V Girardelliho stopě

Gardenissima se jede vždy na konci lyžařské sezóny v jihotyrolském údolí Val Gardena, jež je součástí obřího komplexu Sella Ronda. Šestikilometrová trať vlnící se na svazích hory Seceda činí Gardenissimu nejdelším lyžařským závodem v obřím slalomu na světě a rozhodně patří i k těm náročnějším.


Každý si zde může poměřit síly s těmi nejlepšími – členy národních reprezentačních týmů nebo lyžařskými legendami. Letošní závod se jel v sobotu 2. dubna a jedním z nejvýznamnějších účastníků byly legendy Marc Girardelli nebo zdejší rodačka Isolde Kostner, mezi fanoušky velmi oblíbená.


Na start ještě za tmy

Je tři čtvrtě na šest ráno, nedočkaví závodníci netrpělivě přešlapávají před turnikety a vyhlížejí spuštění lanovky. Je tma a ve vzduchu je cítit mírná nervozita. Cesta na start trvá lanovkami asi půl hodiny. Následuje prohlídka trati, která je po ránu pěkně tvrdá a zmrzlá. Vše je dokonale připravené a organizační tým perfektně funguje. Start je přesně v 8 hodin. Každých třicet vteřin jsou na trať vypuštěni dva závodníci, kteří se nejdříve spustí do paralelního obřího slalomu, jenž se po dvou kilometrech sjíždí do jedné stopy. Na startu panuje správná předzávodní atmosféra. Většina účastníků jsou závodníci nebo bývalí závodníci, kteří se rozcvičují, připravují lyže, fotí se s legendami nebo fandí závodníkům, kteří již odstartovali. Zdá se, že všichni berou závod vážně - je tu jen pár hobíků bez závodní kombinézy a závodních obřaček. Celý závod je monitorován hned několika kamerami, které jsou umístěny na startu, na trati a v cíli a přenos je vysílán živě na velkoplošnou obrazovku pro diváky, kteří sledují závod v cílovém prostoru.


Když se ozvou nohy, zbývají ještě dvě třetiny tratě

Se svým startovním číslem 185 se vrhám na trať hned po kategorii národních týmů. Horní pasáž je stále tvrdá, jede se mi dobře. V paralelní části ujíždím soupeřce, která startovala se mnou. Po prvních dvou kilometrech se začínají ozývat nohy. Říkám si, že jsem podcenila přípravu a nemůžu uvěřit, že mám ještě dvě třetiny závodu před sebou. Nastává mírnější pasáž, kde se snažím jet ve sjezdovém postoji, avšak musím si občas dávat malé přestávky – narovnávám se a snažím se v rámci možností alespoň trochu odpočívat. S klesající nadmořskou výškou trať měkne a začíná být rozbitá. V posledním úseku mi stehna doslova hoří. Je čím dál těžší držet ideální stopu a ovládat lyže.

Dojíždím závodnici, která startovala přede mnou a kterou bych ráda předjela, ale to už nohy necítím vůbec. Mám strach, aby mě nerozhodila nějaká nerovnost. Kdo chce vyhrát, musí umět zariskovat. To prý k tomuto závodu patří. Snažím se najít prostor pro předjetí. Mám možnost buď zajet mezi závodnici a branku do vymletého koryta, kde jsou vyjeté schody od hran lyží předchozích závodníků, nebo ji objet kolem. Volím druhou jistější variantu, která se však jeví ne jako ta úplně správná a po vyjetí z ideální stopy ztrácím rychlost. Než rychlost znovu získám, není už možnost závodnici předjet a do cíle dojíždíme společně.
Tam mě přepadává neskutečná euforie smíšená s pocity vysílení. Popadám dech, padám do sněhu a směji se.
To už se kolem mě sbíhají holky z našeho lyžařského klubu a gratulují mi k vítězství v mé kategorii. Tak to přeci jen vyšlo! I holky vybojovaly medaile. Z naší 6členné výpravy máme dvě zlata a dvě stříbra. Speciální dík patří našemu servisákovi Milanovi Karlovi za perfektní přípravu lyží, který s námi také slaví.


V cíli září všichni

V cíli je zajímavé pozorovat šrumec a nadšení závodníků po dokončení závodu. Organizátoři připravili občerstvení s posezením, kde si sjezdaři mohou odpočinout, nebo se společně vyfotit. Všichni kolem doslova září.

V půl čtvrté začíná slavnostní ceremoniál vyhlášení vítězů v nedalekém městečku Santa Cristina. Celá slavnost se odehrává v amfiteátru určeném přímo pro tyto příležitosti. Profesionalita organizátorů nezklamává ani zde. Udělují se ceny v hodnotě 40 000 EUR a odměněni jsou vždy první tři v každé kategorii.

Naše česká výprava byla více než úspěšná. Čeští závodníci a závodnice vybojovali tři první místa (Marie Špalková, Miroslav Rycek a Markéta Karlová), čtyři druhá místa (Iva Nováková, Michaela Cibulová, Dagmar Tůmová a Kateřina Hořická a tři třetí (Helena Matyášová, Martin Matyáš a Lenka Blažejová).


Děkuji, Gardenissimo! Euforie ze závodu vydržela až do půlnoci. A už se těším na příští ročník!