět nahoru. Na sklonku dne jsme definitivně sjeli do údolí, v zázemí našeho hotelu se posilnili a ulehli k zaslouženému spánku.

Třetí den jsme si dopoledne udělali pěší výlet k bankomatu do Jasini. Velmi užitečným se ukázalo naše seznámení s jedním z místních řidičů. Nejen, že nás svezl k nejbližšímu bankomatu, ale také nám doporučil levný obchod s potravinami, kde jsme doplnili náš proviant. Po návratu do Dragobratu nás čekalo zajímavé překvapení. V blízkosti našeho hotelu právě probíhalo cvičení místní Horské služby, které vedli odborníci z Čech. Od nich jsme dostali velmi kvalitní mapu oblasti, aktuální informace o lavinové situaci a spoustu rad a tipů. Podle jejich informací je ledová krusta, se kterou jsme se potýkali, záležitostí pouze letošní zimy. Jinak se na hřebenech drží kvalitní prašan.



Neztráceli jsme čas a opět lanovkou vyjeli na kopec, ze kterého jsme sjeli na druhou stranu údolí. Celé odpoledne svítilo slunce, díky kterému tvrdá ledová krusta povolila. Do karet nám hrál i stabilní vítr, díky kterému byly naše skoky bezpečné. Kromě výborných sněhových podmínek jsme si užívali i terénní dispozice. Přírodní skoky, prudké, nebo naopak mírné svahy, ježdění mezi stromy a jiné libůstky. Rozmanitost dělala z tohoto místa ideální prostřední pro jakéhokoliv jezdce. O to více nás překvapila náhlá změna počasí. Během chvilky se zvedl vítr až na rychlost okolo 30 m/s, což nám značně ztížilo balení kitů. Pro tento den pro nás sportování skončilo a my se přesunuli na hotel. Během večeře jsme se dívali na videa, které jsme během dne natočili. Naší nový čeští kamarádi nás také seznámili s náčelníkem místní Horské služby. Ten kdysi pracoval v Česku a uměl díky tomu výborně česky. Poslední den panovaly opět neletové podmínky, zajezdili jsme si tak alespoň na místních sjezdovkách.



Cesta domů proběhla bez problémů, pouze s očekávanou a důkladnou prohlídkou auta na ukrajinských hranicích. Suma sumárum se dá Ukrajina označit za místo kitingu zaslíbené, pouze začátečníci by měli výpravu do této východoevropské země zvážit. Také se nám nepotvrdily fámy o nebezpečnosti země. Kromě pečlivých celníků jsme se s žádným objektivním nebezpečím nesetkali.

Autor je členem týmu Kites.cz

A zde video ze snowkitingu na Ukrajině