Tento článek vyšel v časopisu SNOW 75.
Velebný kmet Girardelli
Ne, opravdu nemyslím otce Helmuta, nýbrž synátora, slavného lyžaře Marca. Letos v létě totiž oslavil padesátku. Onen věk, kdy vousatého básníka-oslavence s úctou titulovali oním kmetem.
Marc je stále jediným sjezdařem s pěti velkými globy (1985, 86, 89, 91, 93). Jeden z nejvšestrannějších závodníků historie se pyšní 46 vítěznými závody SP, záviděníhodně složenými z tří sjezdů, devíti super-G, sedmi obřích, 16 speciálních slalomů a 11 kombinací. Ve SP absolvoval v letech 1980 až 1997 nevídaných 18 sezon. Nelyžařské Lucembursko, za něž rodilý Rakušan s italskými předky startoval od roku 1976 a jehož občanství získal v roce 1987, učinil jednou z nejúspěšnějších zemí alpského lyžování.
Osamělý vlk a Svaz jsem já!
Obdivuhodné je, že své úspěchy získal jako „osamělý vlk“ bez zázemí velkého svazu a týmu. „Pro mě je největší borec Girardelli,“ vyslechl jsem kdysi jednoho pamětníka z branže. „Všechno si odmakal sám, tahal tyče, stavěl tratě. Papá Helmut spíš pod kopcem bafal z doutníčku,“ tvrdil. Dnes už sotva představitelné.
Těžko říci, jak by se lyžařsky vyvíjel, kdyby bývali zůstali pod velením rakouského svazu. Nepanovala tam tehdy moc dobrá atmosféra, nakonec vyhodili coby trenéra i slavného Sailera. V pruďasi Helmutovi bouchly saze, zdálo se mu, že synka, vítěze žákovského Trofeo Topolino, nedoceňovali. Rakušané pak mohli jen skřípat zuby nad Marcovými globy a medailemi. Globus velký jim nakonec po letech snah zajistil až borec, o něhož málem přišli také, kdyby nebyl tak zarputilý. Jistě, Hermann Maier. V Rakousku by býval tehdy Helmut byl jen jedním z kibicujících rodičů, v Lucembursku mohl hrdě hlásat: „svaz“ jsem já. Do Marcova lyžování ale zpočátku nastrkal spoustu peněz.
Nejspíše i díky kauzám jako tato se Rakušané časem poučili. Dnes tak nepovažují otce Hirschera za rodičovského otravu, neboť pochopili, že zajetý tandem rodič + dítě je lépe využít než si je znepřátelit.
Marcovy polyžařské aktivity dokazují, že ani taková lyžařská superhvězda to po kariéře nemusí mít snadné. Těžce zkrachoval jako iniciátor, obchodní ředitel a šedesátiprocentní vlastník lyžařské haly v německém Bottropu. Nakonec se poslušně vrátil ke svému pomyslnému kopytu a živí se jako konzultant (Bulharsko, Bansko) a podnikatel s lyžařskými zážitky. Také propůjčuje své jméno dětskému lyžařskému oblečení.
Kdo by se divil. Jeho jméno je v našem sportu jedním z nejzvučnějších.
https://farm4.staticflickr.com/…a83ced8d.jpg
A pan Vzorný
Když Gira, nutně i Pirmin, vrstevník a další oslavenec. Girardelli s Zurbriggenem si v letech 1984 až 1990 propachtovali Světový pohár jen pro sebe: Pirmin vyhrál čtyřikrát, vzpomínaný Marc třikrát. Švýcarský slušňák, vzorný hoch jak z románu pro služtičky, byl lepší v klouzavých disciplínách, Marc naopak technik. Přesto oba dokázali ve SP vyhrát 11 kombinací a závody ve všech existujících disciplínách. Pirmin skončil poněkud předčasně na vrcholu v roce 1990 v 27 letech. Nejspíše mohl klidně závodit dalších pět let a přidat další úspěchy. Vždyť Tomba jako ryzí technik by ho byl mohl porážet jen v obřím slalomu a mladí Norové Aamodt a Kjus museli teprve dozrát.
Pirmin, hoteliér v rodném Saas Almagellu, zůstal různými aktivitami u lyžování. Dlouho propagoval značku svých lyží Kästle, v nedávné době působil ve vedení švýcarského lyžařského svazu. Odešel akorát včas, aby se nepodílel na loňské katastrofální sezoně svých krajanů. Holt sonnyboy bez poskvrnky…
Pirmin Zurbriggen na pohlednici propagující značky, kterým byl léta
věrný.
