Slunce
Svítí-li nám za mrazivého, jasného dne, užíváme si pravděpodobně jedno
z těch lyžování, na které budeme ještě dlouho v tom nejlepším
vzpomínat. Ve dnech, kdy však má slunce sílu vytáhnout stupínky teploměru
do plusových hodnot, nám paprsky začnou výrazným dílem ovlivňovat kvalitu
sněhu. V rozlehlých resortech, kde máme na výběr spousty různě
směřujících sjezdovek, je moudré za slunečných dní začít zrána
lyžovat na jižně a východně orientovaných tratích – je na nich v tuto
dobu nejlepší viditelnost a v noci zmrzlý povrch zde začne nejdříve
příjemně měknout. Za skutečně teplých dní je dobré začít se
hřejícímu slunci počínaje polední dobou vyhýbat – není-li vaším
koníčkem brodit se v hlubokém oraništi sněhové břečky. Nejlepší to
čas přesunout se na severně a západně směrované sjezdovky, a zakončit na
nich svůj lyžařský den.
Bílá tma
Druh počasí, které nám žádná předpověď na světě nepomůže avizovat
– přichází a odchází, než se nadějeme. Jde o kombinaci sněhové
bouře, mlhy, či dokonce nízko položených mraků – a v té nejtěžší
verzi „bílé tmy“ skutečně nevidíme, kam jedeme. Jsme-li uvězněni v
takovéto situaci (která obvykle netrvá příliš dlouho), výrazně svou
jízdu zpomalme až do opatrnického sesouvání se ze svahu – a to až do
momentu, než se viditelnost opět zlepší. Poslední co chceme, je absolvovat
kolizi s druhým dezorientovaným lyžařem či jinou překážkou. Velmi za
takové situace pomáhá naše případná znalost tratě – její šíře,
změny směru a strmosti profilu.
Mlha
Máme-li na výběr, za husté mlhy vyrážejme lyžovat vždy pod hranici lesa.
Stromy po okrajích pisty nejenomže poskytují cenné vizuální vodítko, ale
též mají schopnost měnit teplotu vzduchu, a do určité míry tím mlhu
zčásti rozpouštět.
Vítr
Bezpochyby ten největší nepřítel lyžařův. Nejenomže nám silné
větrné poryvy nepříjemně ovlivňují plynulost naší jízdy, studený
vichr snadno dokáže to, na co je krátký silný mráz za bezvětří –
hrozí nám místní omrzliny v obličeji, eventuelně rychlé celkové
prochladnutí. Dvojnásob za takovéhoto počasí zvažujme, pustíme-li se
lyžovat na otevřené vrchní partie hor, kde nejenomže vichr řádí
nejdivočeji, ale snadno též dokáže uzavřít některé nekryté sedačkové
lanovky – klidně po celý zbytek dne. Nejlepším řešením je opět držet
se ve spodní části hory, pod hranicí lesa.
Déšť
Mnozí toto počasí apriori nenávidí a zůstávají při něm v teple svých
příbytků. Já osobně déšť rád, při sportu i mimo něj – a nikoli
jenom v létě. Kdykoli jsem vyrazil sjezdovat za vytrvalého deště, málokdy
jsem se vracel zklamán. Za deště totiž obvykle bývá teplota vzduchu
mírně nad nulou – tudíž příjemně snesitelná, při které sníh
krásně povolí a na slovo poslouchá. Avšak hlavně – fronty na vlecích
veškeré žádné, a hustota lidí na svazích někde mezi nulou a jedničkou
– zkrátka tak, jak to mám nejradši! Samozřejmostí je obléci se do
kvalitního voděvzdorného materiálu, na hlavu – jak jinak – helmu a k
dispozici jedny kožené rukavice navíc na výměnu. Milujete-li lyžování na
tolerantním sněhu a na sjezdovce, kterou máte prakticky sami pro sebe,
nestraňte se deštivých dní!
Tento článek vyšel v časopisu SNOW 30 (prosinec 2006) a na blogu autora Kovboj.cz.
