V prvním doporučuje bulvární novinář Petr Novotný Šárce
Pančochové, aby nebyla „uplakanou trapkou“. Článek se pochopitelně nese
v kontroverzním duchu a je vyztužen slovy těžkého kalibru jako „srát“,
„doprdele“, „kurva“ atd. možná proto, že autor si takto představuje
mluvu snowboarďáků nebo mladé generace anebo prostě jen proto, že kdyby
článek takto nenaládoval, tak by jej nikdo nečetl. Komické je srovnávání
karetní hry (pokeru), v němž Novotný „jede na vítězství“, a jízdy ve
slopestylu. Novotný Šárce doporučuje „skok tam poslat, děj se vůle
boží.“ Řekl bych, že v pokeru se to tam posílá mnohem snáz, děj se
vůle kohokoli. Ale nechme toho, tady nemá cenu polemizovat, tenhle článek
byl jen provokace.
Šárka Pančochová, foto: www.facebook.com/sarkafanpage
Ve druhém případě se zamýšlí odborník na sjezdové lyžování Ivan
Sosna v dobře míněném, ale nešťastně vyznívajícím článku,
o schopnosti sportovců zvládnout mediální komunikaci a umění „prodat“
i neúspěch. Článek byl psán po kvalifikaci slopestylu, z níž se
Šárce nepovedlo postoupit do finále přímo. Autor se ptá, zda má
„chytrý sportovec i v situaci, kdy z nějakého důvodu neprodal, nač má,
shazovat svůj neúspěch poukazy na „užívání si“ a zda bylo
sympatické, že Šárka bez přetvařování projevila snowboarďáckou
filozofii, nebo si měla „pokrytecky“ dát pozor na to, co do mikrofonů
říká?“
Myslím, že můžeme být jen rádi, že už jsou za námi doby, kdy si
člověk musel dávat pozor na to, co řekne, aby si „nezavařil“. Ceňme si
upřímnosti! Snowboarding je mladým sportem, v němž ještě doznívá
revolta a „free“ rozměr z dob, kdy se snowboarďáci se svým sportem
museli nejprve prosadit. V počátcích snowboardingu bylo nutné vybojovat si
vůbec místo na svahu vedle lyžařů! Proto ta vlna doznívající solidarity
a sounáležitosti prknařů – copak se sportovci z nějaké jiné disciplíny
v cíli radují společně (a třeba válejí po sobě), jakoby jim ani
nezáleželo na pořadí? Podle mého názoru jsou disciplíny snowboardingu na
OH velkým oživením: jsou divácky atraktivní a snowboarďáci vnášejí do
vznešeného, ale strnulého vrcholového sportu, který většinou představuje
pouze souboj (se soupeři) nebo boj (s počasím, podmínkami tratě…),
upřímnost, živočišnou radost, kamarádství a právě tu zpochybňovanou
„poživačnost“, kdy si chtějí svoje jízdy opravdu užít. Vždyť kdy
jste naposledy slyšeli nějakého vrcholového sportovce říci, že si závod
nebo zápas užil? Jakoby „užívání si“ zůstalo jen rekreačním
sportovcům, kteří nemohou pomýšlet na výkonnostní nebo vrcholovou
úroveň a tak jim nezbývá než se prostě jen bavit? Vrcholový sport holt
není žádná sranda natož radost! A právě tenhle mýtus teď snowboarďáci
na OH úspěšně boří.
Kromě toho je snowboarding v Soči jedním z našich
nemnoha úspěšných medailových sportů. Doufám, že tahle nádherná
olympijská dámská jízda přivede snowboardingu další adepty tohoto
skvělého sportu a zlepší finanční podmínky našich špičkových jezdkyň
a českého snowboardingu vůbec. Protože, jak poznamenal výstižně jeden z
tazatelů v online rozhovoru s Evou Samkovou (vpravo, foto www.evasamkova.cz) na
iDnes.cz - holky v Soči reprezentovaly Česko před světem, ale v Česku i
svůj sport před domácími diváky. A to se jim zjevně podařilo. Novináři
najednou začali psát články o snowboardingu a s námi konzultují, jaký je
rozdíl mezi měkkým a tvrdým prknem. Takže: holky, děkujeme! A Samková na
Hrad!
