S dětmi nejen na sjezdovkách (1) - freestyle
S dětmi nejen na sjezdovkách (2) - telemark
S dětmi nejen na sjezdovkách (3) - freeride
Proč zrovna běh na lyžích?
Běh na lyžích je lokomoční silově vytrvalostní disciplína, která rovnoměrně zatěžuje funkční a dýchací aparát lyžaře, ale i téměř všechny svalové skupiny. To jsou skutečnosti, které dětem budeme stěží vysvětlovat, že to je to pravé, kvůli čemu je budeme honit po lyžařských trasách. Není důvodu, proč by se měly všechny děti vrhnout na běh na lyžích s nejvyššími výkonnostními ambicemi. Vždyť dosáhnout správné techniky, která vyžaduje minimální úsilí a skoro vůbec neopotřebovává pohybový aparát, to by mohl být jeden ze stěžejních důvodů, proč děti učit běhat na lyžích.
Kdy s dětmi začít na běžkách?
Děti v dnešní době méně fyzicky pracují a jsou často fyzicky hůře připravené sportovat. To nutně ovlivňuje obsah i formu výuky, ale i její výsledky. Je důležité dát dětem základy i v běhu na lyžích, protože přílišná jednostrannost v dětském věku omezuje rozvoj pohybových dovedností v budoucnu. Je důležité, aby lyžařský instruktor nebo rodič viděl svět očima dětí a vycházel z předpokladů, s kterými děti do sportování vstupují.
Běh na lyžích je pohyb, vycházející z přirozené lidské lokomoce, z chůze. Proto s ním můžeme začít již v dětském věku s tím, že nebudeme příliš hledat problémy v technice běhu. Běh na lyžích zahrnuje širokou škálu lyžařských dovedností. Vedle nejjednodušší chůze na lyžích musí lyžař zvládat i regulaci rychlosti jízdy a zastavování, různé způsoby výstupů do svahu, změn směru jízdy i různé techniky sjíždění. Se zvyšujícími se nároky pak přicházejí i jednotlivé běžecké techniky. U malých dětí jde zpočátku o seznámení s lyžemi a zimním prostředím, ve kterém se bude dítě pohybovat.
Jak děti k běhu na lyžích motivovat
Výcvik v dětském věku by měl děti bavit a použitými metodami bychom je měli k výcviku motivovat. Pro nejmladší kategorii je nejvhodnější herní metoda. Dítě musí mít za všech okolností stále dojem, že si hraje. Pro instruktora to znamená více kreativity v přípravě na jednotlivé lekce. Znakem hry je fantazijní nebo dobrodružný charakter, kdy nemusí jít o prvenství, nemusí to být soutěž. Hra se podobá pohybovému úkolu v tom, že je zde pozornost dítěte odvedena od výcvikového záměru. Dítě si to však vůbec neuvědomuje, neboť je myšlenkově zatíženo dramatičností hry. Instruktor při hře zpravidla sleduje více cvičebních záměrů. Malé hry obvykle probíhají na malém prostoru, na vymezené části cvičné louky, na vyznačených stopách nebo na jednom místě přehledného běžeckého areálu a zabírají malý časový úsek. Velké hry probíhají na větším prostoru, jsou náročnější organizačně i z hlediska zajištění bezpečnosti a časově mohou zabírat větší část nebo i celou cvičení jednotku.
Rodič zase může snadno děti motivovat po dosažení cílového místa sladkou odměnou třeba v cukrárně. Pokud děti samy ve svém vlastním prostředí vyvíjejí fyzické aktivity, měli bychom je podporovat a ukázat jim, že si toho vážíme. V takovém případě bychom se měli držet v pozadí a nepřerušovat je. Aktivity z vlastní iniciativy jsou velmi důležité pro rozvoj kreativity, sebedůvěry i smyslu pro zodpovědnost. Nesmíme si myslet, že pouze aktivity vybrané dospělými jsou důležité a prospěšné. Je důležité se z těchto dětských aktivit poučit a využívat je.
Dobrá technika znamená rychle běžet, ale i rychle sjíždět a daleko na lyžích skočit Hru na běžeckých lyžích je třeba koncipovat tak, aby bylo co nejvíce hráčů stále v pohybu. Aby hra splnila svůj účel, tak je vhodné využít různých terénních nerovností a členění, aby to donutilo děti využívat celý obsah běžecké techniky a zároveň se tím zdokonalovat. Příliš prudká a dlouhá stoupání si raději odpustíme, ať si děti lyžování neznechutí. Na nějaký kopec však vyjít musí, neboť by pak nebyl žádný sjezd, který mají rády nejen děti.
Cílem běžeckého výcviku je kromě příjemných pocitů z programu nácvik správné techniky běhu, která pak jízdu na lyžích učiní snadnější. Pro správnou techniku běhu vycházíme z dobré rovnováhy, proto se jí musíme zpočátku více věnovat. Techniku s dětmi nebudeme nacvičovat stereotypním drilem, ale necháme je s občasnými připomínkami určitých zásadních prvků techniky běhat, chodit, sjíždět, zatáčet a skákat.
Čím děti pro běžecký výcvik vybavit?
Není třeba začínat na závodních lyžích, ale určitě na lehkých lyžích, umožňujících chůzi, klouzání a stabilitu. Délka a hmotnost lyží by měla odpovídat výškovým a váhovým parametrům mladého lyžaře, lyže by dítěti neměly v žádném případě v pohybu překážet a být na obtíž. Pak se dítě snadno ponoří do tajů právě absolvované hry a lyže ho nerozptylují. Pro snadnost pohybu je ideální začít klasickou technikou, a to na lyžích k tomu přizpůsobených. To znamená lyže se šupinami uprostřed skluznice, které vytváří při chůzi i běhu dostatečnou oporu pro odraz. Se základy bruslení nemusíme zase až tak spěchat. Technika bruslení vychází z dobré rovnováhy, jejíž základ se dá zvládnout i na lyžích se šupinami.
Náměty na výcvik na běžeckých lyžích
Tratě v terénu
Využívá se tratí, kdy děti musí objíždět stromy, sjíždět přímo dolů, sjíždět přes muldy a nerovnosti, skákat. Tato cvičení procvičují především rovnováhu.
Opakované skoky
Trať, kde bude několik můstků za sebou, je vždy pro děti atraktivní. Vždy se těší, zda přejedou všechny můstky bez pádu a jsou zvědavé jak daleko skočí na posledním z nich. Můstky dají samy odpověď, zda sportovec dostatečně pruží v kolenou.
Využití rychlosti
Když děti na lyžích skáčí, velmi často měří délku skoku. Aby skočily dál než ostatní, musí najíždět stále větší rychlostí, což je pro všechny výzva. Proto mají motivaci se v technice sjíždění neustále zlepšovat. Ale pozor na bezpečnost.
Hra s rychlostí
Při jízdě po rovině můžeme využít hry s rychlostí. Úkolem je buď dostihnout lyžaře před sebou, nebo mu naopak ujet. Pronásledování se může používat v jakémkoli terénu, v brankách, muldách, v lese, kdekoli.
Ski–cross
Pro zpestření výcviku můžeme využít tratí, které obsahují muldy, skoky, prudké změny směru, klopené zatáčky, zúžené části. Pro to je ideální trať ski-crossu, kterou mají děti tak rády. V některých případech je lepší vyhledat terén mírnější, aby jediné, na co trénující myslí, nebylo zpomalení.
I pády se lyžař učí
Když probíhá výcvik, tak se rozvíjí lyžařská technika na samé hranici rovnováhy a „nerovnováhy“. Znamená to, že se dítě musí koncentrovat na splnění úkolu a vynaložit hodně úsilí na udržení rovnováhy. Kdo na lyžích rád padá?
Denisa Paulusová, 16 let
V kolika jsi začala na lyžích a v kolika na běžkách?
Na lyžích jsem začala jezdit ve 4 letech a s běžkami jsem se seznámila o 2 roky později. Měla jsem dobrého učitele, kterým byl můj táta. Na své lyžařské začátky proto vzpomínám ráda a s úsměvem na rtech.
Co tě na běžkách nejvíce baví?
Na běžkách mě asi nejvíce baví volnost, lehkost a pohyb celého těla. Nemusíte se rozhlížet kolem sebe a dávat zvýšený pozor, abyste do někoho nenarazili, jen jedete kupředu, užíváte si každého pohybu a krajiny kolem sebe.
Jakou nejdelší vzdálenost jsi na běžkách absolvovala?
Tak to si přesně nepamatuji. Většinou jezdím na nějaké vyjížďkové okruhy, tak si myslím, že to bylo 25–30 km.
Máš před sebou nějaký běžkařský cíl?
Patřím mezi typy lidí, kteří mají rádi výzvy a rádi zkouší nové věci. Ráda bych si vyzkoušela nějaký ten běžkařský závod. Myslím, že není na škodu poměřit své síly s ostatními a vědět, jak jste na tom. A navíc mám ráda tu závodní atmosféru.
