Říká se mu Aspen, ale mnoho lidí jej považuje spíš za Švindl. Je to vlastně vůbec lyžařské středisko, nebo spíš klub české smetánky? Je to ideální místo pro rodiny s dětmi, nebo pro náročné lyžaře, kteří se nechtějí hnát stovky kilometrů jinam? Dá se tam vůbec za průměrnou denní českou mzdu aspoň najíst? Okradou mě už na parkovišti, nebo až v hotelu? Anebo je to normální, celkem malebné horské městečko, které žije druhý život v legendách? Špindl je asi všechno dohromady, stačí si vybrat...

Bloggerka a editorka nejčtenějšího českého deníku popsala své zážitky a dojmy z jedné ne-lyžařské špindlerovské návštěvy a zasáhla jimi odhadem pětinu české lyžařské populace (blog uvádí okolo 80 tis. přečtení, každý čtenář se o tom aspoň jednou někomu zmíní, lyžařů je u nás možná milion). Nejzajímavější se mi zdají dvě věci.

Špindl jako zrcadlo

Zaprvé, kdyby se to odehrálo v Železné Rudě nebo ve Starém Městě pod Sněžníkem, kdo ví, kdo by si toho všiml, pokud by se s tím autorka vůbec psala. Jenže Špindl je výstavní zrcadlo, ve kterém vidíme všechen lesk i bídu českých hor. Krkonošské městečko jako by bylo reprezentací lyžařského dění u nás od Bublavy až po Mosty u Jablunkova. I když to tak autorka vůbec nemusela myslet, možná tomu přeci jen trochu podlehla a vsadil bych se, že si tuto rovnici nosí v hlavě i mnoho českých lyžařů. Nebudu napínat, jestli mám ambice tuhle (ne)rovnici řešit a dokazovat – nemám. Myslím si o ní své, ale každopádně mi to přijde pozoruhodné. Jestlipak je Aspen taky tak důvěryhodným velvyslancem amerického lyžování?

Dobře to známe

Ještě zajímavější mi připadá to všelidové ztotožnění se švindlerovským blogem. A je celkem jedno, že kdekdo ve Špindlu ani nikdy nebyl, nebo naposled před 20 lety. Je to něco obecnějšího. Z textu nenásilně sálá ten pocit, který dobře známe, a to že jsme jen ovečky s chundelatě vábnými kadeřemi, na které si den co den někdo brousí nůžky. Ať už to čas od času někde zažijeme, nebo si to jen pamatujeme. To je docela smutné a těžko říct, jestli to víc vypovídá o skutečnosti, nebo o tom, jak ji vnímáme. Na hory přeci jezdíme nejen za objektivními parametry, ale hlavně za zážitky a emocemi. A pokud se nám jich nedostane, je něco špatně. Nebo si je jen neumíme vzít?

Je fuk, že blog se věnuje hlavně hotelům, je to prostě Špindl. To se rovná lyže. Tečka. Jestli jsou uvedené příklady autentické stejně jako otisk cenové nabídky wi-fi připojení v jednom hotelu, tak není moc co dodat. Za své peníze si nikdo nechce kupovat vstupenku někam, kde může platit ještě více peněz. Jistě by se daly drahé hotely s poplatky za vše možné najít i jinde ve světě, ale pokud chtějí špindlerovští hoteliéři, jak se nedávno ozvali, lákat rodiny na umírněné ceny, Horal ani Harmony jim svým příkladem nepomohou.

Vlekem, nebo lanovkou?

Za pozornost stojí i ceny, na které upozornil vlastně sám Skiareál tím, že neslevil ze své vytýčené strategie neslevit. Nechat plnou cenu i za třetinu či polovinu nabídky není trestné, cena je přece otázkou nabídky a poptávky, ale loajalitu svých návštěvníků tím určitě nezvýšil. Pokud je to ovšem součást promyšlené strategie, jak upevnit povědomí o tom, že Špindlerův Mlýn má svou cenu, proč ne. V blogu je jediná tučná věta, a to že jízda vlekem stojí 220 Kč. Podle ceníku se zdá, že je to jen 80 Kč, ale za dvě stovky je pravděpodobně zpáteční jízda lanovkou. Z ceníku to bohužel není úplně patrné. Pokud si však dáte něco v restauraci Na Pláni, zpáteční jízdu (tam i zpět?) máte zdarma. To je pro pěší a výletníky docela vstřícné a trochu by to ubralo na naléhavosti blogu, ale nedělám si iluze, že výrazně.

Fast Pass: už žádné fronty

Ještě štěstí, že si autorka nevšimla Fast Passu! Za dva a půl tisíce na den si můžete zalyžovat bez čekání, tedy s průchodem přednostním turniketem u tří páteřních sedačkových lanovek a u vleku z Míseček na Medvědín. Šílené? Pro rodinu s malými dětmi, která si kvůli tomu odepře týden v Alpách, asi ano. Dokud ale bude značka Špindl poutat mediální a bulvární pozornost, tak se jistě najdou i tací, kteří se Fast Passem rádi pochlubí. Je to komfortní servis, nebo snobská zvrácenost? Ha! Bude vám někdo závidět, že jste v Dolomitech nebo v Savojských Alpách nestáli ani minutu ve frontě? Asi těžko. Zato s takovou výsadou ve Špindlu budete přinejmenším za bohatýra! Škoda jen, že v ceně není třeba zaparkování auta zřízencem a přistavení vyhřátého vozu po lyžování.

Je to u nás skutečně tak špatné? Nebo jinak: nedělá většině lidí pobyt na domácích horách přes všechny investice a světlé případy žádnou radost? Jak se píše v blogu – recenzujme, kritizujme, ale (já doplním) klidně i chvalme a šiřme dobré zkušenosti. Přinejmenším tomu obrazu reality, který v sobě nosíme, to určitě pomůže.

P.S. Jestliže čekáte odpověď na otázku z titulku, tak se omlouvám, žádná není. Aspen a Špindl toho moc společného nemají, snad kromě toho, že si je oblíbilo horních deset tisíc světa, resp. Prahy. A přes lyžařské brýle stejně asi vidím jen ten Špindl, který zajímá čím dál méně jeho diváků.