Než se středisko naplnilo, stihli jsme dvě jízdy od horní stanice kabinky, která končí přímo u restaurace Eissee pod ledovcem, do Mittlestation k metru. Vrchní část je krásná carvingová trať, která byla po ránu ideálně tvrdá. Až dojezd k metru je poněkud prudší, a tím pádem byl dobrý jen ony první jízdy. Postupně se vydřel a nabídl tak i trochu adrenalinu…
Zkusili jsme i ostatní otevřené sjezdovky, ale tato sjezdovka se nám prostě zdála nejlepší. Vzhledem k tomu, jak vypadala všechna ostatní střediska tou dobou, bylo dopolední ježdění v podstatě výborné…
Mölltal má ještě několik pozitiv. K nim patří kapacitní samoobslužná restaurace. Sýrové Spätzle, které ani v provedení „malé“, nesníte, i kdybyste vyhlíželi celý den zlaté prase. A to za cenu 5,5 eur… Co dodat? Ani ostatní jídla nejsou malá a nijak předražená, spíše naopak… .
Sjezdovky byly do jedné hodiny odpoledne velice dobře upravené a krásně držely. Poté se začaly objevovat plotny a hromady vydřeného sněhu.
Pod ledovec se dostanete buď po dálnici od Salcburku, kde zaplatíte 11 eur za Tauernský tunel. Druhou variantou je autovlak skrz tunel z Böcksteinu do Mallnitzu za 17 eur. Jediné omezení je výška 3,8 m. Přívěsy a obytka nejsou problém a platí se jako za obyčejné auto.
Ubytování najdete jak ve Flattachu, tak i cestou nahoru, kde se míjejí četné odbočky k apartmánům. Každopádně se musí každý den dojíždět. U nasedačky na metro žádné ubytování prostě není. Pokud ubytování hledáte na místě, stačí se zastavit v Tourist Office ve Flattachu, kde vám rádi poradí – budovu najdete hned při vjezdu do Flattachu u hlavní silnice a autobusové zastávky. Pro večerní vyžití můžete využít třeba boulderovou stěnu cca 10 km směrem na Gmünd. Koupání jsme v okolí žádné bohužel neobjevili, potenciál pro večerní vyžití je třeba ještě trochu dotáhnout...
