1. Není potřeba trochu povylézt?
Oblíbeným statistickým trikem, zejména v americkém Coloradu, je uvést nejvýše položený dosažitelný bod v lyžařském areálu, kam ovšem nevede žádná lanovka a je potřeba se tam dostat po svých. Typickým příkladem je Crested Butte s udávanou výškou až 12 162 stop, přičemž vleky vedou jen do 11 875 stop – rozdíl odpovídá 88 metrům.
2. Zapomněli jsme na útes!
Ve dvou případech obřích výškových rozdílů může být pro lyžaře problém skalní práh. V německém Garmisch-Partenkirchenu, kde se nejvýše položený vlek na Zugspitze (2 830 m n. m.) šplhá 2 100 metrů nad nejnižší údolní stanicí (720 m n. m.), je na cestě mezi nimi nepřekonatelný terén. Obdobně je na tom švýcarské Jungfrau, kde skaliska „kazí“ sjezd z nejvýše položené železniční stanice ve 3 454 m n. m. do Grindelwaldu o 2 500 m níže. A ani při výjimečně uskutečnitelném sjezdu z francouzského Val Thorens do Orelle se tak snadno nevyhnete skalám.
3. Bohužel dole není sníh
Lanovky ve švýcarských Čtyřech údolích překonávají 2 500m převýšení – z 821 m do 3 330 m n. m. Ovšem žádná značená sjezdovka nevede až do nejnižšího bodu. V úseku mezi letoviskem Verbier a údolní obcí Le Chable totiž zřídka leží dostatek sněhu, většinou jen pár dní během celé zimní sezóny. Obdobný problém má i slavné Vallée Blanche, které je jen výjimečně sjízdné až do samotného Chamonix.
4. Dlooouhý, ale přerušovaný sjezd
Někdy dlouhý sjezd přeruší krátký protisvah, který je potřeba překonat lanovkou – to je i případ výše zmíněných Čtyř údolí. V Americe se s 1 262 m největším nepřerušeným převýšením pyšní Jackson Hole, ačkoliv Snowmass v Coloradu nebo Big Sky v Montaně mají celkově až o 120 m více.
5. Vleky v zimě nejezdí
Nejvyšší „papírové“ převýšení sjezdovky v Evropě vykazuje Klein Matterhorn, který se tyčí nad švýcarským Zermattem a italskou Cervinií. Bohužel nejvýše položené vleky, dosahující do 3 899 m n. m., v zimě nejezdí – jsou v provozu pouze v letní sezóně, kdy zase nelze na lyžích sjet až do údolí. A to z celkového sjezdu přeci jen pár desítek metrů ubere...
Takže kde se dá vlastně sjet nejvíc? Pokud zanedbáme všechna ale, kdyby a možná, tak by seznam sjezdů s největším převýšením, obsloužených lanovkami, mohl vypadat takto:
1. Chamonix (Francie)
- převýšení 2 755 m (3 790–1 035 m)
- při udávané délce až 22 km jde jednoznačně o nejdelší „střediskový“ sjezd na světě, i když nikoliv upravovaný, pouze off-piste, a nejnižší partie jsou obvykle nesjízdné
2. Čtyři údolí: Verbier (Švýcarsko)
- převýšení 2 509 m (3 330–821 m)
- sjezd zahrnuje jeden krátký výjezd lanovkou, přičemž nejnižší úsek sjezdu z Verbier do Le Chable není značený a zřídka má dost sněhu
3. Tři údolí: Orelle (Francie)
- převýšení 2 310 m (3 210–900 m)
- neznačený off-piste do Orelle, zřídka s dostatkem sněhu
4. Zermatt (Švýcarsko)
- převýšení 2 269 m (3 899–1 630 m)
- nejdelší upravovaný a nepřerušený sjezd na světě vede z Klein Matterhornu do Zermattu, byť v zimě nejezdí nejvýše položený vlek, který převýšení zkrátí o 70 m
- ještě většího převýšení dosahuje sjezd do Valtournenche na italskou stranu, ovšem zahrnuje krátký výjezd lanovkou
5. Les 2 Alpes (Francie)
- převýšení 2 220 m (3 520–1 300 m)
- pokud využijete rolbu, sjezd si lze natáhnout ještě o 50 výškových metrů
6. Alpe d'Huez (Francie)
- převýšení 2 200 m (3 330–1 130 m)
- sjezd z Pic Blancu do Vaujany je nejdelším ze čtyř zdejších sjezdů s dvoukilometrovým převýšením
7. Jungfrau: Schilthorn–Lauterbrunnen (Švýcarsko)
- převýšení 2 174 m (2 970–796 m)
- jedná se o trasu slavného závodu Inferno Rennen, přičemž ten je zčásti veden mimo sjezdovky (při sjezdu po značených tratích jsou navíc potřeba dva výjezdy lanovkou)
8. Tři údolí: Meribel–Brides les Bains (Francie)
- převýšení 2 138 m (2 738–600 m)
- sjezd z vrcholu Saulire do lázní Brides les Bains je v nejnižším úseku neznačený off-piste a jen velmi výjimečně s dostatkem sněhu
9. La Grave (Francie)
- převýšení 2 100 m (3 550–1 450 m)
- off-piste
10. Courmayeur (Itálie)
- převýšení 2 092 m (3 462–1 370 m)
- off-piste na italské straně Mont Blancu z Punta Helbronneru
