Prapůvodní základ – při premiéře alpských disciplín roku 1936 se vyhodnocovala právě jenom kombinace sjezdu a slalomu – zahubila postupující specializace. Jak víme, v této sezóně SP už se ani neuděluje malý globus. Zdaleka nejzajímavějším, či spíše nejatraktivnějším, neboť jde o prestižní olympijské medaile, tak za celou zimu byl právě tento závod. Kdoví, jestli ne navždy poslední. Za čtyři roky už superkombinace vůbec nemusí být v závodním kalendáři ani na programu ZOH.

Loni v Kitzbühelu zemřela i kombinace klasická, tedy součet sjezdu a plnohodnotného dvoukolového slalomu. Na olympiádách se jezdila do roku 2006 (Turín). Náhrada superkombinací, tedy sjezdem a jen jednokolovým slalomem, měla být spravedlivějším produktem, který tolik nezvýhodňuje slalomáře. To se ale nepodařilo. Čím méně bylo závodníků schopných špičkového výkonu v obou disciplínách, tím více bylo třeba parametry změkčovat. Plnohodnotný sjezd začal být neschůdný pro většinu nesjezdařů a jezdci-technici už nestáli o sjezdové riziko. Tím spíš, že změnami výzbroje značně stouply nároky na testování lyží i bot a časová oběť sjezdování (závod a povinné a nutné tréninky) se jim přestala vyplácet.

Lyže pro rychlostní a technické disciplíny se drasticky odlišily a také příslušný trénink musí být koncipovaný odlišně. U mužů s blízkým odchodem Millera a Kostelice nejspíše zmizí i poslední opravdoví univerzálové a zbudou ti, kdo si jakžtakž přijatelně přidají třetí disciplínu. U žen není tento trend tak patrný, loni jej dokonce spektakulárně popřela Tina Maze, ale při bližším pohledu vidíme, že platí rovněž.

Superkombinace nahrávají technikům...

Důraz kladený na bezpečnost v uplynulých letech přinášel v SC lehké a krátké sjezdy. Například tuto sezónu zatím jediná SC v Altenmarktu-Zauchensee měla jen super-G 1900/500 m, vítězkou sjetý za 1:13.14. Taková o trošičku náročnější Červená ve Špindlu. Do ztráty 2 vteřin se tam vešlo 25 závodnic.

Není divu, že naprostá většina SC byla závodem hlavně pro slalomářky. Ty na zhruba 50 obloucích dokázaly s přehledem zlikvidovat ztrátu z lehkých sjezdů. (Když sjezdařka na nezvyklých slalomkách ztratí v každé brance pouhých pět setin, jsou z toho v cíli 2,5 vteřiny.)

... ale tentokrát nikoliv

Na rozdíl od tohoto trendu ale tentokrát v Soči čekal konečně pořádný plnohodnotný sjezd. V Turíně 2006 se jel za 1:29.40, ve Vancouveru 2010 za 1:24.16, v Soči ale za 1:42.68. Ve Vancouveru byl 2500/675 m, zde 2713/790 m. To je převýšení větší, než jaké se vyskytuje u většiny sjezdů WC pro specialistky! (O pár metrů víc se jezdí v Lake Louise, 799 m, ale na „dálnici“ cca 3130 m, tedy skoro o půl kilometru delší. V Turíně 2006 jely specialistky 3058/800 m, ve Vancouveru 2010 2939/770 m.)

Lze tedy říct, že se po dlouhé době a výjimečně dočkaly jakési spravedlnosti dívky spíše sjezdující, s méně kvalitním slalomem. Současně ale náročný sjezd odradil některé techničky a rovněž nadprůměrně dimenzovaný slalom (200 m převýšení, Vancouver jen 169 m) nenalákal některé ze sjezdařek. A tak, ačkoliv se odjel závod na tratích velmi důstojných parametrů, kvalita výkonů (mě) nijak nenadchla. V době, kdy disciplína i všestrannost, jak píšu už v úvodu, umírá a mizí, je to ale logické. Doby, kdy se o korunu kombinační královny praly hvězdy jako Janica Kostelic, Anja Paerson, Nicol Hosp a Marlies Schild vrcholné formy, jsou nenávratně pryč.

Medailistky

Momentálně jediná sjezdařka i slalomářka první desítky – Maria Hoefl-Riesch – nezpochybnitelně proměnila papírové předpoklady, i když nezazářila ani jako 2. sjezdařka sezóny, ani jako elitní slalomářka. Jenže nebyl nikdo, kdo by ji skutečně prohnal. Být to loni, Tina Maze byla jasná. Jenže letos je poloviční, nevyrovnaná a slalom jí vyloženě odešel.

Ani Nicol Hosp pořád zdaleka není a na 99,9 % už nebude hvězdou roku 2007, kdy vyhrála celkový WC, stala se mistryní světa v GS a navíc byla 3. ve sjezdu, 4. v SG, nemluvě o stříbru ve SL na ZOH 2006. Několikaletý úpadek, kdy předloni málem vypadla z 30 WCSL ve slalomu a je až 35. sjezdařkou žebříčku, ale konečně letos zvrátila, obětovala GS, který už vůbec nejezdí, a vysloveně se zaměřila na kombinaci a SG. Dobře udělala.

Oživlá zakletá princezna

Překvapením dne ale byla Julia Mancuso. Tak špatnou sezónu jako letos neměla ani nepamatujeme. Její projev a výsledky až do půlky ledna byly děsivé. Většinou, včetně sjezdů, dojížděla až ve 3. desítce, loni 2. superobřákářka světa je až 14. A její slalom? Nula. Od začátku roku 2012 jich jela jen 6, z toho se 4x nekvalifikovala do 2. kola. Od ledna 2013 už nejela žádný. Žádný, ani FIS! Kolik branek asi najela, když tuto sezónu prý pořád bojovala s laděním materiálu? Momentálně má horší SL body, než měla v necelých 16 letech...

Jenže přijde olympiáda a „Jules“ ožije jak políbená zakletá princezna. Tentokrát vystřihla bezpečně nejrychlejší sjezd a vykoledovala si tak až 30. pozici na startu slalomu. Což slibovalo marný boj a propad. Nevsadil by si na ni ani boyfriend Svindal, ani libovolný beznadějně zamilovaný ctitel.

Jenže ona těch 59 branek nepochopitelně sjela tolik nad svoje poměry, že jí to stačilo na bronz. Před tím jejím slalomem klobouk dolů.

Zároveň je to ale ilustrací zmíněné nevalné úrovně. Stříbro brala 35. sjezdařka a 12. slalomářka žebříčku. Bronz 11. sjezdařka a 536. slalomářka.

Šárka se ctí i se štítem

Šárka Strachová bývala dobrou kombinátorkou. Už roku 2005 byla (ještě v kombinaci klasické) na MS 5., roku 2007 (už SC) dokonce 4., tehdy i šestkou žebříčku. Po rozchodu s otcem všestrannost opustila a nyní se k ní snaží vracet. Jenže v 29 letech už to není jako zamlada, a tak má nyní přibližně stejné body ve sjezdu jako 17letá v sezóně 2002/2003, kdy začínala ve WC.

Při náročném sjezdu, kde jako 25. nachytala ztrátu 3.83 s., bylo zřejmé, že žádný extra výsledek se udělat nedá. Za nejrychlejší slalom ale rozhodně zaslouží potlesk, byť tento výsledek nelze přeceňovat, neboť aktuálně nejlepší slalomářky na startu nebyly.

Připomeňme, že na ZOH 2010 byla po sjezdu 22. se ztrátou 2.84 na vítězku celého závodu, ve SL kratším o 6,5 vteřiny (169 m oproti 200 m v Soči) rovněž vyhrála a skončila celkově sedmá. Také na ZOH 2006 měla ze sjezdu jako 21. ztrátu jen 2.98 vteřiny. V jediné letošní SC před OH byla její ztráta coby 30. v SG 2.52 vteřiny.

Ačkoliv byl závod tak atypický tím, že jako obvykle nenahrával slalomářkám, dopadl nakonec „spravedlivě“. V letošní bídě ženského alpského lyžování, kdy se vítězky střídají a žádná závodnice (snad s výjimkou Shiffrin ve SL) nedominuje, nakonec vyhrála momentálně nejvyrovnanější.

Budoucnost superkombinace ale vidím značně nejistou a nejasnou.