Toto je i případ šikovně sugestivního blogu Terezy Boehmové o Špindlu.

Textík zčásti věcně odhalující a kritizující podmínky, za jakých se tam v superhlavní sezoně 2013/14 dalo pobývat, zčásti manipulativní, paušalizující a neobjektivní. Neexistovat blogy, takový text neměl šanci do klasických papírových novin se vůbec dostat. Nanejvýš jako zastrčený sloupek, neboť líčí jednu soukromou zkušenost jedné osoby. Při pokusu o článek by každý jakžtakž seriozní editor paušalizující výkřik naštvané autorce musel hodit na hlavu s tím, aby dál zapracovala, sehnala informace, porovnala a teprve pak dopsala.

Jenže blog je zde a prominentní autorka si tam může činit takřka cokoliv podle libosti. A když k tomu přidá chytlavý titulek „Špindl, Špindl velkej švindl...“, dav krmený typickým zpravodajstvím o prominentech, Verešové a hříšných cenách jí freneticky aplauduje. Přestože by se za takovou mizernou žurnalistiku měla spíš stydět a s ní její matinka, což zmíním dále, abych oddělil komentář ad rem a ad hominem.

Malý rozbor

  • „co se již několik let děje ve Špindlu, Rokytnici a jistě i jiných střediscích“: paušalizace bez důkazů a dokladů
  • Vše funguje na principu: „Přijel jsi k nám, idiote? Tak plať!“ „Vše“? Další bulvární paušalizace

    „horských středisek v Česku je tak málo“: SPLV vždy uváděl asi 300 areálů. Je to na malé Česko málo?

  • „Právě jsem se vrátila z víkendu“: 4.-5. ledna, superhlavní sezóna, všude na světě nejdražší
  • „Jezdíme sem pravidelně již několik let“: sice kritizuje, co se „již několik let děje“, ale navzdory tomu „již několik let“ tyto akce absolvují? Proč, jestli je nespokojená? Nebo spokojená byla? Proč to tedy píše?
  • „přibližovák zvaný Hromovka“: je to standardní 4sedačka s převýšením 330 metrů, ví autorka, čemu se běžně říká „přibližovák“, nebo si spíš chce kopnout?
  • „50 Kč zálohu na každou zapůjčenou plastikovou kartičku“: buďto neví, že je to běžná praxe i v zahraničí (a pak těžko brát její komentáře k lyžařským věcem vážně), nebo zase jen kope
  • „jednotlivá jízda na vleku stála 220 korun“: ono je to na lanovce, ne na vleku („odbornice“ neumí rozlišit?), možná zpáteční, ale na vině je blbou formulací v ceníku i Skiareál.
  • „Horal byl úplná tragédie“: nadsázka, budiž, osobní názor v blogu, ale nadprůměrně situovaná prominentní dáma by mohla lépe zvažovat slova. Nebo si opravdu chce počkat na něco, co v jejím životě bude skutečnou „tragédií“? Snad ne.
  • „Poměrně cestuji“: ono se dá cestovat poměrně i nepoměrně? Paní spisovatelka asi chtěla napsat „poměrně dost cestuji“, ale napsala nesmysl. A když už jsme u toho, Špindlerův Mlýn je s „M“, ne „m“, vedlejší věta se odděluje čárkami a je „k hranolkům“.
  • „jakési vratné zálohy za klíček k pokoji, k lyžárně, k permanentce, k ovladači na televizi…“: klíček k permanentce a k ovladači jsem ještě neviděl, záloha na klíč k lyžárně mi nepřijde marná: když ho někdo nevrátí, měl by hoteliér vyměnit vložku a všechny klíče.
  • „V Česku jsou zkrátka v módě – nafouknuté ceny, nulové investice“: zase paušalizace - úplně všude? A kolik že se toho nainvestovalo v našich horách? Jen těch lanovek, až se mi zdá, že jich je až příliš, někdy i na podměrečném kopci. Zasněžování, odbavovací systémy, ... Tohle může nazvat „nulovými investicemi“ jen 1. (madam promine a nebude to brát osobně) naprostý idiot, 2. člověk zcela neinformovaný, 3. někdo, kdo zase záměrně kope.
  • „malé umrněné porce a dodatečné poplatky i téměř za každé nadechnutí“: hezky přehnat, zobecnit, kopnout.



Jen tak si bez námahy snadno kopnout.

Tím nijak neprotestuju proti kritice konkrétních věcí. Už před pár lety, když jsem ve Špindlu pracoval a o Vánocích zažíval silně omezený provoz, mi bylo líto lidí, kteří tam najeli a platili plnou cenu. Hotely a restaurace posoudit neumím a nekomentuju.

Nelíbí se mi, jak snadno může zaměstnanec média s prominentním prostorem v blogu (administrátorka) ze svého subjektivního a věcně kulhajícího názoru udělat místy nekriticky zavádějící výkřik se značným dopadem (17. ledna skoro 150 000 přečtení včetně dalšího sdílení). Nelíbí se mi to i proto, že autorka není píšící amatér, nýbrž novinářka příslušného média s praxí, ba dokonce se prezentuje jako spisovatelka. A neodpustím si poznámku, že je dcerou dlouholeté vedoucí katedry žurnalistiky na FSV UK Praha a předsedkyně etické komise Syndikátu novinářů ČR.

Podle všeho se zdá, že mnozí ve Špindlu kritiku potřebují jako prase drbání. Je dobře, když ta oprávněná zazní dostatečně nahlas. Ale čím ostřejší je, tím podloženější a preciznější musí být. Tento výkřik si svou částečnou neseriozností škodí. I když je to „jenom“ blog.

On totiž text s takto vysokým čtenářským hodnocením („karma“) rovněž etabluje měřítka. A když si budou čtenáři myslet, že tohle je skvělý článek, přestávají být schopni posuzovat opravdovou kvalitu, podloženou prací s podklady. Dovedu si představit, že přáním povrchních novinářů je mít čtenáře prostého a nenáročného, jemuž za průměrný plat 37 594,- (rok 2011 podle ČSÚ) stačí předhodit narychlo splácaný polotovar či polopíár. Ale rozhodně by to nemělo být úrovní, s níž se smíří čtenář.

A zajímavost:
Autorčiny místy až urážlivé paušalizace zřejmě vyvolaly reakce, které ji trochu umravnily. Výsledkem byl o dva dny později dodatek „se svěšeným ocasem“. Není už tak mladá, aby neměla rozum na to, k čemu musela být zjevně dotlačená. Ale třeba se poučila?

8. 1. 2014
Po ohlasech, které mi přišly, jsem se rozhodla dodat ještě tento odstavec, aby bylo jasné, že nechci rozhodně tvrdit, že co český hoteliér, to zloděj:
I na českých horách jistě existují zařízení – a určitě se najdou i hotely a penzióny ve Špindlu a Rokytnici - kde se chovají slušně, svých hostů si váží a podobné blbosti, jako extra příplatek za vstup do wellnessu nebo stovku za wifi, si neúčtují. Znáte takové? Chvalte je, doporučujte, dejte o nich vědět.