Seriál Tajné tipy Alp by se mohl jmenovat také Kam utéct před davy. Začal jsem ho psát poté, co se mi v touze utéct davům a lyžovat plnohodnotně na poloprázdných sjezdovkách i v plné sezoně podařilo navštívit několik zapomenutých či opomíjených středisek a jejich vyhledávání se mi stalo téměř vášní. Byť právě střílím do vlastních řad a riskuji, že po přečtení několika článků na toto téma již nebudu v mých oblíbených ukrytých areálech zcela sám, činím tak, abych se s vámi podělil o několik lyžařských alternativ k provařeným alpským velikánům.



Graukogel disponuje dvěma dvousedačkovými lanovkami – jedna vede do poloviny areálu (Graukogel 1), druhá pak navazuje a vezme vás až na samotný vrchol střediska (Graukogel 2) – a jednou delší kotvou, která obsluhuje členitou červenou sjezdovku, která nemá v celém Salcbursku konkurenci. Od spodní stanice kotvy pokračuje hezká červená se zatáčkami ve stínu lesa až do mezipatra areálu, kde se potkávají (končí a začínají) zmíněné sedačkové lanovky. Tam mimo jiné najdete jednu ze dvou restaurací, kterými Graukogel disponuje. Kromě červené můžete od spodní stanice kotvy dojet k sedačkovým lanovkám také po dětské modré.

Většinu lyžařů ale bude zajímat, jaký typ sjezdovek obsluhují sedačkové lanovky. Vězte, že Graukogel má svoji velkou historii a od ní se také odvíjí kvalita a sklony nabízených tratí. V roce 1958 se zde konalo mistrovství světa v alpských disciplínách a věhlasný Toni Sailer na Graukogelu vyhrál tři zlaté a jednu stříbrnou medaili. I proto dnes nese stěžejní trať celého areálu jeho jméno – Toni Sailer Strecke. Na této černé sjezdovce, která pak plynule v polovině střediska přechází do poctivé červené, se odehrál ve zmíněném roce 1958 mistrovský sjezd, který je dodnes svými parametry a obtížností označován za jeden z vůbec nejtěžších v dějinách Světového poháru. Nakonec můžete posoudit sami.

Paralelně s černou Toni Sailer Strecke vede ještě značená freeridová ski-route stejného barevného označení, od nástupní stanice sedačky Graukogel 2 a zároveň pak výstupní stanice Graukogel 1, kde se v přirozeném centru střediska všechny tratě potkávají a znovu rozbíhají, vedou dolů do údolí dvě dlouhé červené tratě, které vás dovedou opět zpátky na parkoviště a k nástupní stanici Graukogel 1.

Proč navštívit Graukogel?

Má úžasnou atmosféru a všudypřítomný duch Toniho Sailera a podobných borců té doby na vás dýchá na každém kroku. Pokud vás zajímá historie lyžování a zároveň se rádi dobře najíte, neopomeňte návštěvu druhé restaurace, kterou lze ve středisku nalézt. Je jí horská chata Graukogelhütte, kterou najdete na konečné stanici sedačky Graukogel 2. Kromě toho, že chatu provozují dva sympaťáci, výborně a levně tam vaří, můžete si v jedné z místností prohlédnout mnoho dobových fotografií, které se týkají právě Mistrovství světa v roce 1958.

Areál je vhodný i pro nenáročný freeride, velmi často je navštěvován i skialpinisty, kteří stoupají po klidných sjezdovkách a lesních cestách až na samotný vrchol Graukogelu, aby pak sjeli na malé občerstvení právě na Graukogelhütte. A posledním důvodem je samozřejmě úžasné lyžování s neuvěřitelnými výhledy do hlubokého údolí Gasteinu. Krom toho je areál na Graukogelu díky své poloze velmi dobře chráněn před větrem a i za špatných podmínek poskytuje velmi dobrou viditelnost v kombinaci s velmi nízkou návštěvností. Co více si tedy přát?

Více informací na SkiGastein



Video z Mistrovství světa na Graukogelu



Další tajné tipy Alp najdete v archivu!