Lyžování v těhotenství – ano, či ne?

Tématem tohoto článku je poměrně ožehavá otázka. Lyžování těhotných. Nicméně ani zde nedostanete jednoznačnou odpověď na otázku: „Ano, či ne“, ale spíše jakýsi přehled názorů a úhlů pohledu.

Obecně se za vhodný sport pro těhotné považuje jakákoliv aktivita provozovaná hlavně na čerstvém vzduchu, při které nehrozí riziko úrazů, nárazů, nevyvážené námahy jednotlivých svalových skupin a která probíhá vždy v aerobním režimu. Ten stanovíme podle procenta naší maximální tepové frekvence (MTF). Běžné rozmezí aerobního cvičení se nachází mezi 55 % až 80 % MTF. Cvičíme-li vyšší intenzitou mezi 80–85 % MTF, přestává být náš organizmus schopen dodávat svalům potřebné množství kyslíku a narazíme na tzv. anaerobní práh, který je pro těhotné ženy naprosto nevhodný, neboť hrozí nedostatečné zásobení plodu kyslíkem.

Většina zdrojů uvádí sjezdové lyžování jako nejnevhodnější sport pro těhotné ženy hned vedle potápění. Skoro to vypadá, že nazout se do vázání má okamžitý fatální dopad na těhotenství. Jak to tedy vlastně s lyžováním nastávajících maminek je? Kde vlastně číhá nebezpečí?

Jde to, ale s citem

Jako těžce závislá a navíc profesní lyžařka jsem, upřímně, moc neřešila otázku: „Ano, či ne“ ale spíše: „Jak moc a za jakých podmínek“. Moje těhotenství vyšlo přes celou zimní sezónu, kterou jsem zakončila v dubnu, v šestém měsíci těhotenství – na lyžích. Názory na internetu jsem raději moc nečetla, protože mě děsily a raději jsem se rozhodla vzít to tak nějak „citem“. Nutno dodat, že jsem výborný lyžař. Lyžuji od 3 let a téměř každý den v sezóně.

Na sjezdovky jsem chodila lyžovat časně ráno nebo naopak odpoledne, kdy jsou méně frekventované. Nicméně jsem se z pracovních důvodů nevyhnula ani třeba večernímu lyžování, kde jsem se, upřímně, moc dobře necítila. Poměrně dost mi vadily malé nerovnosti povrchu způsobující „drncání“. Mimo sjezdovky jsem chodila pouze za dobrých sněhových a ostatních podmínek. Při výšlapech na skialpech jsem si vždy hlídala „tepovku“. Bříško mi překáželo maximálně při zapínání lyžáků. Při lyžování jsem samozřejmě pozorovala posunutí těžiště, ale jinak jsem techniku nijak neměnila. Pocit při lyžování jsem zažívala úžasný. Po všech těch každodenních ústrcích jako zavazování bot, spaní pouze na boku, fuňení do schodů apod., jsem si připadala neskonale svobodná. Endorfiny fungovaly báječně.

Na druhou stranu jsem si poměrně častokrát při potencionálně nebezpečných situacích („kamikadze“ lyžař řítící se kolem, přehlédnutá větev v prašanu apod.) nadávala, zda mám takové riziko zapotřebí, a vždy jsem po podobné situaci lyžování omezila. Spadla jsem pouze jednou, v božsky zasněženém švýcarském Zinalu jsem v „offpistu“ přehlédla skalku a po saltu vpřed s obrovským štěstím přistála do prašanu. To mě tedy opravdu zamrazilo a pak už jsem toho moc nenalyžovala.
Syn se narodil zdravý. Při lyžování v břiše vždycky spal a teď, když je z něj venku, vyžaduje k usnutí vždy houpavý pohyb a chůzi.

Můj názor tedy zní: Ano, lyžování je rizikový sport, každá lyžařka se musí poradit se svým svědomím, zda je ochotna výše zmíněná rizika podstoupit. Nicméně pro zkušenou lyžařku, za ideálních podmínek, kterými jsou upravená nefrekventovaná sjezdovka, dobrá viditelnost, klidná jízda, dobrá fyzická i psychická kondice, dobré klimatické podmínky kvůli prochladnutí, není lyžování více nebezpečné než kterýkoli jiný venkovní sport.

Výlety na skialpech nebo běžkách považuji opět pro zkušené sportovkyně za dobrých podmínek velmi vhodné. Pouze bych v takových případech doporučila obezřetně volit trasu, aby nebyla příliš dlouhá s extrémními výstupy a sjezdy. Dodržovat pitný režim a hlídat tepovou frekvenci, lépe sport testerem nebo aspoň podle pravidla: „když u toho zvládnu mluvit bez zadýchání, je to dobrý“.

Nakonec tím největším nebezpečím stejně bude opět lidská tupost, sobeckost a nesolidarita, se kterou se na sjezdovkách i mimo ně potkáváme.

A co na to odborníci?

Mudr. Alena Hujová

Absolvovala Fakultu všeobecného lékařství UK Praha, má I. a II. atestaci z oboru gynekologie a porodnictví. Poté pracovala 21 let v Ústavu pro péči o matku a dítě na Praze 4, byla členku týmu prenatální ultrazvukové diagnostiky. V současné době provozuje soukromou gynekologickou ambulanci v Černošicích. Je vdaná a má 3 děti.

Čistě fyziologicky, může lyžování jako typ pohybu nějakým způsobem ovlivnit vývoj těhotenství?

Ne, lyžování vývoj těhotenství nemůže nijak ovlivnit.

V čem vidíte nebezpečí číhající na lyžující budoucí maminku a její dítě?

Nebezpečí spočívá v množství pádů a úrazů, zejména při sjezdovém lyžování a snowboardingu. I nevinné pády, které člověka nijak neohrozí, mohou u těhotné ženy vyvolat krvácení, odtok plodové vody, odloučení placenty a v konečné fázi i potrat či předčasný porod.

A naopak může mít, dle vašeho názoru, lyžování v těhotenství nějaký pozitivní důsledek?

Doporučujeme spíše běžky, které ženu pomáhají udržet aktivní, procvičují mnoho svalových skupin a jsou spojeny s pobytem na čerstvém vzduchu.

Jste vy sama aktivní lyžařkou?

Ano, jsem, od dětství a doufám, že jí ještě pár let zůstanu.

Mgr. Šárka Štěpánková

Absolvovala FTVS UK, specializace tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. V současné době pracuje jako fyzioterapeutka v ON Kladno. Je vdaná, má 2 děti.

V čem vy, jako fyzioterapeutka, vidíte největší riziko při lyžování těhotných?

Jednoznačně v pádu. Také záleží na trimestru.

Jestliže se těhotná lyžařka tedy rozhodne podstoupit výše zmíněné riziko a bude lyžovat, do kdy nebo naopak od kdy (rozumějme období těhotenství) je vhodná doba?

První trimestr, pokud se jedná o fyziologicky zdravé těhotenství. V druhém trimestru bych poslala těhotnou ženu raději na běžky, samozřejmě se musí vyvarovat nějakým prudkým sjezdům opět z důvodu pádu.

Bereme-li v potaz pouze pohybový princip, může být lyžování přínosem pro nastávající maminky?

Určitě, pokud je to zdravá žena, určitě ano. Sám o sobě pohyb spojený s lyžováním není problém a nepředstavuje nepřiměřenou zátěž. My třeba do 24. týdne zdravého těhotenství posilujeme i břišní svalstvo.

Vy sama jste lyžařkou, lyžovala jste v těhotenství?

Ano a v těhotenství jsem lyžovala, do druhého trimestru.

Bc. Klára Eliášová

Dlouholetá profesionální učitelka lyžování s praxí na severní i jižní polokouli. Věnuje se aktivně lyžování a telemarku, působí jako lektorka v Dětském lektorském sboru Apul a je spolutvůrcem několika metodických materiálů o výuce dětí. Je svobodná, má 1 dítě.

Jak dlouho jsi v těhotenství lyžovala?

Poprvé v pátém a naposledy v devátém měsíci. Paradoxně nejvíc jsem se bála právě v tom pátém měsíci.

Věnuješ se i telemarku, zkoušela jsi to i v těhotenství?

Ano, jezdila jsem i na telemarkách a chodila na kratší výlety na pásech.

Pohybově je to ale náročnější než lyžování.

To určitě je. Stoupání nahoru bylo rozhodně snazší a přirozenější než jízda v telemarku dolů. Telemarkování v sedmém měsíci už je dost náročné na stabilitu a vyrovnat se s posunutým těžištěm nebylo vždy úplně snadné. Výlety směrem vzhůru byly pro organismus i mysl určitě více uvolňující.

Jaký vliv mělo tvoje lyžování, telemarkování a výlety na pásech na tvoji dceru?

Myslím, že žádný. Byť si od svých prvních pokusů v 18 měsících lyžování zamilovala a ve dvou letech už v podstatě samostatně lyžovala, nebylo to určitě tím, že jsem s ní až do konce těhotenství lyžovala. Spíše zdědila geny po rodičích.