Co já pamatuju (poprvé jsem jel v r. 2002), bylo tady vždycky dost sněhu - závod se nikdy nemusel zkracovat nebo rušit. I letos, přestože byla zima na sníh i sluníčko skoupá, tak podmínky (sníh, mráz i slunce) byly v den závodu excelentní.

Jezdí sem i skupinka českých lyžařů většinou s rodinným doprovodem. Kdo přijel jednou, přijíždí už každoročně. Je to jakási tečka za celou sezonou. Mimo závod je totiž ve Val Gardeně stále ještě nádherné lyžování na téměř prázdných a dobře upravených sjezdovkách.

Inventářem v Gardeně je již několik let „babča“ Iva, která zde trénuje i několik týdnů před závodem a která sem přivezla skupinu závodníků z Vysočiny (http://www.hbskiteam.cz). Nemůžu vynechat ani Milana s Jarmilou, která loni vyhrála startovné na Monínci a bude pravidelnou návštěvnicí, protože i tady měla letos bednu. Mnohočetná rodina Kopeckých a Kohoutovi, kteří obsazují téměř všechny vypsané kategorie. Závodní tým Matouškovic, kteří přijíždějí, pokud nejsou někde bikerské nebo jachtařské závody, celá rodina Ryckova a Valentova. Ještě s jedním zajímavým týmem (http://www.zivelacup.com) celkem letos přes 30 Čechů přihlášených do závodu „dospělých“, týmové soutěže a závodu dětí. Letos chyběli pouze čeští deaflympics, kteří se vždy umisťují na pódiových místech, ale kterým kolidoval termín s jejich mistrovstvím České republiky.

Jeden závod rozšířili před několika lety na dva. V sobotu závod „dospělých“ (od 14 let do věku, kdo si ještě troufne) a v neděli závod dětí. Start závodu je na vrcholu Secedy a cíl u nástupní stanice lanovky Col Raiser. Výškový rozdíl přes 1 000 m. Dva závodníci startují vždy po 30 sekundách do paralelního obřího slalomu. Po jednom kilometru se paralelní tratě spojí a pokračuje se až do údolí v nádherném superobřím slalomu. Nepatrný problém je v tom, že závodníci, kteří vyjíždí spolu, jsou vybíráni do startovní listiny tak, aby byli pokud možno stejné úrovně. Někdy se stává, že do poslední chvíle není rozhodnuto, kdo pojede po onom úvodním kilometru první. Fuj, zábavné jen pro přihlížející.

Mé pocity z letošní trati jsou přerývané. Srazil jsem se s nějakým turistou bez lyží, který asi moc dobře věděl, že tam nemá co dělat, protože utíkal z tratě. Uvádím tedy jen některé sdílené informace, které se mi podařilo získat od našich závodníků. Jarmila jela s Helgou Runggardier z Jižního Tyrolska, která byla loni šestá v celkovém hodnocení FIS Masters. V paralelním obřáku ji periferně sledovala spíše z druhého místa. Před spojením ji však Helga trochu odskočila, ale pak Jarmila zase dojížděla ji. Ztráta necelé 3 sekundy v cíli nebyla vůbec propastná, protože dámy jely téměř pět minut. Jarmila se dostala ještě na třetí místo.

V kategorii masters M5 startoval Míťa Kopecký s Maurem Bidolim. Mauro mu stále trochu poodjížděl. Míťa za to vzal, ale asi to bylo kontraproduktivní. Jakmile někoho vidíte ujíždět před sebou, chce se na to vykašlat a jet svůj styl. No jo, to se ale lehce řekne, že jo, Míťo. Sice od něj dostal přes 6 vteřin, nicméně za Míťou z Krkonoš bylo ještě úctyhodných 16 závodníků z Alp a Dolomit.

Míra Rycek v silné kategorii M4, kde bylo 15 závodníků pod 100 bodů FIS Masters, jel s domácím Bernardem Untergassmairem závod hodný nafilmování. Dosud jsem si myslel, že jediná možnost, jak předjet kvalitního konkurenta po paralelním úseku, je hned na jediné rovince po spojení tratí. Rýcovi se to ale podařilo zvládnout až v temných zatáčkách před cílem. Rýca totiž také jezdil nebo ještě jezdí skicross. Nahoře to sice na pohodlné rovince nestíhal, nenechal se však odradit a při vjezdu do lesa, kde je ostrá doprava se změnou sklonu, lehká doleva a před sítí ještě jedna ostrá doprava se nacpal mezi Bernarda a bránu. Rýca dojel dříve o 4 sekundy a skončil třetí. Bernard musel být z předjetí v šoku – 4 sekundy na krátkém závěrečném úseku je víc než dost. S Bernardem si za cílem ale podali ruce, nejsou přeci jako Berdych.

Hned za cílem jsou připraveny lavičky, stoly a stánky, kde se dříve zdarma podávalo výborné bílé a červené s opečenými rybičkami. Nyní se už podává „jen“ hodně druhů výborných sýrů a na lístky rakouská klasika – bílá klobása, štrúdl a pivo – jsme sice v Itálii, ale v Jižním Tyrolsku.

Vyhlášení vítězů začíná v 15:30 v areálu Iman Centre v St. Christině. Vzhledem k tomu, že je mnoho kategorií, tak je to obřad více než na hodinu. V roce 2004 byly dvě hlavní ceny pro nejrychlejší dámu a nejrychlejšího muže dvě auta - Nissan X-Trail a Nissan Micra. V roce 2005 dvě silné motorky Ducati, pak obrovské, tenkrát drahé televize a nyní ti nejlepší dostávají šek. Tyto ceny byly však pro závodníky, kteří sjeli rychle i jiné kopce. Třeba Saslong, dějiště předvánočního sjezdu světového poháru, hned naproti Secedě. Mezi nimi bych určitě vzpomněl veselého, s kaskadérskými kousky udivujícího Kristiana Ghedinu, který Gardenissimu vyhrál v letech 1999 a 2000, usměvavého Petra Filla (2004, 2005, 2014), Rakušana Hannese Reichelta (2012 a 2013) a nám nejznámějšího fiškuse Ondru Banka – Banyho (2010). Z dam je asi nejúspěšnější milá a na lyžařku dnes štíhlá Isolde Kostner (1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2005), která bydlí hned pod Secedou. Na paty ji však v poslední době šlape slovinská závodnice, kupodivu také štíhlá Ilka Štuhec, která vyhrála v r. 2011, 2012, 2013 a 2014. A mezi ně se řadí také naše světová slalomářka Šárka Strachová, která Gardenissimu vyhrála v roce 2006 ještě pod jménem Záhrobská.

Letos z těch nejrychlejších byli Max Franz z Rakouska a Verene Stuffer z Itálie. Mimochodem Max jel průměrnou rychlostí téměř 70 km/hod. Já jsem si sice sázel na Massimiliana Blardoneho, který jednou po úspěšné jízdě v obřím slalomu v Adelbodenu vyskočil v cíli na mantinel a předváděl Viléma Tella, ale ten skončil až čtvrtý. Mezi legendami byla tradičně Isolde Kostner a poprvé „anfanterible“ Marc Girardelli, který zde byl uveden s národností AT. V kategoriích normálních smrtelníků rozdělených podle věku na závodníky s FIS body a bezbodové se vyhlašují vždy první tři. Naše česká skupina nepatří k těm nejpočetnějším. Loni jsme byli dle počtu až na 5. místě za Italy, Rakušany, Němci a Poláky. Nicméně na podiu letos ve svých kategoriích byli: Iva Nováková - třetí, Jarmila Karlová - třetí, druhá Michaela Kratochvílová, třetí Ondřej Katz, třetí Míra Rycek, třetí Jan Matyáš, druhá Kateřina Hořická a třetí Lenka Blažejová - velmi slušných asi 7 % všech medailí, které se rozdávaly.

Více informací na: http://www.valgardena.it/…dex_eng.html

Áda Lebeda závodí v kategorii FIS Masters od roku 2001. Byl na mistrovství světa Masters v Itálii, Rakousku, Švýcarsku a USA, účastnil se několikrát švýcarských sjezdů Super 4 a od roku 2001 je pravidelným účastníkem závodu Gardenissima v Itálii. Několikrát byl v závodech Masters ve své kategorii i na bedně ale jak sám říká: "Dobré výsledky potěší, ale důležitější je moře srandy s kamarády".