Nikde jinde na světě prý nesněží více než v rakouském horském středisku Damüls – v průměru devět metrů a třicet centimentrů ročně. Vlastně ještě více sněhu napadlo v americkém středisku Mt. Baker v sezóně 1998/99 – zhruba 29 metrů – a i jeho průměrných 19 metrů ročně je celkem dost. Jenže to není žádná vesnice! Tímto trikem se Damüls pasoval aspoň na sněhově nejbohatší obec na světě.
Sněhově nejbohatší obec na světě aneb jak se dělá marketing v Arlbergu
A sněží tam opravdu fest. Jakmile se studený a vlhký vzduch nasávaný tlakovou níží od Bodamského jezera opře do mohutného pohoří Arlberg, opravdu vypustí velké množství sněhu na jeho severozápadním úpatí v oblasti Bregenzského lesa, kde právě Damüls ve výšce 1 430 metrů leží.
Když byl titul obci v r. 2006 udělen, starosta si pochvaloval, že se potvrdilo to, co si odjakživa myslel – že mají ještě více sněhu než slavný Arlberg.
Všechno způsobil německý novinář Reinhardt Wurzel, který se předtím účastnil expedice do Ojmjakonu, nejchladnější obce světa, kde není výjimkou minus 60 stupňů. Na Antarktidě je sice ještě mrazivěji, jenže tam nežijí lidé. Wurzela výprava tak nadchla, že začal u meteorologických ústavů z celého světa zjišťovat, kde padá nejvíce sněhu. A přišel na to, že takový rekord překvapivě ještě nebyl stanoven.
Expedice do rakouského zimního letoviska Damüls sice nemohla být v porovnání s ruským Jakutskem tak dobrodružná, ale o to větší radost ze svého „objeveného“ titulu damülští mají. Horská obec má štěstí, že má asi 300 obyvatel a může být sněhovým rekordmanem v kategorii obydlených míst. Podmínkou ocenění je totiž alespoň devět domů a 29 stálých obyvatel. Mimoto je Damüls poměrně velkým a rozmanitým lyžařským střediskem, nad nímž a sousedními obcemi Mellau a Faschina se rozprostírá skoro 100 km sjezdovek.
V závěsu za Damülsem se umístil
Schröcken, další horské středisko Bregenzského lesa,
a pak švýcarský Braunwald na východ od Lucernu.
Arlberská konkurence se však nenechala rekordem zastínit. Z turistického centra ve Stubenu oznámili, že jim Wurzel rekord také nabízel, ale „poplatek“ se jim zdál příliš vysoký. Navíc nemají vlastní meteorologickou stanici a množství sněhu by se hůře prokazovalo. Podle Wurzela je však pravděpodobné, že naměřené hodnoty budou dost podobné těm v Damülsu.
Veřejně dostupné statistiky rakouského meteorologického ústavu svědčí o tom, že celý Bregenzský les je učiněným sněhovým dolem – v třicetiletém období 1971 až 2000 přisuzují Schröckenu v průměru 916 cm sněhového úhrnu ročně. V prospektech lyžařského areálu se pak chlubí ročním úhrnem dokonce 11 metrů, který se vztahuje na vyšší polohy.
Co říkají statistiky meteorologů
Ve Švýcarsku je absolutním sněhovým rekordmanem dvouapůltisícový vrchol Säntis s více než 11 metry sněhu ročně. I ten leží na dohled Bodamského jezera a tvoří první výraznou horskou hradbu na jih od něj. V Alpách tak v prostoru mezi švýcarským Lucernem a rakouským Arlbergem prostě, co se týče množství padajícího sněhu, nešlápnete vedle.
Proti americkým rekordmanům ovšem evropské sněhové vánice přinášejí do Alp jen „předkrm“. Nejvíce sněhu za jednu sezónu napadlo ve zmíněném Mt. Bakeru – 28,96 metrů. Ještě více sněhu zasypalo Mount Rainier, v jeho případě však šlo o „klouzavou“ sezónu od půli února 1971 do půli února 1972. Nejsilnější série sněhových bouří přinesla 4,8 metru sněhu na kalifornskou sopku Mount Shasta. Ta se tyčí jako Mt. Baker v Kaskádovém pohoří na západě země, které jako první na kontinentu schytává bouře přicházející z Pacifiku.
Mt. Baker vede s 19,06 m i světový žebříček průměrných sněhových úhrnů. Následují místa na Aljašce, v Utahu, v Japonsku a v kanadské Britské Kolumbii, a to s 15 metry a více. Do žebříčku top 10 už se z jiných kontinentů vmáčkl jen indický Gulmarg v Himálaji, kde padá průměrně 14 metrů ročně, ale umí napadnout i 20 metrů.
Z alpských středisek se těší velmi solidnímu úhrnu Andermatt ve středu Švýcarska – horská měřicí stanice Gütsch hlásí v průměru 1 074 cm ročně, samotné středisko pak „jen“ 634 cm. Sedlo Weissfluhjoch nad Davosem dostává průměrný příděl 980 cm sněhu ročně, nedaleká Arosa pak 723 cm.
Z rakouských horských poloh vyniká Krippenstein nedaleko Dachsteinu v Solné komoře, kde se udává 972 cm ročně. Solná komora je vůbec sněhovou peřinou, ačkoliv vrcholy jen sotva překračují dvoutisícovou hranici – podobně jako Arlberg stojí na úpatí Alp a „vysaje“ tak hlavní nálož sněhu, který do nich od severu až severozápadu putuje. V rekordní zimě 2005/06 hlásil tamější Loser, skromný lyžařský areál nad Altaussee, výšku sněhu 650 cm, takže úhrn musel jistě převyšovat desetimetrovou metu. Za dobrých studených zim na tom bývá podobně i oblíbený Hochkar.
Alpská střediska, která leží více v nitru hor, už mají mnohem slabší statistiky – třeba švýcarský Zermatt jen okolo dvou a půl metru, podobně Svatý Mořic nebo rakouský Radstadt. Tyrolský St. Anton am Arlberg přes tři metry a třeba Sillian na jižní straně Alp jen 180 cm.
Přitom Sillian je držitelem rakouského rekordu v absolutním úhrnu sněhu za jediný den – 31. ledna 1986 tam napadlo 170 cm. Na jižní straně rakouských Alp v Korutanech byla naměřena i nejvyšší absolutní sněhová pokrývka v údolí, a to v obci Kornat pod Karnskými Alpami, na půli cesty mezi Sillianem a Nassfeldem – 30. ledna 1917 tu měli 363 cm. Absolutně nejvíce sněhu pak leželo na vysokohorské stanici Sonnblick ve výšce 3 105 m n. m. v květnu 1944 – 11,9 m sněhu.
Sněhově nejbohatší střediska světa
1. Mt. Baker (Washington, USA)
- průměr 19,06 m za sezónu
- v rekordní sezóně 1998/99 napadlo 28,5 m sněhu
2. Alyeska (Aljaška, USA)
- průměr 16,07 za sezónu
3. Alta (Utah, USA)
- průměr 15,59 m za sezónu
4. Niseko (Hokkaido, Japonsko)
- průměr 15,11 m za sezónu
5. Revelstoke Mountain Resort (Britská Kolumbie, Kanada)
- průměr 15 m za sezónu
6. Nozawa Onsen (Japonsko)
- průměr 14,44 m za sezónu
7. Gulmarg (Indie)
- průměr 14 m za sezónu
- v sezóně 2004/05 napadlo okolo 20 m sněhu
8. Kirkwood (Kalifornie, USA)
- průměr 13,96 m za sezónu
- v sezóně 2005/06 napadlo 20,4 m sněhu
9. Grand Targhee (Wyoming, USA)
- průměr 12,7 m za sezónu
10. Snowbird (Utah, USA)
- průměr 12,5 m za sezónu
