Tento článek vyšel v časopise SNOW 60.

Za správný konec to vzaly dnes tak populární módní policistky. Hodnotí, co mají lidé na sobě. A lyžaři přece mají na sobě nejenom oblečení (pardon, outfit), ale rovněž výzbroj. Tedy abychom šli s dobou, gear. A stejně jako jde hřešit v oblečení do společnosti, lze zabodovat, ale také se shodit vybavením lyžařským. Kiks s lyžemi je přitom mnohem horší než špatně ladící kabelka.

Tento důležitý moment ale dosavadní lyžařská teorie trestuhodně opomíjí. Jako prestižní titul tak vyplňujeme toto vakuum a nabízíme světovou novinku.

Lyže dělají lyžaře

Nezabijte svůj image už špatným prvním dojmem z lyží. Čím méně jistí si jste, tím lepší lyže musíte mít! Na sjezdovce to předně znamená uznávanou značku. Tak jako si Andrea Verešová na lyžovačku nevezme bundu od Vietnamců, nemůžete ani vy sáhnout po nejlevnějších hypermarketových no-names. Chcete-li jen nenápadně proplout davem, volte některou se zavedených značek a model přes nejméně deset, raději patnáct tisíc. Tohle ale neplatí na svatopetrské straně Špindlu, tam musíte, zejména okolo Silvestra, poponášet prkýnka nad dvacet tisíc. Díru do světa tak sice neuděláte, ale když budete mít na téhle úrovni i zbytek vybavení a navíc správný výraz (viz dále), zapadnete.

Elita, tedy úroveň nějaké té čtečky odpoledních zpráv na méně sledované televizi, už musí vybírat pečlivě. Je třeba sáhnout po drahém modelu, nejlépe novince. Uspějete třeba s doubledeckovými Atomiky, inteligentními Heady s čipem (jen škoda, že ho schovali někam dovnitř), powerswitchovými Völkly, Blizzardy s nápadným tlumičem a pár dalšími. Že musí jít o aktuální modely, snad netřeba říkat. Přece nebudete jako německá kancléřka, která šla kamsi do společnosti v jedněch šatech dvakrát. Akorát lyže na rozdíl od šatů můžete mít většinu sezóny.

Čím dřív, tím líp

Jen většinu, a ne celou? Jistě, jakmile se v lednu a únoru představí nové kolekce, je povinností modeskiera obstarat si odpovídající nový model co možná nejdříve. Čím dřív, tím líp! Pro lva lyžařských areálů není většího blaha než nonšalantně třímat nové XPS 99 Megarace Worldcup dřív, než je mají, ba znají ostatní. A vrcholným číslem je obstarat si novinku ještě předtím, než byla představená na veletrhu ISPO. To je skoro jako přijet na autosalon do Ženevy v autě, které tam má světovou premiéru.

Když takové má někdo jiný než vy, nezoufejte. Nevzrušeně prohoďte „jó, na tom jsem už tuhle jezdil v Alpách“. Opak by vám dokázal jen chlápek přímo z fabriky, ale co ten by u nás dělal.

Tím už se ale propracováváme k opravdové elitě, tedy třeba zavedené hérečce ze sledovaného seriálu, Agátě Hanychové nebo Madonně. Chudák princ Charles sice na dovolené jezdí na obyčejných slušných lyžích, které mu v místě půjčí, ale co byste chtěli od lyžujícího Angličana. Skutečný arbiter skiarum totiž nebere to, co zná a koupí si kdekdo. Jeho značkou je malosériovka. Přinejmenším Duel, ještě lépe Vist, Core, Kessler, Indigo, Bogner, nebo dokonce Zai. (Že je neznáte? No tak to utíkejte do Lidlu na nákup, tohle asi není četba pro vás.)

Je ovšem zřejmé, že s takovými lyžemi musíte tam, kde je dostatek znalých ocení. Na kopci v Kotěhůlkách nad kapličkou to vážně nebude ono a ještě by vám je tam nějaký vidlácký výrostek přejel a poškrábal.

Kontraindikace: tohle všechno prosím platí na sjezdovce, tedy vlastně pod sjezdovkou. Existují i podivné sekty holdující dovádění ve snowparcích a ježdění v terénu. Mezi druhé byste sice teoreticky mohli proniknout s lyžemi co nejširšími (takovými, jaké jste nejspíš ještě ani neviděli), ale na tyhle zvláštní lidi vymakané zásady tohoto kursu neplatí. Všechno holt nejde.

Kritický bod

Třikrát pozor! Lyže jsme ještě ani nepoložili na sníh a už na nás číhá další past. Zákeřnější, než mnozí tuší. Je jí manipulace a prstoklad. Musíte si uvědomit, že kdo drží lyže jako vegetarián husí stehno a nese je jako mraveneček těžkou kládu, sotva někoho přesvědčí, že si chodí zajezdit s Tomášem Krausem.

Takže hezky špičky dopředu, lyže na rameno celým vázáním dozadu. Je to nevyvážené a tlačí? Keep smiling! Tohle musíte vydržet. Lyže špičkami dozadu jsou skoro jako legendární bílé ponožky a fialové sako!
Pozor rovněž na to, abyste při otočení nebyli jako Chaplin, Frigo či kdo v grotesce se žebříkem.

Těžkých lyží jsme se už natahali dost. Tak si dejme něco důležité doprovodné nauky. Správné lyže a dobrý prstoklad totiž nestačí.

Nonšalantní znuděnost

Jasně, že s takovými ski (není čas oprášit tohle norsko-anglické slovo? k outfitu se hodí mnohem líp než trapně ruské „lyže“!) se nemůže chlubit vykulenej Ferda v manžestrákách a zmijovce, ten by akorát vypadal, že je někde čórnul. Outfit jsme si ale nechali na jindy, a tak tedy k tomu správnému výrazu.

Nonšalantní znuděnost. To je ta šťáva, která celku dodá konečný šmrnc. Správný borec všechno zná, všechno zažil a nic ho nepřekvapuje. Běžně sjíždí to nejlepší, co ve světě je, a tak právě teď jen tak odpočívá před další pořádnou lyžovačku nejméně v Ischglu, lépe ve Svatém Mořici nebo Zermattu, ideálně v Aspenu nebo při heliskiingu.

Nonšalantně znuděný znalec se i přiměřeně vyjadřuje. Žádné nadšené výkřiky a reakce! Tak se projevuje jen jeliman. Nezapomínejte, všechno znáte a tohle dneska je jen odvar. Oživte půvab tradičního britského understatementu: jakékoliv nejlepší lyže kromě vašich „jdou“, maximálně „nejsou špatný“, lyžování je nanejvýš „slušný“.

Cizí lyži se přitom hodí uchopit za špičku, tlakem doprostřed znalecky prohnout tak o deset centimetrů (skluznicí od vás!) a tvářit se přitom znalecky jako maník, co to má v továrně v popisu práce. Lehké stopy pochybovačnosti nikdy neuškodí.

Konverzace

Tady je pár vět, kterými se přitom projevíte jako znalec a nemůžete narazit:
Není ta špička trochu moc měkká?
Škoda, že ta patka není tvrdší.
(Je to relativní, dneska jsou všechny lyže značně měkké, a tak se neseknete. Navíc to vypadá, že přitom uvažujete a promítáte si svoje bohaté zkušenosti s tisíci různými lyžemi.)
Nemají moc malý radius? (když si přečtete údaj pod 11 metrů)
Nemají moc velký radius? (dtto nad 16 metrů)
(Pozor, druhou nelze použít u obřaček, sjezdovek a freeridovek! Jestli tyhle nerozeznáte, držte se klasického „kdybys byl mlčel, byl bys zůstal filosofem“.)
Líbilo by se mi tam lepší vázání.
(I to je relativní, navíc dnešní sety mívají spíš levnější vázání, takže výrok je bezpečný.)
Mohly by být rychlý. (Vypadáte jako expert, který to zázračně po hmatu pozná. Navíc nic netvrdíte. Skvělá věta!)
Ten design se mi moc nelíbí.
(Tím jste řeč zahráli do bezpečných čistě subjektivních vod, kde už o žádné know-how nejde. O to razantnější názor můžete vyslovit.)

Boty aneb pozor na Colomba

O vázání, dneska součásti lyží, se s vámi dneska nikdo moc bavit nebude, hole nejsou moc zajímavé a helmu má kdekdo, takže posledním, o čem ještě může být řeč, jsou boty. Holanďanům přenecháme starost o to, aby měli na správné noze správnou botu (přezky dopředu a vně! nezapomenout na vnitřní botičky!) a postupujeme obdobně jako u lyží. V elitní kategorii potřebujete boty alespoň za osm, spíše deset tisíc a musíte sáhnout do nejvyšších řad. Pokud máte boty s flexí pod 90, číslo smažte, přelepte nebo zakryjte. Na dotazy po flexindexu pak odpovídejte „něco přes sto, mám to vyzkoušený kvůli terénu“. Ale zase jednou pozor: nepřežeňte to. Boty hodně prozradí a mohou být tou maličkostí, na niž vždycky dostane padoucha poručík Colombo. Naštěstí jsou dole na sněhu a nikdo se nám nebude plazit u nohou, aby je ohmatal a ohýbal, takže hovor snadno zakormidlujete zpátky k lyžím a jejich barevnému provedení.

Když zvládnete dnešní lekci, jste skoro za vodou a lyžařem jedna radost. Zbývá doplnit správný gear a outfit a přijet přiměřeným fárem. Nejlépe co největším esúvéčkem, do Ferrari se i dnešní carvingy cpou dost špatně.

A co lyžování, tedy vlastní jízda?

K čemu, prosím vás? Copak zpěváci na párty zpívají, herečky recitují Shakespeara a moderátorky čtou zprávy? Nepotřebujete lyžovat, musíte vypadat! Šaty dělaj člověka, vybavení lyžaře. S ním a s tímto rychlokursem jím jste.
Gratulujeme!