|
|
|
|
|
|
Z Rakouska také pochází kompletní výrobní technologie – a že to je ukázka vrcholné efektivity a výrobní logistiky! Všechny procesy jsou evidovány počítačovým systémem, každá lyže má své „rodné číslo“, aby se v případě problému mohl zpětně dopodrobna analyzovat každý výrobní krok a zjistit, kde se případně stala chyba. Výrobní haly vznikaly – byť postupně – na zelené louce, takže i ony se postavily tak, aby byl celý proces optimální. Původně přestěhované rakouské lisy jsou dnes kompletně obměněny za nové. K dispozici je laboratoř s moderním měřícím zařízením, kde se sleduje třeba odklon hrany nebo hloubka struktury skluznice nebo drsnost hran. Na dalších měřících zařízeních se zase analyzuje průhyb lyže atp. Prostě továrna na lyže Head v Českých Budějovicích je ultramoderním výrobním závodem bez kompromisů.
Měření hloubky struktury a odklonu hran
Celý závod je složen ze dvou spojených zrcadlově orientovaných výrobních hal. V první, kam vedou naše kroky, se vyrábějí lyže vyšší třídy, tedy sendvičové modely. Nejprve si všímáme sekce sublimačního tisku, kde se aplikují designy. Těch aktuálně existuje 1100 variant pro vyráběných 211 modelů. Mimochodem, vedle všemožných headů se tu objevují designy i pro jiné značky, obvykle vysoce renomované, až byste možná byli překvapeni… To je ale obchodní tajemství. V prvních krocích po tisku se aplikují speciální prvky jako vyšívání či vkládání plastických vložek. Než všechny komponenty zamíří k lisu.
Čtenář SNOW asi ví, jak vzniká samotná lyže, tak jen stručně: do formy, kterou má každý model a délka lyže vlastní, se ručně navkládají všechny patřičné komponenty: skluznice, hrany, jádro, titanaly a laminátové pláty, různé výztuhy a ochranné části. Nejkomplikovanější lyže spolkne až 34 komponentů. Pak se vše slisuje, ohřeje na nějakých 130 °C a zase ochladí. Moderní stroje jsou technologicky stabilní a přesné, takže minimalizují pravděpodobnost chyby nebo jenom odchylky.
Dalším dílem výrobního příběhu je broušení – srovnává se skluznice a zarovnávají se boky. Co jsem navštívil továrny na výrobu lyží, nikdy mi nepřišel tento krok tak důkladně propracovaný. Posuďte sami: nejprve projede lyže 4x přes brusné pásy, následuje broušení pásem z boku. Následuje broušení kamenem – až 12krát projede každá lyže po sérii brusných kamenů. Brousí se také náběhy hran na 45 °. Poté přichází na řadu ještě superfiniš skluznice, zase pět kamenů za sebou, ale při nižších tlacích. Další brusný automat zprostředkovává podbroušení hran (brousí se na úhel 90 ° s podbroušením 1,5 ° po celé délce lyže), po něm následuje finální leštění hran diamantem. V rámci finálního broušení proběhne i první parafinace. Až poté nastává párování a montáž.
Dlouhý brousící automat s nespočtem brusných pásů a kamenů
90 % procent lyží opouští továrnu s předmontovanou deskou, zbytek tvoří lyže holé, nebo naopak s vázáním. A pak čeká už jen číslování, balení a distribuce… V podstatě totožný příběh, jen s jiným technologickým obsahem, probíhá ve druhé hale. Vyrábí se tam levnější capové lyže, kde se jejich jádro vyplňuje plastovou pěnou. Jsou to samozřejmě lyže pro méně náročné uživatele, nicméně právě ony tvoří zásadní část obratu snad každé velké lyžařské firmy. Zajímavé je porovnání výrobních časů. Zatímco sendvičová lyže se vyrobí za zhruba hodinu čistého operačního času, pěněná capová lyže spolkne pouhých 15 minut, tedy čtvrtinu. Samozřejmě pojme i méně a výrazně levnějšího materiálu. Prostá matematika říká, že pokud levná rekreační lyže stojí pět tisíc korun, nemůžeme se divit, že kvalitní sendvičová vyjde na čtyřnásobek – pochopitelně celou rovnicí ještě značně zamíchají obchodní marže.
V zasedací místnosti lze spatřit lyže pro prezidenta s obličejem Václava Klause, různé výroční modely a samozřejmě celou aktuální kolekci. Patriot si posteskne, že na nich není obligátní Made in Czech Republic. Nicméně aspoň vy, čtenáři SNOW, budete nyní vědět, že má-li někdo pod nohama lyže s logem Head, pocházejí velmi pravděpodobně z České republiky.