Jak bývá poslední dobou takřka zvykem, závod zápolil s počasím a částečně mu podlehl. Ze standardních 1 840/590 m s postavenými 37 změnami směru (zs) tak kvůli větru vzniklo odjetých 1 640/516 m/34 zs. Samo zkrácení o 200 metrů vypadá nepodstatně, ale s převýšením 74 m tak odpadl rozjezd se sklonem opravdu poctivého slalomáku. S ním a tam nabranou rychlostí by závod až do střední části vypadal poněkud jinak a jistě by bylo mnohem více nedojetí. Takto se jednalo o dost krátký závod (1:10.29) s průměrem vítězky 83,99 km/h na dolní hranici obvyklých rychlostí (letos 88, 85, 90, 84, Soči 88 km/h).

Rakouské pastičky

Předchozí super-G ve WC stavěl Rakušan Roland Assinger, tento opět on. Ve Svatém Mořici před 9 dny postavil „rakouskou pastičku“ v podobě poslední 38. branky, zákeřně posazené extrémně za roh. Většina z 25 nedojetých byla právě tam. Jeho svěřenkyně braly 2., 3., 5. a 6. místo, ale vítězná Lindsey se tam nachytat nenechala. Ale co, Assinger věděl, že má reparát. Trať „pro-Fenninger“ a „kontra-Vonn“ musí točit, nenechat královnu skluzu rozjet se, tedy narušovat rytmus. Kus strategie mu sebralo zmíněné zkrácení, ale i tak jsme viděli pár festovních zatáček. A tentokrát strategie vyšla. Dokonce i rakouská média psala o „hvězdné hodině, kterou umožnil jako autor tratě“.

Považte: první 13vteřinový úsek zajely Rakušanky jako 1., 2., 3. a 4.! Plánek rozestavění příslušných branek si snad už od Vánoc povinně dávaly na noc pod polštář. Tady na tomto kratičkém úseku se nakonec rozhodlo o zlatu. I když medaile byly tak natěsno, že pořadí mohlo být klidně jiné.

Závod totiž ovlivnily ještě poryvy větru a kolísající viditelnost. Neboli tradiční „nefér“ podmínky, na něž jsou ale sjezdaři zvyklí. Některé sice měly větší smůlu než jiné (značně fouklo třeba Julii Mancuso, Tině Maze, Lindsey), ale žádná z nejlepších si ani nestěžovala, ani se na vítr nevymlouvala. Pochvala.

Anička dušička vyhrála

Navzdory zmíněné neférovosti ale nakonec vidím medaile 1. Fenninger, 2. Maze + 0.03, 3. Vonn + 0.15 jako spravedlivé. Mnohé super-G jsou sice skorosjezdy (viz Mogerova norská šílenost letos v Kitzbühelu s průměrem vítěze 110,59 km/h), ale přece jenom se pořád jmenují „slalom“ a kvalitní zatáčky by přece jenom měly vážit o trošku víc než rychlý šus...

Vítězná Anna jela nejlépe technicky, nejčistěji, bez viditelné chyby a nejúspornější stopu, přitom v obloucích krásně podrženou na hranách. (Analýza závodu sice přepočítává zpoždění za vítězkou na metry, ale kdyby se mohly změřit skutečně najeté stopy, byla by ta Annina o pěkný kus kratší než to, co naobjížděly některé.) Druhá Tina ne tak čistě a ne tak přesnou linii, to ale coby lepší sjezdařka vyrovnala. Lindsey ztratila na úvodních 13 vteřinách propastných 0.61 – a to na tentokrát bezchybnou Annu dohnat nešlo. (Přesto na dalších úsecích stahovala 0.06, 0.26, 0.14.)

Čtvrtou do party byl můj černý kůň – Cornelia Huetter + 0.26. Za ní pak odstup a už 6. Tina Weirather ztratila přes vteřinu. Vepředu se počítalo se 7. Larou Gut, ale ta jako kdyby se bála, že oblouky neutočí a ty největší zatáčky nadriftovávala.

Žalostná prezentace

Až 306. závodnice žebříčku Kateřina Pauláthová si závod dala jaksi bokem a bez očekávání. Jako 32. z 39 klasifikovaných dopadla asi přiměřeně, dojela, osahala si sníh a svah a všechno kolem. Zda pro ni a její tým měl závod i další význam (sondáž, zda by SG neměl být její druhou disciplínou?), netuším.

Jenže pak je tady Klára Křížová. Byl na ni smutný pohled. Její letošní výsledky sice nepobízely k optimismu, ale přesto dvakrát proklouzla k pár bodům WC právě v této disciplíně. (Její místy až velikášké proklamace už od Soči bychom asi měli brát jako selfpromo, marketing či snad součást psychologické přípravy.)

Se ztrátou 5.07 na 31. místě zajela nejslabší z letošních 7 SG a podle ztráty jeden z nejslabších SG své desetileté kariéry. (ZOH 2010: + 6.32, MS 2009: + 5.75, WC: + 5.21, + 5:20, + 5.11). Špatně byla spousta věcí. Pět vteřin je rozdíl dvou tříd. Nakonec pro ilustraci: za oběma našimi byly už jen Chilanka, Polka, dvě Ukrajinky, Chorvatka, dvě stárnoucí Argentinky. Naopak před nimi Australanka *1995, Chorvatka *1997 a výborně 19. Kanaďanka *1996.

Císař je nahý

Je mi líto, ale někdo to říct – zde tedy napsat – musí. Ať mě svaz prokleje. Už dlouho je mi trapně z toho, jak média předkládají Kláru jako úspěšnou závodnici na neochvějné cestě do světové špičky, aniž by se odvážila pozastavit nad jejími dlouhodobými výsledky.

Například: „Zatímco na loňském mistrovství světa ve Schladmingu zaostala ve sjezdu za vítězkou o více než tři vteřiny, v Soči srazila ztrátu na nejlepší pod dvě vteřiny... ´Teď jsou to dvě sekundy, za rok jedna a pak už budu bojovat o medaile,´ prohodila bezprostředně po sjezdu 24letá dcera Olgy Charvátové Křížové.“ (iDnes.cz)

Je sice fajn, když se o lyžování a lyžařce píše, ale co nějaká reflexe, co kritický odstup?

Děvče (*13. 7. 1989) dostalo podmínky, jaké měl u nás málokdo. Jako začínající juniorce jí matka zařídila na dvě sezony pobyt u Pavla Šťastného ve Strattonu s tréninkem a účastí na tamějších vybraných závodech. Přestože ještě zdaleka nebyla v reprezentaci, hned v prosinci 2005 zahajovala svou sezonu dvěma sjezdy Světového poháru v Lake Louise! Totéž pak i 2006. K tomu letní trénink v Jižní Americe. Už v 17 letech měla odjetých víc rychlostních závodů (23) než technických (17). Nezvykle brzký důraz na „klouzavky“ jí sice přinesl domácí primát, neboť u nás jiná žena seriózně nesjezduje, nikoliv ale výsledky mezinárodní.

Od roku 2005 do ledna 2015 bodovala ve WC ve sjezdu 6x s umístěními 20, 28, 30, 26, 30, 28 a získala tak celkem 24 bodů. Tuto sezonu z 6 sjezdů ani bod: 39, 36, 44, 41, 35, 41.

Krutou pravdu čísel lze snadno dohledat v databázi FIS (její kód 155 563). 70. v SG: v žebříčku byla 70. už před 6 lety (listina 6-08/09). V kombinaci byla výše už před 8 lety. Ve sjezdu je nyní 48., ale 49. byla už před dvěma lety (9-12/13). Přes všechny tréninky s Italkami a/nebo Francouzkami stagnuje i bodově.

Uznejme ale, že samotné FIS body nemusejí být úplně směrodatné. Starty ve WC omezí možnost vybírat si takové závody mimo WC, kde by se daly body vylepšit. A pro zlepšení svých cca 18 bodů ve sjezdu potřebuje dobře obsazený Evropský pohár nebo národní šampionát a umístění tak do 3. místa – což vůbec není lehké. Co ten obřák?

FIS body ve sjezdu ale na rozdíl od „techniků“ problém netvoří. Není jím hlavně obří slalom? V něm je Klára až na 1107. místě žebříčku (i jen v Česku až 20.) a má horší body (61,13) než měla úplně na začátku v 15 letech!

Možná ho trénuje jak divá, měřené jízdy jí dávají jakési srovnání (s kým?), ale proč jela poslední závod před dvěma lety?

Existuje přední sjezdařka nezávodící v obřáku? Jedině Lindsey, ta ale až nyní kvůli zranění – předtím světová dvojka 2012, vyhrála i poslední GS před svým zraněním! Nicole Hosp, ne špičková sjezdařka, ale silná v super-G, v hluboké krizi roku 2012 obřák vzdala a začala se v reprezentaci zachraňovat kombinací. Jenže předtím v něm byla 6 let v top 7, mistryní světa a vítězkou WC 2007!

Kolik let už se prosazuje, že obřák je základ? Pětadvacet, možná víc. Už před 15 lety dnešní stavitel sjezdových tratí mužů Hannes Trinkl, sám tehdy jeden z posledních pravověrných specialistů-sjezdařů ze staré školy, toho zdaleka nejvíc odtrénoval na obřačce. A co teprve dneska! „Bez kvalitního obřáku se do našich výběrů nikdo nedostane!“ zní aktuální výhružná mantra rakouského svazu.

„Nezanedbávám však ani disciplíny točivé,“ tvrdí Klára na svých webových stránkách (klara-krizova.cz).

Sakra, tady musí být něco špatně

1. Buďto se prostě a jednoduše dostala na strop svých možností a na víc nemá. To by nebyla žádná ostuda, většina (z nás) sportujících se nedostala ani tam, kam ona. (Kdo z nás taky měl takové púodmínky, že...) Komu není shůry dáno... Není důkazem třeba ten obřák, pakliže ho „nezanedbává“?
2. Nebo na něj kašle? Nebo ho trénuje špatně? „Garanty“ její přípravy jsou matka a Pavel Šťastný, píše zase na svém webu.

Tohle není kopání ani do Kláry, ani do lidí okolo ní. Faktem je, že splnit interní svazová kritéria pro zařazení do reprezentace dokáže a v jejích disciplínách u nás na ni nikdo netlačí. (Možná až by si Ester Ledecká, naše dvojka v SG, usmyslela, že bude opravdu jezdit na lyžích...) Když na to bude mít, může jezdit tak dlouho jako Hubertus.

A co příklad Chorošilov, můžete namítnout. Taky se deset let plácal bez úspěchů po závodech, a co z toho najednou vzešlo!

Ano. Jenže tam platí bod 2. Zásadní změna trenérů i tréninku. A ne „najednou“. Mám to v mezích možností prostudované, až včetně některých zápisů z ruských trenérských rad. Pojednání o „ruském zázraku“ bude samostatně.

Že je text hrozně dlouhý? Vždyť to píšu na začátku, že se tenhle první závod probírá zleva zprava.