Seriál Tajné tipy Alp by se mohl jmenovat také Kam utéct před davy. Začal jsem ho psát poté, co se mi v touze utéct davům a lyžovat plnohodnotně na poloprázdných sjezdovkách i v plné sezoně podařilo navštívit několik zapomenutých či opomíjených středisek a jejich vyhledávání se mi stalo téměř vášní. Byť právě střílím do vlastních řad a riskuji, že po přečtení několika článků na toto téma již nebudu v mých oblíbených ukrytých areálech zcela sám, činím tak, abych se s vámi podělil o několik lyžařských alternativ k provařeným alpským velikánům.



Werfenweng je docela malé městečko, které leží na jakési náhorní plošině obklopené vysokými štíty a trochu připomíná některé lokality kolem nedalekého Maria Almu, Dientenu a celé arény pod majestátným Hochkönigem. Díky zmíněné náhorní plošině a širokému údolí mezi skalami narazíme ve Werfenwengu na 40 kilometrů upravených běžeckých tras, některé jsou i osvětlené. Ale přijeli jsme zejména sjezdovat, tak se společně podívejme, co nám tu nabízí.

Kdo chce honit kilometry, musí buď na běžky, nebo někam jinam. Werfenweng disponuje 27 km sjezdových tratí a 9 dopravními zařízeními, kterým vévodí hned dvě kabinkové lanovky následovány dvěma sedačkami a několika vleky. Většina tratí je modrých a červených, ty červené převažují, ale najdeme zde i jednu černou sjezdovku, která svým sklonem, šířkou i délkou rozhodně uspokojí i ty nejnáročnější jezdce. Středisko se profiluje jako ideální pro rodiny s dětmi, ale upřímně je tak trochu pro všechny – a tak trochu pro nikoho.

My jsme tu absolvovali čtyři dny s malými dětmi, některé z nich nelyžovaly téměř vůbec, některé z nich byly jako doma na modrých sjezdovkách. A těch úplně modrých je tu prostě málo, často je třeba improvizovat spíše přejezdovými cestami, které jsou označeny kýženou modrou barvou, ale většina širokých sjezdových tratí se do údolí sklání pod červeným praporkem. Takže s dětmi rozhodně ano, Werfenweng je členitý, prostorný, zábavný, ale ideálně až s pokročilejšími.

Pro ty nejmenší nelyžaře jsme u kabinkové lanovky Ikarus objevili velmi pomalý a velmi mírný svah s pomou, na kterém by se naučil lyžovat i slon, možná dokonce pozpátku. Klobouk dolů před ním, protože takový výukový svah najdete na světě jen v několika málo lokalitách. Když ho děti zvládnou, mohou se jen o pár desítek metrů dál vyškolit na trochu strmější kotvě, která skýtá i uměle vytvořené terénní vlnky a malé dětské skoky. Této lokalitě se říká Zaglau a můžete si na ni koupit i extra skipas, pokud s dětmi zatím neplánujete výjezd kabinkou do samotného srdce střediska. A pak už jen zmíněnou kabinkou Ikarus nahoru a zpět 6kilometrovým Panorama Abfahrtem, který má bohužel místy parametry na Světový pohár v super-G a pro vyjukané děti z dětského plácku to může být trochu „challenge“. Ale mí svěřenci to zvládli bez bolístky a s úsměvem na tváři. A zvládají to denně i ti nejmenší adepti z několika místních lyžařských škol.

Werfenweng lze díky jeho rozmanitosti a velkému převýšení (1 000–1 800 m n. m.) doporučit i dospělým. Na romantický prodloužený víkend ideální. Na týden bych sem bez dalších naplánovaných aktivit asi nejel, ale pokud spojíte všechny atrakce, které Werfenweng skýtá, nakonec proč ne. O běžeckých tratích jsme již mluvili, ale lokalita je ideální i pro nenáročný skialpinismus, najdete zde unikátní paraglidingovou školu a hlavně sáňkování. Denní, ale i večerní sáňkařská dráha vede z mezistanice kabinky Dorfbahn, kterou najdete v samotném centru Werfenwengu. A když už do ní budete nasedat, vyjeďte nejlépe až na vrchol a dejte si něco dobrého k jídlu, nebo alespoň kávu (na rakouské poměry naprosto exkluzivní kávu!) v nově otevřené panoramatické restauraci Auszeit. Na chvíli se ocitnete v luxusu (nikoliv však cenovém) Svatého Mořice, Aspenu, nebo zimních bondovek, a při neuvěřitelném výhledu do údolí vám nebude hřát záda pouze krb, ale i přátelská atmosféra podnícená příjemnou obsluhou. Auszeit je výjimečný i večer. Ve vybrané dny jezdí kabinka Dorfbahn dlouho do noci a v Auszeitu se pořádají tématické hody. Zeptejte se na kase nebo v infocentru.

Abych nezapomněl. Ve Werfenwengu najdete unikátní lyžařské muzeum, které si pod svoji patronaci vzala samotná lyžařská federace FIS. Najdete tu mnoho zajímavých kousků, počínaje velkým křišťálovým glóbem Petry Kronberger za vítězství ve Světovém poháru v sezoně 1991/92, ale i skokanské lyže, oddělení prehistorie snowboardingu a skialpinismu nebo raritní kousky, které patřily pionýrům moderního alpského lyžování Žďárskému a Bilgerimu. Otevřeno je v zimě pouze ve čtvrtek, paradoxně. V létě naopak 5 dní v týdnu. Léto ve Werfenwengu přitom nemusí být vůbec špatné, ať už vzhledem k přírodnímu koupališti nebo krásné okolní přírodě, která láká k nenáročným i náročným horským túrám s dětmi i bez nich. A ubytování? Možností je ve vesničce nepřeberně, a to hned v několika cenových úrovních.

Co říci na závěr? Já jsem si Werfenweng zamiloval. Pro jeho prostředí, přírodu, muzeum a jakousi neposkvrněnost „mekdonaldovým“ byznysem velkých středisek. Čas i host tady má jinou hodnotu než ve „200kilometrových“ velikánech, o čemž svědčí i absence obřích samoobslužných fastfoodových restaurací. Tápu jen komu ho přesně doporučit, ale tak nějak mám pocit, že kdo tuhle informaci hledal, tak už ji v textu našel. Byť možná mezi řádky.

Více hledejte na stránkách Bergbahnen Werfenweng!