Paradiski krok za krokem (1. díl): světová dvojka mezi otesánky
Paradiski krok za krokem (2. díl): nižší, zato pestře carvingové Arky
Paradiski krok za krokem (3. díl): pláně, kam se podíváš
Paradiski krok za krokem (4. díl): atraktivní okraje La Plagne
Vanoise Express: perfektní spojka dvou obrů
V této části průvodce lyžařským areálem Paradiski se blíže zmíním o technickém symbolu celé oblasti – lanovce Vanoise Express, která přes údolí spojuje obě, zhruba stejně velké, části areálu, tedy Les Arcs a La Plagne. Tato lanovka byla vybudována v roce 2003 nákladem cca 15 milionů eur. Jedná se o visutou dvoupatrovou kabinovou lanovku (stejná je mj. ve švýcarském Samnaun) s kapacitou 200 lidí na gondolu. Délka této lanovky je 1 800 metrů, které překoná za pouhé 4 minuty jízdy. Tato lanovka je skutečně zcela visutá a nemá žádný podpěrný sloup. Ve střední části své trasy se pohybuje až 380 metrů vysoko nad dnem údolí, takže ji rozhodně nedoporučuji těm, kteří mají strach z výšek. S přepravní rychlostí 11 m/s údajně patří mezi nejrychlejší visuté kabinové lanovky na světě.
Zajímavostí je, že nejde o klasickou kyvadlovou lanovku, na nichž gondoly jezdí na tažném laně proti sobě, ale zde se gondoly pohybují nezávisle na sobě. V případě potřeby se mohou pohybovat i ve stejném směru. V roce 2007 byly u lanovky zjištěny bezpečností problémy, takže v lyžařské sezoně 2007/08 byla mimo provoz, a oblast Paradiski tak propojila opět až v následující sezoně. Z praktického lyžařského hlediska se lanovka nachází výhodně přímo u sjezdovek obou hlavních částí megaareálu, tzn. přesun z jedné do druhé části znamená pouze obvyklých pár desítek kroků pěšky na každé straně.
I když lanovka spojuje dvě velká lyžařská střediska a mohly by být pochybnosti o její kapacitě, tak ve vedlejší sezoně, kdy jsme ji prakticky denně využívali (v hlavní sezoně do Francie jezdí minimum lyžařů z ČR), trvalo vždy jen pár až několik více minut, než se gondola alespoň trošku zaplnila a byla v daném směru vypravena. A ani jednou, a to ani při odpoledním návratu přes údolí, jsme v ní nezažili žádný náznak tlačenice, takže z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že přesun z La Plagne do Arku nebo zpět přes údolí tak touto lanovkou zabere něco okolo 10 minut.
Lanovka je mj. velmi dobře viditelná po pravé straně z údolí, při příjezdu od Moutiers do městečka Bourg St. Maurice, protože pylony v obou koncových stanicích ční do výše běžných kostelních věží.
pohled na Les Arcs
La Plagne: sto čtverečních kilometrů terénu
La Plagne patří rozlohou podobně jako vedlejší Les Arcs mezi typické francouzské megaareály, i když i jeho začátky byly velmi skromné. Za vznik vděčí sdružení čtyř místních městeček, které v roce 1961 iniciovaly jeho založení, kdy primárním záměrem bylo zabránit vylidňování místních horských údolí, které opouštěli především mladí lidé kvůli nedostatku práce. Provoz zahájilo středisko na Štědrý den roku 1961, a to s pouhými dvěma vleky a 4 sjezdovkami.
Tak jako je Les Arcs mezi francouzskými rezorty netypické svým na svou dobu překvapivě citlivým přístupem k místním horám a přírodě, tak i La Plagne má v tomto kontextu určitá specifika. Tím je především to, že jde o celkem jedenáct ubytovacích stanic, které byly postupně vybudovány v letech 1961 až 1990. Tyto se nachází jak na okrajích oblasti v nižších nadmořských výškách (1 200–1 450 m n. m) v bývalých vesnicích, tak i přímo v centru lyžařského dění uprostřed hor, zde již výrazně výše (1 800–2 100 m n. m).
To, že je ubytovacích stanic na tuto oblast tolik, znamená, že tyto jednotlivé nejsou ani tak velké a i když ty nejstarší a největší (Plagne Centre – vznik 1961, Aime – 1969 a Plagne Bellecote – 1974) si nesou otisk doby vzniku v podobě až megalomanských rezidencí, v ostatních novějších a menších stanicích byl už přístup stavitelů mnohem střízlivější a tyto do místního rázu krajiny zapadají mnohem lépe. Zajímavostí je, že Plagne 1800, postavené v roce 1982, stojí na místě původní hornické vesničky, kde se dříve težila „modrá láva“ alias břidlice, nyní zde stále používána často jako střešní krytina.
Dnes nabízí areál La Plagne lyžařům 130 sjezdovek o celkové délce 225 kilometrů, které se rozkládají na ploše o rozloze zhruba 100 km2. Z nich je 18 černých, 33 červených, 69 modrých a 10 zelených. To zároveň znamená, že průměrná lyžařská náročnost je nižší, než u vedlejšího Les Arcs a především ve vysokohorské střední části areálu jde skutečně o „pláně“, jak bývá mezi našimi lyžaři tento areál familierně nazýván.
Přepravu lyžařů po areálu zajišťuje celkem 7 kabinových lanovek, z toho jedna visutá, 36 sedaček a 33 vleků. A i zde platí, že během pohybu po areálu nemusíte, s výjimkou jednoho pomocného lana, žádný použít. Vzhledem k rozloze oblasti a přestože modernizace sedačkových lanovek postupuje také úspěšně dopředu (najdete zde jednu 8sedačku a bezpočet rychlých šestek), stále je zde vcelku velké množství starších pomalých sedaček, a to i v páteřní části areálu, kterým se bohužel při cestování po této oblasti nevyhnete.
Bohužel, La Plagne také disponují obrovskou přepravní kapacitou zhruba 126 000 lyžařů za hodinu, což při dané délce sjezdovek znamená, že proti areálu Les Arcs mohou být místní svahy, a to především v centrální části oblasti, výrazně více zalidněné a na dojezdech až nebezpečně přelidněné. Což také souvisí i s vyšší ubytovací kapacitou, než má Les Arcs a která je okolo 50 000 lůžek. Z těchto pohledů je pak La Plagne asi největší francouzskou „továrnou“ na lyžování, kdy ski safe ratio (teoretická hodnota zalidnění 1 km sjezdovky) výrazně přesahuje 500.
Lyžařský areál La Plagne vyniká kompaktností ve své podlouhlé páteřní části, která má navíc výhodu vysoké nadmořské výšky, neboť se celá nachází nad 2 000 m n. m., na širokých a z velké části nepříliš prudkých bezlesých pláních a loukách. Z této rozsáhlé páteřní části pak směřuje pět chapadel lanovek. Čtyři z nich směrem do údolních stanic (tři na severu, jedno na jihu) a jedno chapadlo zasahuje do nejvyššího místního lyžařského bodu – na ledovec La Chiaupe pod vrcholem Bellecote (3 417 m n. m.).
La Plagne - dvě lyžařské mísy
Plagne Bellecote a Belle Plagne: milé stanice v srdci oblasti
Centrálním geografickým bodem celé oblasti jsou stanice Plagne Bellecote (1 930 m n. m.) a nedaleko, o něco výše položené Belle Plagne (2 050 m n. m.). Skutečně malé Plagne Bellecote tvoří pouze jeden věnec dvou velkých rezidencí na centrálním dojezdu místních svahů, který má svým tvarem vizuálně připomínat hráz přehrady. O něco větší Belle Plagne tvoří spousta menších ubytovacích kapacit a tato stanice patří k těm, které jsou 100% dostupné a prostupné na lyžích, protože automobilový provoz je zde striktně oddělen od toho lyžařského.
Obě stanice jsou umístěny v ploché přehledné míse, po jejíchž stěnách se s několika červenými výjimkami vinou pouze nenáročné modré svahy rozdílné šíře, délky a členitosti, často s plochými zelenými pasážemi a množstvím variant především v dolní části. Dojezd do Plagne Bellecote je jednoznačně lyžařsky nejzahuštěnějším bodem celého areálu, naopak ve vyšších částech mísy lze najít poloprázdné carvingové dálnice, typicky třeba okolo sedačky Arpette.
Z lyžařského náměstíčka Plagne Bellecote se rozbíhají páteřní lanovky do čtyř směrů – tři rychlé sedačky a jedna kabinka o dvou sekcích, která vede směrem k ledovci na vrchol Roche de Mio (2 700 m n. m.). Zvláště u ní je nutné počítat v exponovaných časech s frontami i přes 15 minut. U sedaček je to o poznání lepší. Zde záleží hlavně na denní době a tom, kterým směrem se zrovna masa lyžařů putujících po celých Paradiski hrne. Při cestě na vrchol Roche de Mio je tak pohodlnější a minimálně podobně rychlé využít místo kabinky dvou rychlých dlouhých sedaček – Les Blanchets a Capella s velmi krátkým modrým „mezisjezdem“.
sjezdovky nad Plagne Bellecote
Místní zajímavou sjezdovkou je modrá Tunnel, s následnou modrou nebo červenou variantou, která jak napovídá její název, je po délce zhruba 200 metrů prostřílena jedním menším hřebenem. Z vrcholu Roche de Mio vedou ještě dva červené svahy, ten kratší a náročnější Inversens bohužel končí u staré pomalé sedačky. Výrazně delší Sources je na místní poměry vcelku členitá modro-červená dálnice. Bohužel, všechny zmíněné sjezdovky trpí pod výrazným náporem lyžařů, takže i přes vysokou nadmořskou výšku zde především na pasážích orientovaných ke slunci bere úprava svahů brzy za své.
Modrá Levasset je pohodová a především poloprázdná dálnice širokým vysokohorským údolím, ve spodní části spíše zelená a před prudším dojezdem k lanovce dokonce s běžkařskou vložkou, které se lze ovšem vyhnout včasným odbočením k pomocnému lanu po pravé straně sjezdovky. Z koncové stanice kabinky k ní vede nenápadná černá Mio, která ve chvíli, kdy je upravena, představuje nádhernou, sic krátkou, přímou a extrémně prudkou střechu.
Plagne Aime 2000 a slalomák
Glacier de La Chiaupe: staré lanovky, hodně prostoru
Na tento ledovec se lze dostat z vcholu Roche de Mio dvěma sekcemi kabinky, přičemž její první sekce překonává směrem dolů nelyžařskou skalní pasáž. Bohužel se jedná o starší kabinku s omezenější kapacitou, takže i zde se po většinu dne tvoří alespoň menší fronty. Na tuto kabinku pod vrcholem Bellecote navazují ještě dvě pomalé čtyřky. Nejvyšší koncová stanice lanovek v tomto sektoru leží ve výšce 3 250 m n. m. Nevytíženější místní sjezdovkou je červená Combe, jejíž možná až celá první polovina je běžný traverz po cestě a zajímavým se sjezd stane až ve své dolní části.
Od horních stanic sedaček vede i několik neupravovaných černých sjezdovek a volných terénů. Jedinou lehkou sjezdovkou je zde modrá od mezistanice kabinky ke třetí zdejší pomalé sedačce.
Tento sektor, který je tvořen pouze starou kabinkou a třemi pomalými sedačkami, tak čeká na svou modernizaci. Jeho výhodou ovšem je to, že vzhledem k velké kilometráži sjezdovek, jejich v průměru vysoké náročnosti, velmi omezené úpravě a limitované kapacitě staré páteřní kabinky jsou místní černé svahy a volný terén prakticky prázdné.
výhled na Mont Blanc
Podobně jako ve vedlejším Les Arcs, i zde lze absolvovat sjezd s převýšením dvou kilometrů. Zde se bohužel jedná ve střední části o náročný sjezd po neupravované černé sjezdovce, takže zřejmě proto není tento fakt tak marketingově zdůrazňován a vytěžen jako sjezd z Auguille Rouge do Villaroger, který je co náročnosti přístupnější i slabším lyžařům.
Rychlý návrat z ledovce zpět na Roche de Mio a do centra La Plagne je možný prakticky pouze využitím spodní sekce páteřní kabinky v opačném směru. Teoreticky lze využít i již zmíněný náročný neupravovaný černý sjezd, na který ovšem navíc navazují dvě pomalé sedačky, které celý tento přesun časově protáhnou až neúnosně. A případný sjezd z ledovce až do Les Coches nebo Montchavin udělá z této vyjížďky rovněž vcelku časově náročný výlet.
z Roche de Mio směr Tunnel
