Paradiski krok za krokem (1. díl): světová dvojka mezi otesánky
Paradiski krok za krokem (2. díl): nižší, zato pestře carvingové Arky
Paradiski krok za krokem (3. díl): pláně, kam se podíváš
Paradiski krok za krokem (4. díl): atraktivní okraje La Plagne
Komplex Paradiski vznikl v roce 2003 propojením dvou samostatných a již tak nadprůměrně velkých areálů – Les Arcs a La Plagne – unikátní velkokapacitní visutou kabinovou lanovkou Vanoise Express, přičemž společný areál se dohromady pyšní 425 km sjezdových tratí.
Tratí, které jsou ovšem skutečně všechny propojeny na lyžích nebo lanovkami, bez nutnosti pěších nebo skibusových přesunů, což oblast z tohoto pohledu co do velikosti řadí hned na druhé místo za jednoznačně největší a taktéž stoprocentně propojené Tři údolí. Je vhodné připomenout také fakt, že podle měření německého kartografa Christopha Schraheho si oblast Paradiski z největších evropských lyžařských areálů papírově přidává kilometrů sjezdovek nejméně – oficiální rozsah 425 km je tak údajně nadsazen o pouhých 12 % proti skutečnosti.
Skipasy: velké a ještě větší od 241 eur
Tím, že oblast Paradiski vznikla spojením dvou samostatných, velkých areálů, které jsou samy o sobě dostatečně lyžařsky zajímavé, nabízí se několik typů skipasů. Těmi základními jsou skipasy platné pouze v daném areálu, tzn. pouze v Les Arcs nebo La Plagne. U týdenních skipasů na 6–8 dní pak existuje za příplatek 20 eur verze Discovery, která umožňuje jednou zavítat i do druhého střediska. Pro lyžaře cestovatele je ovšem nejvýhodnější skipas celoplošný (Paradiski), který za dalších zhruba 20 eur na týden umožňuje každodenní neomezený pohyb po celé oblasti. Lze zakoupit i skipasy platné jen v určitých sektorech, ale tyto asi nebudou předmětem zájmu našich lyžařů.
V ceně celoplošného skipasu je také bezplatný vstup do bazénu v Bourg St. Maurice a po jednom dni lyžování ve dvou sousedních megaareálech – Espace Killy a Tři údolí, kde je ovšem nutné počítat se zhruba až 1,5 hodinovým přesunem autem. Bohužel, velikosti a věhlasu Paradiski také odpovídá cena skipasů, která pro letošní sezonu začíná na částce 241 eur za dospělou osobu v případě lokálního 6D skipasu La Plagne a končí sumou 332 EUR za 7D celoplošný Paradiski skipas.
Les Arcs 1950 a 2000
Les Arcs: moderní stanice s rukopisem rodáka
Středisko Les Arcs představuje sportovnější, východněji a hlouběji v údolí umístěnou část komplexu Paradiski. Přestože patří velikostí i dobou svého vzniku mezi typické francouzské obří lyžařské oblasti, je svým celkovým pojetím přeci jiné. Mezi zakladateli střediska byl totiž i místní rodák, horský vůdce a lyžařský instruktor, který za pomoci vizionářského investora do horského průmyslu a ve spolupráci se známými architekty, dal vzniknout ubytovacím stanicím, ve kterých již od samého prvopočátku bylo cílem respektovat místní přírodu, tehdejší starší zástavbu a používat místní materiály.
Prvním výsledkem této snahy byla výstavba menší stanice Arc 1600 v roce 1968, následovaná v roce 1974 největší místní ubytovací stanicí Arc 1800. V obou těchto stanicích najdete skutečně na francouzské poměry vcelku přízemní a ne tak brutálně velké a na sobě nahuštěné ubytovací kapacity jako v jiných francouzských střediscích té doby, navíc v rámci možností umně skryté v místních lesích.
Uličky v Les Arcs 1950
Našimi lyžaři asi nejvíce navštěvovaný a nejvýše položený Arc 2000 byl otevřen v roce 1979 a nalézá se už nad pásmem lesa. Zde původní myšlenky zakladatelů nejsou tak patrné, protože zde už velikost i koncentrace ubytovacích kapacit připomíná ostatní typicky „francouzská“ střediska, i když na rozdíl od nich se tato vcelku malá stanice již dále nerozšiřuje.
Nejmodernější a obecně na alpské poměry vcelku netypickou ubytovací stanicí je Arc 1950, která se nachází přímo pod Arc 2000 a kterou v roce 2003 postavila kanadská investiční skupina Intrawest. Tato luxusní ubytovací stanice připomíná menší vesnici s návsí i kostelní věží a tvoří ji menší a nižší ubytovací jednotky. Tato umělá vesnice je bez automobilového provozu a 100% ski-in/ski-out, sjízdná po celé délce na lyžích podél pestré palety obchůdků, luxusních hotelů i množství nejrůznějších restaurací. Spojení Arc 2000 a Arc 1950 zajišťuje hlavně pro pěší návštěvníky až do pozdních večerních hodin krátká kabinová lanovka. Celková ubytovací kapacita všech místních stanic přesahuje 30 000 lůžek.
Centrum Les Arcs 2000
Dva výškové kilometry po černé
Oblast Les Arcs udává 200 km tratí, které obsluhuje 7 kabinových lanovek, 29 sedaček a 15 vleků s přepravní kapacitou zhruba 85 000 lyžařů za hodinu. I zde již slouží vleky jako doplňková přepravní zařízení a za svůj pobyt nebudete mít potřebu využít žádný z nich, pokud se nebude jednat o ranní přibližovák od rezidence ke sjezdovce. I když zde převažují sjezdovky barvy modré (56x), tak i náročnějších sjezdovek je zde dostatek – 32 červených a hlavně 19 černých, z nichž je velká část neupravovaná.
Les Arcs 1950 a 2000
Nejvyšším místním lyžařským bodem je vrchol Aiguille Rouge, který se nalézá 3 226 m n. m. Ten v kombinaci s nedalekou údolní vesnicí Villaroger, která se nachází o 2 026 metrů níže, nabízí jeden z nejdelších alpských sjezdů a s největším převýšením, a to po upravovaných a převážně náročných sjezdovkách.
Z lyžařského pohledu je možné areál Les Arcs rozdělit na dvě naprosto odlišné části. Tou první je vysokohorský kotel pod Aiguille Rouge, ve kterém leží stanice Arc 1950 a 2000. A tou druhou je z velké části zalesněné úbočí hřebenu se stanicemi Arc 1600, Arc 1800 a „původními“ horskými vesnicemi Peisey a Vallandry.
Les Arcs 2000 - nástup na sjezdovky
Arc 2000: pestrobarevný kotel, bohužel jen zdánlivě
Jedná se o shluk skutečně několika málo rezidencí na okraji místní převážně bezlesé ploché mísy, které si svou výškou a mohutností nezadají s tím, co bylo postaveno v době lyžařského boomu v ostatních známých francouzských střediscích. Ve srovnání s nimi jde ale o malou stanici o délce možná ani ne půl kilometru.
Tato – při pohledu do skimapy levá – část areálu je tvořena údolní mísou mezi vrcholy Auguille Rouge a Aiguille Grive, kde se po levé straně mísy nacházejí náročnější sjezdy v podobě několika neupravovaných černých sjezdovek a množství volných terénů. Naopak po pravé straně a na dně této mísy se rozlévají sjezdovky převážně modré barvy, které si ovšem na dojezdech do Arcs 2000 nezaslouží ani barvu zelenou, protože jde skutečně o téměř placku. Páteřním přepravním zařízením této části areálu je kabinka Varet vedoucí pod Aiguille Rouge, kde lze po ránu nebo při odpoledních návratech čekat menší fronty a od jejíž vrcholové stanice padá dolů do údolí několik boulovatých černých sjezdů.
Les Arcs 2000 - výhled na Mont Blanc
Tato páteřní kabinka je také jakousi dělicí čárou mezi dvěma naprosto odlišnými částmi Arc 2000 – levou, s náročnými a poloprázdnými svahy, ale také pouze pomalými lanovkami, a pravou, se svahy pohodovějšími, mnohem více zalidněnými a obsluhovanými převážně moderními kapacitními sedačkami. Na kabinku Varet navazuje dnes již historická visutá kabina na Auguille Rouge, kde je kvůli dnes již zcela nedostatečné přepravní kapacitě prakticky trvale menší či delší fronta (někdy až na jednu hodinu).
I když výjezd na Auguille Rouge, místní nejvyšší lyžařský a výhledový bod, je dle front na visutou kabinu oblíbeným a žádaným cílem, z pohledu lyžařského prožitku se bohužel nejedná o nic zajímavého. Skimapa sice ukazuje z vrcholu dvě sjezdovky, jednu červené a druhou černé barvy, ve skutečnosti se ale v první krátké fázi jedná o velmi příkrý svah, který má na několika prvních desítkách výškových metrů méně náročnou objížďku. Dále sjezdovka pokračuje již o něco méně prudčeji, zato je výrazně širší, stále v černé barvě, až na hranu, kde máte možnost volby – doleva se vrátit nudným traverzem ve svahu zpět k dolní stanici visuté kabiny (tento dlouhý a nudný modro-zelený sjezd je značen červenou barvou), nebo směrem doprava pokračovat směr Villaroger ve sjezdu s převýšením až dva kilometry. Tato horní část sjezdovek pod Aiguille Rouge nabízí díky nadmořské výšce vysokou garanci kvality sněhu až do jara.
Les Arcs 2000 - směr na Villaroger
Rekordní převýšení do vísky Villaroger
První kilometry nejdelšího sjezdu do Villaroger, i když stále značené černou barvou, jsou převážně prudším traverzem ve svahu, někdy o pouhé šíři cesty, kdy se sjezdovka o něco rozšíří až nad pomalou čtyřsedačkou Lanchettes z Arc 2000. Tam ale také postupně ubere ze své prudkosti, kterou začne opět nabírat nad spodní stanicí lanovky Droset. I z tohoto traverzu vede do Arc 2000 několik boulovatých černých sjezdovek.
Les Arcs 2000 - výhled z Auguille Rouge
Sjezd dále pokračuje po páteřním červeném svahu, již v pásmu lesa, kde je nutné počítat s přicházejícím jarem s rychlou tvorbou boulí v prudších pasážích. Těmto se lze vyhnout využitím modrých objezdů po lesních cestách. Těm, kteří nechtějí jet až dolů do údolí, nabízí modrý lesní traverz Rhonaz návrat pod Arc 2000, kde sice na dojezdu musí pěšky překonat horskou silnici, ale taktéž se zde mohou pokochat pohledem na smečku tažných psů. Ve spodní části sjezdu do Villaroger je nutné počítat v pozdějších hodinách s velmi proměnlivou a spíše špatnou kvalitou sněhu zhruba od poloviny prostřední sedačky. Dojezd do vesnice vede po typickém lesním traverzu. V nižších pasážích tohoto celkem zhruba sedmikilometrového sjezdu se také otevřou výhledy na další ze savojských lyžařských areálů – menší středisko Sainte Foy.
Bohužel, tento dlouhý sjezd s extrémním sklonem a převýšením leží naprosto bokem hlavních lyžařských tahů. To sice na jedné straně znamená, že je po celý den naprosto liduprázdný, ale na druhé také to, že jen návrat z Villaroger do Arc 2000 obnáší časově náročnou cestu třemi pomalými sedačkami, z nichž první dvě jsou skutečně historické „trojky“, sic stále svou přepravní kapacitou možná až o řád převyšující zájem lyžařů o tuto okrajovou část areálu. Zajímavostí je, že pro ty, kteří se do Villaroger vracejí z Arc 2000 „spodem“, slouží jako spojovák naprosto opuštěná lesní poma Rhonaz.
Les Arcs 2000 - pohled na La Rosiere
Nalevo historie, vpravo moderna
Nalevo od kabinky Varet je tedy nutné počítat s obstarožním přepravními zařízeními – až na kabinku na Augille Rouge sice s více než dostatečnou přepravní kapacitou, ale na dnešní poměry již naprosto zoufalou přepravní rychlostí. To ovšem neplatí po její pravé straně, kde se dnes nachází 4 rychlé sedačky, které zase ale obsluhují převážně nudné modré svahy a slouží jako propojováky směrem na Arcs1800 a 1600 a dále La Plagne. I když Arc 2000 celkově nabízí podle skimapy pestrou paletu sjezdovek, realita je bohužel taková, že snad jen spodní část červené Arandelieres (od horní stanice kabinky Varet), horní části sjezdovek pod Col de la Chal a některé krátké úseky modrých svahů na dně údolí podél rychlé sedačky Marmottes nabízí sportovnější svezení, protože většina svahů v místní míse jsou buď extrémní neupravované boulovaté černé sjezdovky, nebo naprosto nudné zelené a modré traverzy s občasnou nutností běžecké vložky v případě mokrého sněhu na dojezdech nad rezidencemi.
Kvalitní sníh nabízí i dvě sjezdovky pod lanovkou Grand Col, která také leží zcela bokem a bohužel se jedná o pomalou čtyřku. Varuji před použitím historické pomalé dvojsedačky Pre Saint Esprit pod Arc 2000, protože na ní trvá výjezd snad 20 minut, a o mnoho rychlejší není ani pomalá čtyřka Comborciere. Nejrychlejším přímým spojením do ostatních částí Paradiski je jednoznačně rychlá šestka Bois de l´Ours, i když lze využít i kombinace dvou rychlých sedaček Marmottes a Arcabulle.
Les Arcs 2000 - sjezdovka z Col de La Chal
