„V premiére slope stylu pod piatimi kruhmi si slovenské akrobatické lyžiarky zbytočne urobili hanbu. Natália Šlepecká predviedla neuveriteľne opatrnú jazdu. Pri pomalej rýchlosti jej skoky nemali ani výšku, ani dĺžku a pripomínala skôr turistku ako olympioničku. To, že tri dni bojovala infúziami s virózou a po poškodení chrupavky aj s bolesťami kolena, mnohé jej uškŕňajúce sa konkurentky asi nevedeli. Je však na zamyslenie, prečo sa v takomto stave vôbec postavila na štart. Z 22-och pretekárok skončila v kvalifikácii 18-ta. Zuzana Stromková, ktorá trikrát spadla, až dvadsiata. S akou odvahou i akrobatickým majstrovstvom treba skákať o zlato im ukázala víťazka Kanaďanka Dara Howellová."

Sankce je odůvodněná tím, že „neboli oddelené hodnotiace komentáre od informácií spravodajského charakteru“.

Totéž požaduje od televizí i zákon český: „Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.“ Viz níže pod článkem.

Po sportovní stránce mám za to, že formulace „zbytočně urobili hanbu“ a „pripomínala skôr turistku“ by měla – v televizi, slušném rádiu a tisku - zůstat vyhrazena uznávanému odborníkovi. Obvykle nekvalifikovaný novinář není tím, kdo by si měl takové silné úsudky dovolit.

S tím, jak skutečné zpravodajství dnes ovládly internet, facebook, twitter a televize, přestávají pomalá tištěná média přinášet zprávy a posunují se ke komentářům, analýzám, publicistice. A tak i u nás najdete texty, které sice o něčem lyžařském zpravují, zároveň ale hned obsahují i komentář. Z prostorových důvodů i kvůli měsíční periodicitě časopisu to sotva jde jinak. I tehdy by ale mnohdy bylo správné napřed podat informaci a poté odlišitelně přičinit poznámky a komentář.

V nezpravodajských žánrech (sloupek, glosa, fejeton apod.) je ale subjektivní názor autora podstatou a klidně může začít třeba výkřikem „Aká hanba!“ Jen by text neměl vyznít jako hanba autorova.

Televize jako nejvlivnější médium spadá v ČR pod zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Týká se všech televizí bez ohledu na to, zda jde o provozovatele ze zákona (ČT coby instituce veřejného práva), nebo privátního. Výše citovaný požadavek je obsažen v § 31 odst. 2, takřka identicky v zákonu slovenském v § 16 ods. 3 písm. b. Oddělení zprávy a komentáře je tradičně naprostým základem řemesla.
Zákon totéž vyžaduje i od zbývajících dvou institucí veřejné služby.

Český rozhlas:
Zákon č. 484/1991 Sb.
§ 2 odst. 2 a: „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů...“

Česká tisková kancelář:
Zákon č. 517/1992 Sb.
§ 2 odst. 1: „Posláním tiskové kanceláře je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů.“

Tyto požadavky a jejich (ne)plnění se u nás zatím asi nejvášnivěji přetřásaly okolo loňské presidentské volby.
„Dbát na rozlišování faktů od osobních názorů“ ukládají novinářům také Etické kodexy – Syndikátu novinářů (SN, 1998, z něj citace) či některých konkrétních médií. Jsou ale pouze vnitřními normami.