).Jak funguje freeridová CK?
Asi jako normální CK. jediný rozdíl zatím vidím v tom, že jak se specializujeme výhradně na zimu, máme relativně dost času na zpracování zpětných vazeb od našich camperů a teamu. A když nám přijdou smysluplné, tak můžeme cokoli jakkoli změnit. Jeden kamarád, který šéfuje poměrně velké CK, mi teď nedávno řekl, že je super, jak jsme malí a můžeme být kreativní a pružní.
Takže nabízíte různé zájezdy do prašanových oblastí, jako jiný cestovky nabízejí zájezdy do středisek nebo k moři?
Jo. Přesně. Až na to, že nejde o typické zájezdy. Naše kempy jsou primárně zaměřeny na program a jsou pro 10 až 15 lidí max. A navíc díky tomu, že je tahle problematika dost rozsáhlá a naši vracející se campeři se pořád zlepšují, můžeme vymýšlet pořád nové programy jako Find your line, Steep camp, Earn your turn...
Co to je?
No některý kemp je víc zaměřený na šlapání, některý na prudké svahy, některý na hledání lajn atd.
Co všechno musíš splňovat z legislativního hlediska, abys mohl být CK? Licence, pojištění…?
Přesně tak, koncese a pojištění proti úpadku. To je minimum, které
vyžaduje zákon abys mohl kombinovat služby cestovního ruchu, např.
ubytování a program, nebo dopravu a ubytování apod.
Splnění podmínek koncese si můžeš najít v zákoně a je to docela
náročné to vyběhat a nakonec získat. Pojištění na druhou stranu je zase
hlavně o penězích, a už ta minimální částka ročně je pro někoho, kdo
by například organizoval pár sranda akcí, likvidační.
Co je eso z vaší nabídky?
Hmm eso, co to je? Karta, která přebije všechny? V tom případě je to náš tým a pozitivní energie, kterou se nám daří generovat.
Myslel jsem zájezd, který bys doporučil.
Novinkou v naší nabídce je náš vlastní „produkt“ ve Švédsku. Pureheliskiing.com. Už nějakou dobu tam jezdím jako heliguide a vlivem náhody a způsobu, jak tam fungují ostatní heli společnosti, jsme se rozhodli vydat se vlastní cestou. Už jsi byl někdy na heli? A bylo něco, co tě tam prudilo?
Jo, pokaždé mě prudilo něco jinýho. Nejvíc ale továrnost, že se člověk jen veze s programem. Nebyla tam ta svoboda, kterou člověk má, když je sám v horách.
No vidíš, to jsou zajímavé postřehy. Já bych asi neměl nic proti promyšlenému programu, pokud by byl dostatečně flexibilní a byl tam prostor pro určitou individualizaci. Ale mě spíš vždycky štvalo, jak je vše zaměřeno na výhradně na létání, a když je hnusně, drží tě na hotelu a jen odkládají rozhodnutí o vzletu. To podle mě není kvalitně strávený den. Proto jsme se v našem programu zaměřili i na tuhle oblast. Nedá se lítat? Neva, půjdem na skialpy nebo popojedem na skútru ke krásnému ledopádu a vyzkoušíme lezení v ledu, nebo rybaření na zamrzlém jezeře. A nebo si prostě půjčíme skútry a projedem si některé z nekonečných údolí třeba až na hranice s Norskem. A když se udělá hezky, náš pilot nás vyzvedne a jde se na to. Prostě zábavný program a nejen hotelový bar, nebo sauna...
Hmm, zábavný program v mlze a fujavici?
Jasně. Zábava přece není, jen když svítí sluníčko a v každé
zatáčce ti jde sníh přes hlavu. 
Kolik dní v roce jsi na sněhu? Baví tě to ještě?
Tak řekl bych maximálně sto. Ale spíš kolem 80–90. Nedělám si čárky, ale rozhodně mám pocit, že to je míň, než když jsem to hrotil a závodil. Teď si na prašan klidně počkám až do prosince. Co ale beru jako důležité číslo, je kolik dní mám prašanových. A tam samozřejmě záleží na interpretaci – já si počítám, i když mám jen jeden parádní prašanový sjezd, a nemusí mi to stříkat přes hlavu. Každopádně moje magické číslo je kolem 60 abych nepřeháněl (i když si myslím, že to je víc). A k druhé části otázky: baví mě to jak sfiňa. Dokonce víc než dřív.
Máš dvě děti a ženu, jak to děláš?
Jako jak se mi to povedlo? No najít tu pravou ženu pro život, to bylo
těžké a dalo to práci (což někteří nesprávně interpretovali, že jsem
děvkař
). Zbytek už byl daleko snazší.
Ale já to myslel jinak. Jako jestli bereš ženu a děti s sebou, jestli se jí nestýská, když jí nevezmeš, jestli se tobě nestýská a tak. Spíš vím, že často jezdíte všichni, což mi přijde parádní a lidé by se třeba mohli dovědět, jak to jde udělat…
Jo takhle to myslíš. Snažíme se jet všichni, kdykoli to alespoň trochu jde. Ale nejsem jediný z našeho týmu, kdo má rodinu. Zatím se střídáme s Romanem (Heczkem). Chvíli tam má rodinku on, chvíli já. Občasné odloučení podle mě není na škodu, ale nesmí se to přehánět. Vidím to asi takhle: když jsme žili v jeskyních, museli jsme čas od času vyrazit na různě dlouhou výpravu za mamutem. Je to přirozené, máme to v genech. Práci 5 dní od 9:00 do 17:00 v genech ještě nemáme, řekl bych. Bohužel bývám většinou nařčen z alibismu. Ale stýská se mi moc, to jo.
Zpočátku se mohlo zdát, že tvý aktivity na poli kempů budou jen dočasný výstřel, než to lidi omrzí. Ale nyní jsi regulérní cestovka. Jak bude tvoje CK vypadat za 10 let?
V první řadě to není moje CK, jsem jen jeden z mnoha článků řetězce.
Jedná se o náš rodinný podnik, který by ale nikdy nevzniknul a nefungoval,
kdybychom kolem sebe neměli výborný tým, na kterém to vlastně celé
stojí. A proto doufám, že za 10 let budeme vypadat podobně: bude nás bavit,
co děláme, a budeme to dělat s „láskou“. Proto se při plánování
sezony vždycky snažíme myslet na to, aby nás náš program bavil. Víš jak,
v první řadě to musí bavit nás a pak to bude bavit i naše campery.
Rozumím. Člověk musí být nejprve šťastný sám, aby mohl štěstí rozdávat kolem.
V tomhle s tebou absolutně souhlasím.
Mluvíš ale trochu moc filozoficky a vzletně, že ti, čeče, ani úplně nevěřim. Nemáš žádnou vizi expanze? Nechceš, dobrá, za 20 let už být trochu v klidu, usazenej, zajištěnej?
Hehe, vždyť víš, že já vždycky rád filosofoval. Ale myslím to vážně. Usazený už vlastně jsem a v klidu taky. Mám krásnou rodinu a děláme, co nás baví. Moc víc toho nepotřebujem – lezení a kolo v létě, prašan v zimě. Plány na 20 let dopředu jsou podle mě v dnešní době neustálých změn nesmysl. Spíš se necháváme vést intuicí.
Chtěl bys být bohatý? Jako mít hodně peněz, tolik, že bys nemusel pracovat, a pohodlně si žil? Ani trochu nechceš směřovat svoje podnikání k tomuto cíli?
Nepotřebujem opravdu o moc víc, než co máme. A bohatství? Neviděl jsem nikde kolem sebe, že by přinášelo štěstí. A pracovat asi stejně nejde přestat, když to člověka baví.
