Volba termínu
Vzhledem k nadmořské výšce a investicím do zasněžování, které je často vytaženo až do výšek okolo 3 000 m n. m., je možné francouzská střediska navštívit se solidní garancí sněhu a významného počtu otevřených sjezdovek od poloviny prosince do poloviny dubna. V případě předvánoční návštěvy, kdy jsou ceny za ubytování a skipas nejnižší z celé zimní sezony a zalidněnost prakticky zanedbatelná, je ovšem nutno počítat i s omezenějším počtem otevřených lanovek a sjezdovek. U větších areálů je nutno zohlednit i to, že jejich oficiální propojení a otevření do plného rozsahu celoplošného skipasu bývá až víkend před Vánoci, typicky například ve Třech údolích.
Poté následují dva týdny hlavní sezony – Vánoce a Nový rok, kdy se
střediska naplní především domácími lyžaři a ceny vystřelí ke svým
maximům. Naopak druhý lednový týden ceny spadnou na svou předvánoční
úroveň a střediska opět na několik týdnů zejí poloprázdnotou, s jasnou
převahou zahraničních návštěvníků, přičemž v provozu je již vše, co
technické a sněhové podmínky dovolují. Z pohledu ceny, zalidněnosti i
provozu areálu pak předvánoční návštěva v porovnání s lednovými
termíny postrádá jakýkoliv logický smysl. Naopak s ohledem na poměr
cena/výkon je návštěva v lednu dobrou volbou, protože v lednu a počátkem
února jsou ceny nízko nebo průběžně jen mírně rostou.
Tignes
To se ovšem opět skokově změní v první polovině února, kdy začínají
čtyři týdny trvající francouzské zimní prázdniny, jejichž termín se
mezi jednotlivými roky mírně posunuje. V těchto týdnech ceny pobytů, a to
pouze kvůli růstu cen ubytování proti nejlevnějším termínům až o 150
%, vyletí opět na svá maxima. Což znamená, že cena kompletního pobytu se
skipasem je v tomto období proti mimosezoně o 50 až 100 % vyšší.
Střediska pak zase praskají ve švech, především díky francouzským
lyžařům. Vzhledem k vysokým cenám je v tomto období nabídka zájezdů
našich CK do Francie ve srovnání s vedlejší sezonou podstatně
omezenější.
Po skončení francouzských prázdnin opět následuje pokles cen do
snesitelných úrovní, počet návštěvníků se významně sníží, tudíž
druhá polovina března je tak dalším vhodným obdobím pro návštěvu. I
když sezona v areálech končí často až ve druhé polovině dubna nebo
dokonce v květnu, s ohledem na sněhové podmínky v nižších částech
areálů a denní teploty, to již nebudou příliš žádané termíny.
Les Arcs
Kam vyrazit aneb výběr střediska
Na rozdíl od Itálie nebo Rakouska, kde mají čeští lyžaři velmi dobré povědomí, a i CK nabízejí pobyty s nadsázkou ve všech vískách s alespoň dvěma lanovkami, je znalost Francie i nabídka CK co do počtu středisek výrazně nižší. A to přesto, že ve Francii je udáván počet 300 lyžařských středisek s 8 000 km sjezdovek, z nichž mnohá jsou součástí větších propojených oblastí.
Nabídce nejen našich CK vždy vévodí největší a nejznámější
savojské megaareály, které svou velikostí, propojením, kompaktností a
celkovou lyžařskou nabídkou nemají v Alpách mimo Sella Rondu prakticky
konkurenci. Nejznámější oblastí jsou samozřejmě Tři údolí (Val
Thorens, Les Menuires, Meribel, Mottaret, Courchevel), kde je udáváno 610 km
komplexně propojených sjezdových tratí, následované Espace Killy (Tignes,
Val d ´Isere) s 300 km sjezdovek, a dvojstřediskem Paradiski, které tvoří
Les Arcs a La Plagne, které jsou propojeny unikátní gondolou, a které
dohromady nabízejí 425 km sjezdovek. Za nimi je možné do top kategorie s
mírným odstupem zařadit ještě Les 2 Alpes, Alpe d´Huez a Serre Chevalier,
což jsou stále lyžařsky nadprůměrně rozsáhlé oblasti, každá s cca 250
km tratí.
I v ostatních alpských zemích je současným trendem spojování menších
areálů do větších, ale taková spojení jsou často příliš umělá až
násilná, a nově vytvořená spojnice bývá někdy lyžařsky nevyužitelná.
Naopak u výše uvedených francouzských areálů s výjimkou Paradiski jde
vždy o naprosto kompaktní lyžařský prostor, který je možno projet
kompletně prakticky bez sundání lyží, bez pěších nebo skibusových
přesunů. Tyto areály tvoří naprostý vrchol francouzské lyžařské
nabídky, a to bohužel i po stránce cenové, protože třeba 7denní skipas na
Tři údolí již překonal hranici 300 EUR.
Běžnou nabídku CK doplňují i střediska cenově příznivější, na
francouzské poměry střední velikosti, jako jsou Risoul Vars, Praloup, La
Rosiere, Valmorel nebo Valloire, které se stále svou velikostí (150 až 200
km) řadí v alpském měřítku mezi velké areály. A na samém cenovém dně
lze nalézt areály „malé“, odpovídající italské nebo rakouské
„střední třídě“, které mají mezi 60 až 100 km sjezdovek, jako jsou
La Norma, Puy St. Vincent, Chamrousse, Les Orres nebo Orcieres 1850.
Risoul
Některé CK v minulých letech bez většího úspěchu experimentovaly i s
areály skutečně malými, jako Aussois (55 km) nebo Sainte Foy (42 km).
Vzhledem k tomu, že se veškerá francouzská alpská lyžařská střediska
nacházejí v severojižním pásu o délce pouhých 250 km, je pak
pochopitelné, že pokud sem někdo váží dlouhou cestu z Česka, tak při
dané koncentraci a blízkosti středisek a cenách pobytů nepříliš
rozdílným, dá v drtivé většině přednost sousedícím výrazně větším
areálům.
Celkem stranou zájmu nebo prakticky neznámé u našich lyžařů jsou ale
často i velmi rozsáhlé areály, jako jsou třeba přeshraniční Portes du
Soleil (650 km), Megeve (445 km), Les Sybelles (310 km), Flaine (265 km) nebo
Espace Diamant (192 km), u kterých už ovšem propojení a lyžařská
kompaktnost není 100% a většinou jsou rozděleny do několika podareálů,
sic geograficky skutečně velmi blízkých.
Portes du Soleil
Většinu největších areálů lze nalézt v nabídkách našich CK, ale pokud
někdo zatouží z nějakého důvodu navštívit středisko, které se tam
neobjevuje, není nic jednoduššího, než si dovolenou zařídit on-line přes
stránky příslušného střediska.
Okrajovou, ale cenově zajímavou možností poznat Francii, kterou nabízí
některé CK, a kde vyprodávají své nasmlouvané kapacity, je „náhodný“
výběr střediska, tzv. jackpot. V takovém případě si pouze v jednotném
ceníku zvolíte termín, typ a obsazenost ubytování a kvalitativní úroveň
střediska (velké/střední vs. střední/malé) a teprve až několik dní
před odjezdem obdržíte informaci, kam vlastně jedete dle toho, kde dané CK
zůstaly volné a neprodané kapacity.
Courchevel
Jak vybírat?
Francouzská střediska jsou svou velikostí obecně o jednu úroveň nad tím, co je běžné v ostatních alpských zemích a už jen z tohoto pohledu je téměř jisté, že nabídnou lyžařům pestrou paletu sjezdovek všech obtížností. Ta největší střediska jsou svým masovým pojetím návštěvnosti a atmosférou skutečně továrnami na lyžování a jsou ideální pro ty, co preferují sportovně-lyžařskou turistiku. Pokud někdo touží spíš po poklidné dovolené nebo si vystačí se sjížděním několika málo svahů, je daleko vhodnější návštěva menšího střediska, ze kterého tak nečpí anonymní městská paneláková atmosféra a jehož návštěvnost je ve vedlejší sezoně také znatelně menší.
I když jsou Češi hodnoceni mezi národy, které nejvíce navštěvují
francouzská střediska, na špičce co do lyžařských schopností a
dovedností, tak i z hlediska průměrné obtížnosti areálu lze vybírat jak
z areálů pohodových, lyžařsky nenáročných a spíše rodinného
charakteru s převahou modrých a zelených sjezdovek, jako jsou třeba Les
Sybelles, Superdevoluy, Valmorel, Les 2 Alpes nebo La Plagne, tak i na druhou
stranu z areálů vyloženě sportovních s převahou náročných tratí, jako
jsou například Val Thorens, Les Arcs nebo Les Orres. Některá střediska jsou
také výrazněji zaměřena na užší a specifickou skupinu lyžařů
(freeride, skialpinismus), např. La Grave nebo Chamonix.
La Plagne
Lanovky: ani krok bez lyží
I u přepravních zařízení lze nalézt proti zbytku Alp určité rozdíly. Tím pro nás lyžaře pozitivním je fakt, že je zde maximální snaha o propojenost a návaznost všech přepravních zařízení tak, aby lyžař nebyl za celý týden svého pobytu nucen udělat pomalu ani krok pěšky, ale všude se dostal a dojel pohodlně na lyžích. Takže tam, kde je návaznost ohrožena nejvíce, je možno využít pomocná oběžná lana, pojízdné pásy nebo krátké pomy. U starších kabinek se lze setkat s tím, že vás do patra vyvezou pojízdné schody, zatímco nové kabinky jsou již konstruovány většinou tak, aby nástup byl v úrovni terénu.
Ve velkých střediscích jsou dnes již veškeré páteřní lyžařské
tahy obsluhovány kapacitními kabinkami nebo rychlými sedačkami. Staré a
pomalé sedačky v posledních letech houfně mizí a nyní je naleznete už jen
na okrajích areálů, na kratších nebo méně využívaných svazích.
Obdobné je to s vleky. Ty zde slouží jako „přibližováky“ nebo jsou
využívány na učebních svazích. Ale už zcela výjimečně jste nuceni jich
využít jako jediného přepravního zařízení při pohybu po těchto
rozlehlých areálech bez toho, aniž by nebyla šance si sednout poblíž na
pohodlnější, rychlejší a obvykle i delší sedačku.
La Plagne - Les Arcs
Obměna a modernizace přepravních zařízení v největších francouzských
areálech probíhá skutečně velmi rychlým tempem. Kapacita a rychlost
těchto moderních přepravních zařízení je tu dnes už taková, že i
trénovaný lyžař má problém zde po celý týden jezdit sportovněji,
netrénovaný lyžař se zde „užene“ klidně během pár hodin prvního
dne. A díky moderním lanovkám jsou pak i přesuny po těchto rozlehlých
areálech velmi rychlé, což nahrává využití celoplošných skipasů a
flexibilitě při dostupnosti oblíbených sjezdovek, klidně rozesetých na
desítkách kilometrů čtverečních. A pak je potřeba i z tohoto pohledu
nahlížet na ceny pobytů v těchto největších a nejdražších
francouzských střediscích, protože počet nalyžovaných kilometrů denně a
jejich pestrost asi nemá ve světě obdoby.
V menších areálech je situace odlišná. Zde stále převládají pomalé
sedačky a vleky, a náhrada moderními rychlými sedačkami probíhá výrazně
pomaleji. Stejně tak často návaznost jednotlivých přepravních zařízení
nebo propojenost dílčích podareálů nemusí být úplně ideální. Takže
pokud hodláte poznat celé středisko, tak mimo hlavní lyžařské tahy budete
nuceni využívat stále často méně pohodlné pomalé sedačky a někdy i
vleky.
Naopak negativem francouzských přepravních zařízení je ta skutečnost, že
rozhodně nedbají na pohodlí lyžařů při přepravě tak, jako
provozovatelé v Rakousku nebo Itálii. Takže na sedačku s ochrannou bublinou
proti větru zde narazíte zcela výjimečně, na vyhřívanou (zřejmě)
ještě vůbec ne.
Provozní doba lanovek a vleků začíná po celou zimní sezonu v 9.00 a končí v prosinci a lednu okolo 16.30 dle vzdálenosti od centra střediska (horní lanovky dříve, spodní později). Od začátku února se provozní doba prodlužuje až do 17.00 s tím, že lanovky a vleky sloužící mj. k přepravě uvnitř jednotlivých ubytovacích stanic, fungují až o půl hodiny déle. Provozní hodiny jsou zobrazeny na vstupu každé lanovky.
Ve velkých areálech bývá také uvedena doba, která je potřebná k
večernímu návratu do lyžařských stanic v jiných údolích. Toto je
potřeba si hlídat, protože méně zdatným lyžařům může zpětný přesun
trvat klidně dvě hodiny. Obsluhy lanovek jsou co do časů nekompromisní a po
zavírací hodině pak zbývá už jen celkem drahá možnost návratu – taxi.
Podobně je potřebné plánovat svůj pohyb po velkých areálech s ohledem na
změny počasí. Ve chvíli, kdy je ohrožena kvůli větru nebo sněžení
bezpečnost přepravy, může dojít k zastavení i páteřních propojovacích
lanovek.
Sjezdovky: dokonalé, až na občasnou (ne)úpravu
V souladu s očekáváním návštěvníků i francouzská střediska poskytují více či méně vyvážený mix sjezdovek všech obtížností – od zelených po černé. Vzhledem k nadmořské výšce i výrazně přes 3 000 m n. m. se velká část terénů nachazí nad hranicí lesa v drsné vysokohorské přírodě a u výše položených středisek jsou sjezdovky v lesních průsecích zastoupeny minimálně (např. Les Menuires) nebo vůbec (Val Thorens). To je nutné zohlednit a respektovat při snížené viditelnosti a nepříznivém počasí, protože pak je orientace na sjezdovce skutečně díky bílé tmě nezřídka „od tyče k tyči“. Otevřený terén naopak umožňuje, aby některé svahy byly podstatně širší, než je běžné v zalesněném terénu, tudíž přehlednější a lyžařsky bezpečnější.
Podobně jako u lanovek, i u sjezdovek je snaha o maximální propojenost bez toho, aby lyžař musel někam šlapat nebo překonávat pěšky nějaké významnější převýšení. Orientace na sjezdovkách i v těch největších areálech je jednoduchá, protože na každém rozcestí jsou směrovníky s označením sjezdovek i ukazatele navádějící do jednotlivých výchozích lyžařských stanic. U lanovek a na významných kříženích se také nachází velké orientační mapy s lyžařským plánem celého areálu nebo dané podoblasti, u výchozích lanovek navíc včetně zprovozněných lanovek, otevřených sjezdovek nebo i předpovědi počasí.
Kritiku občas Francie sklízí, zvláště u těch největších areálů,
za úpravu sjezdovek. Osobně se domnívám, že tato je zčásti
neoprávněná. Všechny zelené a modré sjezdovky, stejně tak jako všechny
sjezdovky páteřní, se upravují denně. Pouze na okrajích areálu nebo u
svahů, které nejsou klíčové a kde je pohyb lyžařů nižší, bývá
cyklus úpravy dvoudenní. Některé černé svahy se navíc neupravují vůbec
nebo jen velmi omezeně. Nikdy to ale není tak, že se od dané lanovky dolů
dostanete pouze po neupravené sjezdovce. Informace o úpravě sjezdovek v dané
části areálu a často i výhledu počasí lze obvykle nalézt na tabulích u
nástupišť příslušných lanovek.
La Plagne
Mám zkušenost, že leden bývá za dobrých sněhových podmínek, co se
týče úpravy, bez chyb, neboť rolbaři mohou upravovat od večera klidně
celou noc a sníh se stále stihne „odležet“. Naproti tomu ve druhé půlce
března, při slunečném počasí, v nižších polohách (zhruba pod 2 200 m
n. m.) a na jižních svazích už kvůli teplotám vyjedou třeba až ráno, a
to nestačí. V březnu hodně záleží na počasí a místním mikroklimatu.
Když je mírně pod mrakem (což odpovídá nádhernému českému zimnímu
dni, kterých třeba u nás na Valašsku míváme tak pět za sezonu), tak se
dá i odpoledne krásně jezdit až dolů, přičemž v noci dojezdy někdy
ještě zasněžují. Pokud naopak pere slunko, tak spodní páteřní sjezdovky
jdou klidně hned po ránu do háje. Na změnu v obou směrech stačí i jeden
jediný den.
S čím se ve Francii, na rozdíl třeba od Švýcarska, téměř nesetkáte, jsou jednosměrné návratové sjezdovky, od kterých zpět nevede lanovka. Takže zde není riziko, že někam zajedete a nemáte možnost standardního návratu do lyžařského areálu. Součástí každého areálu je minimálně jeden snowpark a někde i skicrossová trať.
Jednoznačným pozitivem francouzských středisek je také zalidněnost
svahů, protože ta teoretická (ski safe ratio) bývá někde mezi 200 až 500,
což je třeba proti Itálii v průměru o 30 až 50 % méně. Vyšší hodnoty
jsou typické pro rozlehlé megaareály a ty nižší pro areály střední a
menší velikosti. Realita je ve vedlejší sezoně díky slabší
návštěvnosti ještě mnohem lepší a není výjimkou nalézt v centru
daného střediska sjezdovku, kde jezdíte celý den doslova v několika lidech,
o okrajových tratích ani nemluvě.
