Byla ale vůbec někdy k vidění výsledková listina, na níž je v 1. kole
slalomu POSLEDNÍ Marcel Hirscher a v celém závodě Ivica Kostelic? Stalo se
jim to vůbec někdy, včetně předžákovské kategorie? Taky to, že
poslední postoupivší z 1. kola vyhraje druhé, nebývá tak časté.
A odjel se vůbec někdy závod s tak vysokým věkovým průměrem
úspěšných borců? Možná také ne.
Taky Ted Ligety nedojel naposledy obřák v roce 2009. A Aksel Svindal navzdory
svým parametrům rovněž nevytrhává šrouby vázání moc často. Taky Bode
Miller ve slalomu nepatřil už nějakou dobu k běžným úkazům.
Zkrátka a dobře, o jednom víkendu událostí na několik závodů. Kdo jste
neviděl, zapátrejte v archivech.
Slalom: 218 m, 65/64 branek, Theolier (Francouz u Italů), Rakušan Pfeifer
Poté, co si Vd´I v sobotním GS smlslo na Ligetym, zavičilo podobně ve SL
i s Hirscherem. Po obrovské chybě sice sportovně dojel, ale ztráta 4,06
znamenala poslední 41. příčku z klasifikovaných – 27 do cíle nedojelo.
Mezi nimi snad přemotivovaný Pinturault, vědomý si toho, že tady doma má
na vítězství. Problémy měli i další žebříčkově nejlepší, sedmičku
udrželi jen 1. Matt a 6. Myhrer. Propadli se až 22. Dopfer a dokonce poslední
– společně s Rusem Chorošilovem – Ivica Kostelic. Omluven je pouze
zraněný Neureuther: vynechal GS, ve SLjako 10. dělal, co mohl.
Skoro to mohly být závody veteránské. V 15 jsou čtyři borci ročníku 1978
a dva 1979! Další čtyři třicátníci už by se do hranice kategorie Masters
vešli taky. A příští rok bude 30 dalším třem. A to beru jen prvních 15!
Jen dva bažanti narození po roce 1990 (14. Kristoffersen a 23. Aerni) by si
pro pivo museli nohy uběhat...
Uspěli borci 2. sledu – 2. Hargin, 3. Thaler, 5. Larsson, líbil se
vracející se 4. Grange. Japonský šouman Yuasa se štěstím proklouzl do 2.
kola a v něm si střihl své oblíbené číslo: jedu jako o život a dost
možná to neustojím, ale jestli ano, budete mě milovat. Tentokrát mu to
vyšlo a dalo 16. místo. Ale s tou jejich zvláštní mentalitou, jak si
vzdychá jejich trenér Leitner, se člověk nediví, že první a poslední
japonskou superhvězdou byl před 55 lety (ZOH 1956, MS 1958) Igaya...
Zajímavý je krutý rakouský boj o dvě místa na olympiádě. Hirscher a Matt
jsou jasní, ze zbytku momentálně nejlépe vypadá letos slušně solidní
Raich (zde 9.), jemuž zjevně svědčí soustředění na technické
disciplíny. Po něm Herbst (12.) spíš než Pranger. Jenže do hry se vložil
také Hoerl (11., 2. ve 2. kole). Tipuju Raicha, asi se bude i za zásluhy
těšit největší přízni trenérů. Také ale proto, že už všechno
možné vyhrál a zažil a mohl by být méně nervózní než většina
konkurence.
Raich s Mattem si to dramaticky rozdali už při MS 2001 v St. Antonu (první
Mariův titul), Matt byl jedním z průkopníků vykrojenějších slalomek –
a po tolika letech ještě pořád jezdí na bednu. Úžasné. Fakt je, že se,
podobně jako i jiní, soustředěním na SL a jen občasným GS šetří. I to
má svůj podíl na dlouhověkosti slalomářů. Nakonec už Stenmark a Križaj
to v 80. letech na vysoké úrovni dotáhli až do Kristových let.
A fakt také je, že slalom se svými lyžemi se natolik oddělil od zbylých
disciplín, že se už někdy ironicky hovoří o samostatném sportu. Stačí
třeba podívat se, kolik – či zda vůbec někdo – má nějaké body
současně ve slalomu a sjezdu. Ve WCSLje jediným Kostelic. A z kombinace SL +
SG mají letos body jenom Hirscher, Ligety a Kostelic.
Po výpadku v GS neunikl tvrdé lekci slalomové Ted Ligety. Byl od začátku
bez šance, 39. se ztrátou 3:59. Takhle se na velký globus bude pořád jenom
dívat. Hirscherův kiks sice zabránil víkendové nakládačce, ale i 100
bodů versus 0 bolí a předvedené slalomování ještě víc. Ani to ale
nebylo nic proti Millerovi, ten se se SL nepopasoval vůbec a vypadl po pár
brankách. Opravdu si tak myslí na olympijskou kombinaci, že se takhle
trápí? Na kopci, kde jízdu neustáli ani Hirscher a Pinturault, byl se svým
pojetím (a nejspíš i skoupým SL tréninkem) mimo.
Kryštof Krýzl v 1. kole jako 25. předjel několik skvělých lyžařů, ale,
podle vlastních slov, ve druhém, nachlazený, jízdu jen odtrpěl. Škoda,
dalo se jet rychle (viz Yuasa a další) a i těchto 6 bodů mu pomohlo na 34.
místě WCSL držet snesitelný odstup (56 – 43) za 30. příčkou. Body po
oba dny by mu měly dodat sebedůvěru, přetavenou do jízdy nadoraz někam k
15. místu, s jehož 16 body už se přece jenom dá žebříčkově
poskočit.
Obří slalom, spolu s předchozí americkou bitvou gigantů, si zaslouží
samostatný příspěvek.
Diskuzní vlákno pod článkem zahrnuje všechny příspěvky a komentáře ke Světovému poháru v alpském lyžování 2013/14.
