Poté, co v této sezoně zazářil nesporný „skokan“ roku Henrik Kristoffersen, je nejvyšší čas věnovat se nejenom mladému borci – to obstarají běžná média – , nýbrž i tomu, kde se vzal a jak to vlastně ti Norové dělají.

Dvojnásobný mistr světa v super-G Atle Skardal, dnešní závodní ředitel SP žen, slavní Lasse Kjus a Kjetil-Andre Aamodt, jejich nástupce Aksel Lund Svindal. A nyní Kristoffersen. Není to na Norsko nějak mnoho, Antone Pavloviči?

Mladík jako ze starých časů

Naprostá většina vítězství mladíků jako Gros, Stenmark či Thoeni je ze 70. let. Ve stovce „nejmladších“ vítězství jich je jen sedm z 90. let a pět po roce 2000. Hirscherova premiérová výhra je až 82., Aamodtova 64. A nyní přišel Henrik, narozený 2. 7. 1994, a zaznamenal 29. nejmladší vítězství celkově a 9. ve slalomu. Jako kdyby do dnešní doby vůbec nepatřilo.

Na fóru SNOW.cz Henrika „objevil“ všem sjezdařům dobře známý Honza Verl z Jablonce. V únoru 2011 nadšeně referoval, jaký úžasný Nor vyhrává na Evropském festivalu mládeže v Liberci. A video potvrdilo, že chlapec opravdu jezdí slibně. Aby taky ne, když měl v té době jako 16letý na kontě už 77 závodů a 25,5 FIS bodů ve SL a 26 v GS. S tím by byl dnes u nás na žebříčku sedmý, resp. čtvrtý. Byl ojediněle dobrý už od začátku. Jako 15letý ve svém pátém obřáku v životě dojel na stupně vítězů a na 31 FIS bodů. Na domácím mistrovství skončil 20. jen 4,5 vteřiny za Svindalem.

Liberec byl s výjimkou dvou závodů v Itálii prvním Henrikovým výletem mimo Skandinávii. A na zbytek sezony posledním. Dál – v součtu přes dva roky – tedy pilně najížděl body a sbíral zkušenosti doma, párkrát ve Švédsku. V lednu 2012 konečně vyrazil do Evropy. Měsíc nato vyhrál dva slalomy Evropského poháru a vyjel si 6 bodů a 31. místo na světě. „Je zralý na Světový pohár a do dvou let v něm může vyhrát,“ prohlásil tehdy v norských novinách velký Aamodt. Jako čerstvý juniorský mistr světa za další měsíc směl do finále SP. První kolo GS těžce pokazili Ligety a právě on, druhé ale zajel jako čtvrtý! Tomu se říká debut! A dějinný paradox: v této první konfrontaci 17letý bažant krále obřího slalomu Ligetyho celkově porazil… A pak už to šlo přes velké a největší závody až k letošním úspěchům a ke Schladmingu. Aamodt se trefil přesně.

Jak to dělali

Otec Lars se shlédl v modelu otce a syna Aamodtových. Ti byli zajímavá dvojka: Finn Aamodt, *1952, si pořídil synka Kjetila-Andreho ve svých 19 letech a spolu s ním zrál, moudřel a vyvíjel se i jako posléze diplomovaný trenér. Jemuž se synek už v 38 letech odvděčil první výhrou ve SP. Kupodivu měl dost rozumu, aby hocha nedrtil jednostrannými lyžařskými tréninky, a ten dlouho koketoval s fotbalem a zkoušel i jiné sporty. „Vlastně mě spíš brzdil, abych se neutavil,“ vzpomíná Kjetil-Andre. Neboli všestrannost, kvalitní všeobecné základy („seg gode, grunnleggende egenskaper“) – jak banální, viďte? A stále důraz na to, aby to chlapce bavilo. „To ostatní mimo lyžování jsem vůbec nebral jako trénink,“ zdůrazňuje, „ale právě tohle mi moc pomohlo.“ Tento model inspiroval také papá Kristoffersona, jehož Aamodt starší učil na trenérské škole. „Lars je bezvadný trenér. On a Henrik to berou podobně jako my tehdy s Kjetilem.“ Příklad úspěšného dua a vztah ke guru tak sehrál stěžejní roli a všeobecně vážený Finn Aamodt zasluhuje metál.

U Kristoffersenů model Aamodt zafungoval. A také Lars byl dostatečně rozumný na to, aby dokázal 15letý talent předat dál. „Bylo důležité, aby získával impulsy z jiného prostředí, poznal jiné trenéry.“ Současně ale táta i syn zůstali v těsném kontaktu, jak jen to povinnosti hlavního trenéra ženského béčka dovolují: „pořádně nám naskákaly účty za telefon“.

Norové poznali u Aamodtů, že spolupráce otec + syn může bezvadně fungovat a nebrání jí. „Rodič jako mentor je možný, ale musejí být ‚klare linjer‘ jasné hranice,“ říká dnes Aamodt, „a vše vyjasněné s odpovědnými trenéry i s ostatními závodníky.“ Nakonec Rakušané to u Hirscherů akceptovali také a nezalitovali.

Úspěšní trenéři

Úplnou idylku završuje důvěra k trenérům. Tady bylo obrovskou výhodou, že od roku 2006 u Norů působí zkušený Franz Gamper z jihotyrolského Ultentalu, s nímž šel Svindal od úspěchu k úspěchu. Na Henrikově lyžařském gymnáziu si pak padli do oka otec Lars s mladým rakouským trenérem Christianem Mitterem (*1979). Ten prodělal klasickou světoběžnou kariéru od zemského výběru Štýrska přes University od New Mexico a norské ženy, od sezony 10/11 začal pracovat s Henrikem a nyní je hlavním trenérem techniků-mužů, zatímco Gamper pracuje samostatně se Svindalem a Jansrudem.

Tihle trenéři určitě nejsou zázrační. Například Gamper kdysi těžce neuspěl u Švýcarky Sonji Nef, Mitter zatím není žádná hvězda s velkými úspěchy. Mají ale skvělý lidský materiál. „Má schopnost maximální koncentrace a železnou vůli,“ říká nejenom o Svindalovi Gamper. „Nikdy nepyskujou, že se to nedá projet, prostě se snaží co nejlíp si poradit. Neflákají se, mají jasno a pracují.“ Vlastně strašně jednoduché, že?

Norská specifika

Uznejme ale, že výskyt borců kalibru Kjuse, Aamodta, Svindala a možná nyní i Kristoffersena v relativně krátkém období 1971 až 1994 už není „normální“. Takové hvězdy už nutně jsou výjimečné talenty od Boha a v tom asi měli Norové prostě kus štěstí. S nímž ale uměli skvěle naložit.

Norsko má samozřejmě i výhodu podmínek. Na začátku a hlavně na konci dlouhé sezony se tam sjíždějí i výborní jezdci, aby si vylepšili body. Středisek není mnoho, a tak se točí pár hlavních míst: Geilo, Hemsedal, Voss, Kvitfjel, Narvik, Aal. V každém koncentrovaně několik závodů, takže ač je země velká, neznamená to neustálé balení a únavné přemísťování z místa na místo. A zbyde tak zřejmě i čas na klidný trénink. K tomu přidejme ty více než dvě první Henrikovy sezony bez vandrování po Evropě. Jistě i proto zvládal junior počty závodů, nad nimiž žasne spolu s laikem i odborník: postupně 44, 56, 49 a 53 v každé z předchozích čtyř sezon. Však také přiznali, že loni na MS byl úplně vyšťavený.

Mladý Pan spolehlivý

Přesto, podržte se, ze svých dosavadních 219 závodů nedojel jenom deset. Podle sezon 3, 3, 2, 1, letos zatím také jeden. Přitom rozhodně nejezdil při zemi na dojetí. V tomto tak trochu připomíná Stenmarka. A do druhých kol se nekvalifikoval jenom pětkrát. Ve svých prvních dvou „bažantích“ sezonách kromě pěti nedojetí postoupil pokaždé, 56krát!

Kvantitu přežil, nyní už jde o kvalitu. Do olympiády měl tuto sezonu na programu jen 17 závodů, 12 z toho ve SP, jeden v létě v Chile.

Jak bývá v Norsku zvykem, jezdil od začátku vše. Postupně ubývalo zejména sjezdů, víc a víc převládaly disciplíny točivé. Ale ještě minulou sezonu absolvoval tři sjezdy, šest super-G a jednu superkombinaci. Sotva lze pochybovat, že si v něm Norové v budoucnu chtějí vypěstovat dalšího univerzála. Už se skoro můžeme začít těšit na předpokládané souboje s Alexisem Pinturaultem.

A bůhví, s kým dalším. Neboť pozor: při Kristoffersenově vítězství ve Schladmingu vystrčil růžky ještě o rok mladší jezdec norského béčka Marcus Monsen. Mladíček *1995 si těsně předtím na Evropském poháru vyjel 12 bodů a za odměnu vysloužil „svěťák“. S číslem 65 skončil v extrémně těžkém závodě 26. a bodoval. Že by další Viking-čekatel?