Životní příběh odvážného vizionáře dospěl k nešťastnému závěru po několikaletém boji s následky vážného zdravotního poškození. V záhlaví parte bylo uvedeno motto, vyjadřující jeho životní filozofii: Žít můžeme, plout musíme.
Dětství a mládí prožil na pražských Vinohradech. Otec byl věřící
pronásledovaný režimem, jenž působil v oblasti přírodních věd a
farmakologie, matka pocházela z Chorvatska. Větší měrou, než městské
prostředí, formovaly osobnost jejich syna pobyty u babičky v Záhřebu, ale
hlavně u moře v Dalmácii. Celé prázdniny trávil s místními rybáři,
později s potápěči a jachtaři. Naučil se respektovat zákonitosti moře,
byl vnímavý a pokorný vůči živlu, který si zamiloval.
V průběhu studia na lékařské fakultě se nenechal odradit nevhodnými
podmínkami a pustil se do stavby vlastní jachty ve 4. poschodí vinohradského
činžáku. Hotové části spouštěl z okna pomocí jeřábu, když více
prostoru pro dostavbu nalezl v Poldi Kladno. Rok práce ve společnosti kováků
hodnotil později jako druhou univerzitu. Na té první přerušil studium a
korunoval úspěšné dokončení stavby dvouměsíční sólo plavbou. Jako
zadostiučinění přijal mimořádné pozvání k účasti v závodu
Minitransat – k plavbě malých jachet přes Atlantik. Závist kvetoucí v
českém prostředí jeho start překazila.
Po dokončení lékařské fakulty mu bylo přiděleno místo radiologa v
okresní nemocnici. V této práci však nenalézal náležité sebeuplatnění,
a tak využil v roce 1988 novelu zákona a začal podnikat. Nejprve se zabýval
stavbou lodí. Po otevření hranic uplatnil znalost chorvatštiny a exponoval
se v oblasti cestovního ruchu s orientací na Jaderské moře. Postupně se
zaměřoval především na vedení kurzů potápění. Při této práci
uplatnil řadu originálních nápadů, před problémy neustupoval, překážky
považoval za výzvy.
Kromě toho byla jeho úspěšná činnost v oblasti jachtingu a potápění
založena na bohatých znalostech a zkušenostech i na schopnosti trpělivě se
o ně dělit s přáteli a klienty. Stalo se pak ironií osudu, že s prací,
která mu zjevně přinášela uspokojení, byl nucen se náhle rozloučit,
neboť se při ní, ne vlastní vinou, ocitl v situaci s vážnými zdravotními
následky. Verdikt lékařů byl jednoznačný – pod hladinu nesměl. Ale brzy
se s obvyklým nasazením dokázal věnovat nové aktivitě.
Po nepříznivém lékařském verdiktu se Olda Vondrášek vracel na moře jen jako iniciátor romantických plaveb s přáteli, zatímco po většinu roku budoval a později provozoval na Letné svůj originální obchod se specifickým lyžařským sortimentem. Díky intenzivnímu studiu nové problematiky, navazování kontaktů s odborníky a vlastnímu zdokonalování se v technice lyžování, se rychle zorientoval v záležitostech tehdy aktuální novinky – carvingových lyží.
Zúčastňoval se testů, výstav, navštěvoval výrobce lyží, utvářel si obraz o jejich kvalitě a současně si v praxi ověřoval, jak lze zajistit dokonalý servis. Na základě těchto poznatků se v obchodu, jehož interiér sám navrhl a podílel se na výrobě vnitřního vybavení, zaměřil na prodej exkluzivních modelů lyží nezávodní orientace z produkce menších zahraničních firem. V příjemné klubové atmosféře své prodejny vítal stejně zájemce o koupi nákladné výzbroje jako nadšence, kteří si přišli o jinde nevídaném sortimentu pouze zasvěceně podebatovat. V této cestě pokračoval i po přemístění prodejny do Jeremenkovy ulice v Podolí. I když jeho zdravotní problémy neustupovaly, spíše naopak, sledoval aktuální tendence ve sféře lyžování a přemýšlel, jak na ně reagovat.
V životě dokázal překonat celou řadu překážek. Ta, která před ním vyvstala na podzim roku 2013, byla však nad jeho síly.
Text: Karel Hampl, Eva Příhodová
Pozn. SNOW:
Přidáváme se ke kondolenci. Oldu jsme dobře znali a zejména v dobách,
když s lyžováním začínal, jsme byli v poměrně úzkém kontaktu,
například s námi jezdil na testy lyží do Švýcarska. Olda byl vždy velmi
osobitý, s hlavou v oblacích a silně zanícenou tím, co ho právě bavilo.
Nemohli jsme třeba moc pochopit, proč najednou přeskočil k lyžování – i
když pravda, nikterak jsme po tom nepátrali. Je zvláštní, že člověka
často začne něco zajímat až tehdy, když už je pozdě.
Oldo, přejeme Ti klid v nebeském ráji!
Petr Socha
