Tento článek vyšel v časopisu SNOW 81.
Úžasné! Jaké připomenutí ušlechtilé olympijské myšlenky! Tak volají média a kladou tyto amatérské nadšence do kontrastu se sofistikovaným světem profesionálů a celým ohromným byznysem okolo.
Nemám tohle rozněžnění nad údajnými symboly pravého olympismu rád. Navzdory povinným frázím je média většinou předhazují jako divné tvory k pobavení. Jako trpasličího muže v dávném cirkusu, jako dvouhlavé tele. Koukněte, jak jsou zábavní: lyžovat či plavat sice pořádně neumí, ale jsou přece ve své neohrabanosti tak roztomilí! Jako když si Robinson přivezl Pátka domů do Británie – hle, novodobý „ušlechtilý divoch“. A že jsme multikulturně korektní lidé nové doby, jejich příběhům se mediálně klaníme. Ve skutečnosti ale slouží jen jako atrakce, o níž se snadno a vděčně píše a mluví. Už jen to pohrdlivé „exot“!
Přitom velmi často je realita mnohem přízemnější. Bývají to sportovci žijící, trénující a závodící jinde, žádní černoušci z buše. Nemluvě o těch, kteří si jen takticky obstarali licenci příslušné země.
Leopard a Banani
Vzpomínáte na „Sněžného leoparda“ Kwame Nkrumaha-Acheamponga, FIS kód 941000? Černoch žijící v Británii a svého času bezvadně sponzorovaný exotický závodník. Opravdu slušně lyžovat se nikdy nenaučil (na ZOH 2010 skončil ve slalomu předposlední se ztrátou přes 43 vteřin), ale dostal perfektní vybavení a možnost absolvovat celkem 116 závodů od FIS po OH. Určitě si to užil, ale ve skutečnosti byl jen firemní maskot. Jenom místo v medvědí kůži hopsal v kombinéze. O kauze echtovního outsidera jménem Fuahea Semiho vulgo sáňkaře Bruna Bananiho z polynéského soustroví Tonga jste určitě četli. Média si zgustla na tom, jak podfuk s jeho „uměleckým“ jménem praskl. A citoval se předseda MOV Bach „je to zvrácený marketingový nápad“.
Geniální! Kolik asi lidí se díky tomuto „odhalení“ dozvědělo, že
nějaká taková značka vůbec existuje, a podívalo na její web? Firma ze
saské Kamenice/Chemnitz může bouchat šampaňské, Semi-Bruno doufat, že
nedopadne jako Nodar Kumaritašvili, gruzínský sáňkař zahynulý ve
Vancouveru…
Zpátky k lyžařům. Nejmedializovanější se před Hrami nestala žádná z hvězd Světových pohárů, nýbrž známá houslistka Vanessa Mae, občansky Vanakorn, FIS 905000 (na fotografii vpravo na zimních olympijských hrách v Soči 2014, Rosa Khutor, 10. února 2014). V širém světě mnohem známější než nějaký Hirscher. U ní ale jde ještě o nejmenší kýč, neboť není za chudou domorodku a olympijskou přípravu si sama zaplatila. Taková mladší Hohenlohe. Proč ne? Při všech podezřelých okolnostech jejích kvalifikačních závodů může její start lyžování a souvisejícímu turistickému ruchu jenom prospět.
Togo a Zimbabwe
Sotva někdo opomine premiéru afrického Toga (původní německá kolonie, poté britská) se sjezdařkou Alessií Afi Dipol, *1995, FIS 960100. Dojemné? Ale houby. Jde o italskou „licenční turistku“ ze San Vito di Cadore. Od ledna 2011 do dubna 2013 závodila za Indii, od prosince jezdí za Togo. Proč právě Togo? Otec Diego má s Togem obchodní kontakty.
To už její kolegyně, francouzská běžkyně Mathilde Petitjean Amivi, *1994, se aspoň narodila v Nigeru bílému Francouzi a černé Tožance, byť od dvou let žije ve Francii, a jako juniorka byla i úspěšná.
Další hvězdou černé Afriky určitě bude Luke Steyn ze Zimbabwe, *1993, FIS 870 002. Jenže smůla, ani on není tím domorodcem z džungle s velkým bláhovým snem. Potomek vládnoucí bílé menšiny bývalé Jižní Rhodesie se s rodiči také ve dvou letech odstěhoval do Evropy, žili ve Švýcarsku i jinde a od mlada lyžuje a závodí. V obřím slalomu má 59,83 bodu, to by ho v Česku řadilo na 28. místo žebříčku. Však má také podmínky: studuje na University of Boulder v Coloradu, v létě 2011 trénoval v Jižní Americe, 2013 na Novém Zélandu. Vidíte nějakou dojemnou story?
Konečně chudý čistič bot?
A tak snad nakonec přece. Tomuhle se nedá odolat, tohle bude určitě trhat srdce. Jihoafričan Sive Speelman, *1995, FIS 570018, je opravdu mladý černoušek a zřejmě se opravdu učil lyžovat na vzácných kouscích sněhu své vlasti. Snažil se, trénoval, závodil, dostal se na 119,09 bodu ve slalomu (byl by 80. na žebříčku v Česku), ale domácí federace ho nakonec kvůli financím do Soči nenominovala. Fuj. Facebook bouří.
Cože? Závodil? Kde, prosím vás? Ouha: tenhle chlapec startoval už na MS 2011, na zimní olympiádě mládeže v Innsbrucku 2012, v létě 2013 trénoval v Austrálii, od prosince objížděl měsíc závody po Evropě. Sakra, kolik průměrných výkonnostních závodníků u nás by si něco takového mohlo dovolit? Tohle má být ten typický chudý Afričan? Platili mu to sponzoři? Nebo stát v rámci pozitivní diskriminace coby vyrovnání za hříchy bílého muže z doby apartheidu?
Chudák Sive je prý strašlivě frustrován a panuje obava, aby ho neúčast v Soči tak nedemotivovala, že by, jaká hrůza, lyžování zanechal. Pokud si někdo myslí, že jenom u nás umějí mnozí natahovat ruce po dotacích, ejhle. Proč třeba nezkusil veřejnou sbírku (crowdsourcing)?
Je mi líto, ale ani Speelman není tím posledním amatérem z horké Afriky, jenž by měl moje oči plnit slzami dojetí. Ač to bude nekorektní, nakonec čistší jsou nezmar Hubertus a snad i křehká Vanessa. Ano, jsou bohatí a mohli by na své lyžování dát určitě víc peněz než celá naše reprezentace. A i když byste to nazvali zbohatlickou zpovykaností, je to echt a nic to nepředstírá.
Falešné pozlátko
Naopak tyhle stylizované kokosy na lyžích ve falešném podání většiny médií vzbuzují zdání úžasného světa, kde i Afričan může sjezdovat na olympiádě. Zdání skvělé olympijské rodiny, která tento nový a stále lepší svět pomáhá vytvářet. Tohle pozlátko ale stejně nezakryje bídu a utrpení naprosté většiny Afričanů.
Zimbabwe i se svým lyžařem má druhý nejnižší HDP na hlavu na světě, je pátým státem nejvíce promořeným HIV/AIDS (14,3 %), má patnáctou nejnižší délku dožití 53,8 roku. Dochází tam ke stále větším útokům na lidská práva. Od roku 1987 tam vládne de facto diktátor Mugabe, loňské volby platí za nesvobodné a „neprezentující vůli zimbabwského lidu“.*
Tohle je mnohem víc Afrika než těch pár vyvolených šťastlivců. 38 zemí s nelegálními homosexuálními styky, abych se dotkl dnes tak módní agendy. Světadíl regionálních, ba státních genocid, nemocí, nedostatku čisté vody, beznaděje milionů. A to mi na humbuku okolo exotů vadí nejvíc.
* Oficiální údaje ze stránek ministerstva zahraničí USA
