Paradiski krok za krokem (1. díl): světová dvojka mezi otesánky
Paradiski krok za krokem (2. díl): nižší, zato pestře carvingové Arky
Paradiski krok za krokem (3. díl): pláně, kam se podíváš
Paradiski krok za krokem (4. díl): atraktivní okraje La Plagne
Plagne Centre: betonový pomník a pěkný slalomák
Plagne Centre (1 970 m n. m.), typický produkt francouzského lyžařského průmyslu, ležící na druhé straně nízkého hřebene od Plagne Bellecote na dně podobné, i když prudší mísy, tvoří druhé přirozené centrum areálu La Plagne. Plagne Centre je lemováno věncem čtyř dalších stanic – v již pásmu lesa ležícím a na francouzské poměry přívětivým Plagne 1800, na holých slunečných pláních ležícími Plagne Soleil a Plagne Villages (obě 2 050 m n. m.) a Plagne Aime 2000 (2 100 m n. m.). Posledně jmenovanou stanici tvoří prakticky pouze jediná rezidence, která je svým megalomanským pojetím betonovým pomníkem rozvoje francouzských lyžařských středisek v 60. letech minulého století a svou velikostí si nezadá s podobně obrovskou rezidencí Brelin v Les Menuires.
I zde mají jasnou převahu pohodové modré svahy, i když náročnějších svahů tu je více než ve vedlejším Plagne Bellecote. Jednoznačně nejlepší místní sjezdovkou je červený slalomák Jean-Luc Cretier, obsluhovaný rychlou sedačkou, kde trénoval i místní rodák a trojnásobný vítěz slalomu ve Světovém poháru Julien Lizeroux. Jedná se o přehledný, široký a mírně členitý svah s vynikající úpravou, bohužel veřejnosti bývá občas uzavřen.
Plagne Centre a Stade J. L. Cretier
Místním páteřním přepravním zařízením je kapacitní funitel na vrchol La Grande Rochette, ze kterého je nádherný výhled na nedaleký Courchevel. Rychlá sedačka Bergere je spojnicí směrem na Plagne Bellecote a pod ní se vine poloprázdná otevřená modrá carvingová dálnice. Obdobně prázdné jsou obvykle i modré sjezdovky pod rychlou sedačkou Colorado, tyto jsou ovšem zajímavější a ve své spodní lesní části i členitější. Za pozornost stojí i dvě červené sjezdovky lesem podél lanovky La Roche. Pro vyznavače boulí pak z pod vrcholu Le Biolley vede několik neupravovaných černých.
Jedna z bočních větví sjezdovek a lanovek areálu vede do vesnické stanice Plagne Montalbert (1 350 m n. m.), kde se již v pásmu lesa klikatí pavučina prázdných červených a modrých sjezdovek. Bohužel, i tento velmi poklidný okrajový sektor patří k těm, které teprve čekají na modernizaci, takže i když je zde již jedna rychlá sedačka, přes vrchol Le Fornelet se dostanete pouze sedačkami pomalými.
Champagny en Vanoise: tajný tip s podmínkou
Vesnická údolní stanice Champagny en Vanoise je při své nadmořské výšce 1 250 metrů a jižní orientaci postižena uzavíráním sjezdovek ze všech zdejších sektorů nejdříve, někdy již v první dekádě března. To se týká především dlouhého červeného sjezdu Mont de La Guerre, přičemž pestrá, úzká a členitá lesní Les Bols následuje nedlouho poté.
Páteřním zařízením, které přepravuje lyžaře z údolí směrem do centra areálu (a na okrajích sezony i zpět), je z těchto důvodů kabinka. Horní, opět již bezlesé patro této části areálu, obsluhují tři rychlé sedačky. Pravou část patra tvoří přehledné a téměř prázdné široké svahy modré a červené barvy. Levá strana, pod sedačkou Verdons Sud, pod vrcholy Les Verdons a La Grande Rochette, nabízí obecně náročnější sjezdovky všech barev. Tyto jsou bohužel otočeny přímo proti odpolednímu slunci, takže i přes vysokou nadmořskou výšku ztrácí s blížícím se jarem v prudších pasážích velmi rychle na kvalitě.
Vrchol sjezdovek do Champagny
Prostřední modrá Levasset je svižná modrá carvingová dálnice opuštěným údolím, naopak obdobně modrá Geisha je spíše zelený spojovací údolní přejezd, z velké části vedený po horské cestě. Tento sektor je v případě příznivých klimatických a sněhových podmínek mým tajným tipem celé oblasti La Plagne, když mezi jeho přednosti patří především nasazení pouze moderních rychlých přepravních zařízení, rozloha a pestrá paleta nepříliš zalidněných sjezdovek všech obtížností. V rámci La Plagne se tedy jedná o lyžařsky náročnější sektor.
Za tím, že tento zajímavý sektor na rozdíl od přes hřeben ležících nudných „mís“ není lyžaři až tak využíván, může dle mého názoru mj. opět limitující faktor 2D zobrazení plastického lyžařského prostoru, kdy tato část areálu je na celkové skimapě La Plagne zobrazena ve speciálním výseku a to navíc ve zkreslujícím měřítku, které nedá vyniknout jeho převýšení a rozloze.
Dojezd do Champagny
Montchavin a Les Coches: únik mezi stromy
Montchavin (1 250 m n. m.) byla původně zemědělská vesnička, která se se svým již zcela moderním a uměle vystavěným satelitem Les Coches 1 450 (1 450 m n. m.) původně nalézala na okraji oblasti La Plagne. Ale dnes, díky lanovce Vanoise Express, vlastně leží přímo v srdci Paradiski, čímž se stala lyžařsky mnohem zajímavější. Jedná se o sektor, který díky své nadmořské výšce leží převážně v lesích a pouze horní, zde dokonce až třetí patro místních sjezdovek, se rozprostírá na širokých otevřených horských loukách.
Montchavin - horní modrý kotel
Díky své lyžařsky strategické tranzitní poloze, podobně jako v přes údolí ležícím Peisey – Vallandry, je i zde největší koncentrace moderních přepravních zařízení, která mají za úkol přepravit lyžaře dál směrem do centra La Plagne přes sedlo pod vrcholem L´Arpette (2 385 m n. m.). Konkrétně jde o dvě souběžné větve celkem čtyř rychlých sedaček, které ještě doplňují dvě kabinky. Bohužel, horní část sektoru zatím čeká na modernizaci, takže směrem na Plagne Bellecote musíte využít minimálně jednu pomalou sedačku, kterých je ovšem ve zdejším otevřeném prostoru celkem dokonce pět.
Tyto obsluhují pouze horní, až na výjimky modré svahy, přehledné a široké. Tato část areálu je ale vcelku výrazně zalidněná. Spodní dvě patra, ukrytá v lesích, nabízí podobně jako Champagny naopak sjezdovky všech barev a také s tím, že svahy mimo hlavní spojnici ke kabině Vanoise Expressu jsou většinou zcela prázdné, Což se týká hlavně spodních červených. Nevýhodou je nižší nadmořská výška, kdy na jaře je nutné počítat s nižší kvalitou i množstvím sněhu. V případě návratu z La Plagne do Les Arcs přes sedlo L´Arpette pomáhá lyžařům překonat několik metrů převýšení krátký lanový vlek.
Montchavin - pohled na Les Arcs
Adrenalinový bob
I v La Plagne lze nalézt dědictví olympiády 1992, která měla centrum v nedalekém Albertville. A to v podobě bobové dráhy, která je jediná ve Francii a byla vybudována právě pro tuto zimní olympiádu. Ta je otevřena i veřejnosti, takže případný zájemce má možnost si trať projet buď ve čtyřmístném bobu s automatickým řízením nebo na jednomístném monobobu. Vrcholem nabídky je pak jízda v třímístném taxibobu s profesionálním řidičem, při které se dosahuje rychlosti až 110 km/h. Bohužel, cena za tuto výjimečnou atrakci nepatří k nejnižším – podle zvolené varianty je nutné počítat s 45 až 120 eury.
Foto: la-plagne.com
Paradiski plné kontrastů
Stavba Vanoise Expressu umožnila propojit dva velké areály o zcela rozdílném charakteru. Sportovněji založené a kompaktnější Les Arcs s několika málo většími ubytovacími stanicemi, s areálem La Plagne, který je naopak mnohem rozlehlejší, pohodovější a nenáročnější (především v centrální části), s množstvím menších ubytovacích stanic. Na jedné straně je možné lyžovat ve výškách přes 3 000 metrů, a to včetně ledovce, ale na straně druhé je zde na francouzské megaareály i velké množství sjezdovek v lesních průsecích díky nadstandardnímu převýšení areálu, přesahujícího dva kilometry.
Rozlehlost celé oblasti je také důvodem, proč zde stále mimo skutečně moderních, rychlých a kapacitních přepravních zařízení, stále nalezneme lanovky (a to i na hlavních tazích!), které by si zasloužily obměnu za novější.
Celé Paradiski je skutečně geograficky velmi rozsáhlé a některé přesuny mohou být zdlouhavé, ale i průměrný lyžař je schopen jej při ubytování v kterékoliv stanici projet v extrémním případě až do nejvzdálenějšího bodu tam a zpět v rámci jednoho dne. A celá oblast je zhruba na hranici toho, co lze na lyžích projet a poznat za jednu týdenní dovolenou. Určitou nevýhodou je v takovém případě to, že kvůli své podélné orientaci se pak jedná o přesuny po trase z velké části pořád stejné.
Montchavin - lesni dalnice a pohled na Les Arcs
Savojský „hyperareál“ jako proveditelné sci-fi
Na závěr popisu oblasti Paradiski bych chtěl zmínit ambiciozní a z dnešního pohledu až megalomanské úvahy z oblasti „lyžařského sci-fi“ z počátku 60. let, tzn. doby počátku masivní výstavby francouzských areálů. Tyto se totiž velmi vážně zabývaly možností vytvoření savojského lyžařského „hyperareálu“ tím, že by lanovkami a sjezdovkami došlo k propojení jednak několika dnes už tak abnormálně velkých oblastí – Tří údolí (Val Thorens, Les Menuires, Meribel, Mottaret, Courchevel), Paradiski (Les Arcs a La Plagne) a Espace Killy (Tignes a Val d´Isere), tak i dvou menších areálů, přeshraničního Espace San Bernardo (La Rosiere a La Thuile), a Sainte Foy, ležícících přes údolí naproti Les Arcs.
Montchavin - modry kotel pod L´Arpette a Roche de Mio
V současné podobě tyto střediska disponují dohromady více než 1 500 km značených sjezdových tratí a jakkoliv se z dnešního pohledu mohou zdát tyto plány fantaskní, geografická realita je taková, že mezi koncovými stanicemi lanovek současných areálů jde o vzdálenosti technicky velmi lehce překonatelné. V případě Courchevel 1550 / 1650 (Tři údolí) a Champagny (Paradiski), resp. Arc 1600 / 2000 (Paradiski) a La Rosiere (Espace San Bernardo) se jedná o pouhých 5 kilometrů. V obou případech by kvůli údolnímu umístění šlo zřejmě o čistě nelyžařské spojení pomocí lanovek. Podobnou délku mají pro srovnání tři sekce „olympijské“ kabinkové lanovky, která vyváží lyžaře z údolního Brides Les Bains do Meribelu v srdci Tří údolí.
Pouze propojení Paradiski a Espace Killy by obnášelo překonat minimálně 8 kilometrů, zde ale ve vysokohorském prostředí, tedy s možností kombinace lanovek i sjezdovek. Bohužel, jasnou stopku těmto ambicím vystavělo vyhlášení Národního parku Vanoise.
