Tradičně se kolotoč závodů Enduroserie roztočil v Koutech nad Desnou – o uplynulém víkendu se sešlo rekordních 270 bikerů. Jelo se 5 měřených úseků pro závodní kategorii Race, 4 erzety pro Hobby, nicméně poctivý výšlap na Dlouhé Stráně (asi 17 km do kopce) museli absolvovat závodníci obou kategorií.




Zatímco neděle je čistě závodní, v sobotu mají bikeři možnost všechny měřené úseky natrénovat. Protože rychlostní zkoušky (RZ neboli erzety) byly namotané převážně na tratích kouteckého bikeparku, hojně se využívalo lanovky. Pro mě osobně je sobotní trénink velmi oblíbenou částí endura, kdy se sejdou všichni mí kamarádi z biku, které bych v takovém počtu na jedno místo v jeden den určitě nedostala.

Ale pojďme k závodní neděli. Start byl letos „stylový“: jméno každého závodníka zaznělo v mikrofonu, načež se biker se svým strojem odebral ukázat se na podium a pak tradá na první transfer. Odjíždím v balíku s dalšími devatenácti enduristy vstříc první erzetě k vysílači U obrázku. Transfer, byť krátký, nebyl úplně zadarmo, nicméně za nějakou chvíli už stojím na startu jedničky. Při nandávání chráničů sleduju start ostatních závodníků a trochu se i bavím, když slečna na startu, dle řeči Slovenka, chtěla startovat odpočítáváním od pěti do jedné, leč slovenské „peť“, znělo závodníkovi jako „teď“ – vrhnul se dravě na trať, ačkoli neměl pípnuto. Naštěstí na výkřik zastavil, takže si jen potrénoval nanečisto předzávodní stres :-)


Tom Kutin na 1. RZ

Já pro změnu na startu řadím zbytečně lehký převod, tudíž do první klopenky najíždím jednak blbě, a jednak pomalu, což je na enduro opravdu skvělá kombinace. Z každé zatáčky se pak snažím šlápnout, abych nabrala trochu větší rychlost, jenže výsledkem jsou hlavně zakyselený nohy už v půlce první erzety. Ona vlastně ta první erzeta moc z kopce ani nebyla – klopenka střídala dvoják nebo menší lavici, nebo se rovnou přidala pěšinka po vrstevnici s nutností šlapat. Když už se dostávám k cíli erzety, popletu trasu a mlíko objedu z druhé, tedy delší strany, za což si pogratuluju. Spokojená jsem v podstatě až s pasáží podél potůčku v zázemí areálu, kde se díky fandícím divákům konečně hecnu, pustím víc brzdy a konečně pěkně trefuju rychlou stopu. Do cíle ale moc sil nezbylo, takže srabácky vytáhnu sedlovku a předstírám, že spurtuju…


Pasáž podél potůčku kousek před cílem

Přejezd na dvojku bych mohla pěkně rozepsat včetně klišé jako „příště už na to budu trénovat“, nebo „jak si mám na to sedlo už jinak sednout, aby mě nebolel zadek“. Ale zkrátím to: po nějaké hodině a X minut jsem si vyklepávala nohy na startu dvojky. Druhá erzeta kopírovala převážně bikaparkovou trať Starou Medvědici a její poctivé 3 kilometry prověřily nejen nohy, ale hlavně ruce. Po startu bylo sice potřeba se trochu zmáčknout a před diváky a fotografy jít minimálně ze sedla a dupat, za chvíli už se ale trať stočila do lesa na hravé kořeny a kameny. Sem tam rychlá klopka, nějaký skok, nějaký dvoják a musím říct, že jsem se na této erzetě přistihla, jak si ji užívám a snad se i usmívám! Je pravda, že ke konci už se úsměv měnil v křeč, jak byla erzeta dlouhá. V Koutech mám hodně ráda lesní úsek napravo od lanovky (nad těmi velkými lavicemi, které vedou k lanovce), ale v erzetě už se v této části ozvaly ruce a já začala zbytečně brzdit, jako by měl být za zatáčkou cíl. Naštěstí jsem se ještě probrala, hezky si poletěla na dropíku přes potůček a už vyhlížela žlutou vestu, co mi pípne čip. Každopádně za tuhle erzetu dávám.


Tríček na dropu v 2. RZ

Na trojku nás vyváží lanovka, takže byl čas na tyčinku a sundání bot. :-) Jestli na sebe za něco ten den opravdu nejsem pyšná, tak je to třetí erzeta. První část erzety je složená z klopenek pod lanovkou, ve kterých vůbec nechytnu rytmus a najíždím vždy do středu klopenky, kde lovím řídítka a div nezastavím. Kdo mě viděl z lanovky, tak prosím, ať si tohle moje číslo raději rychle smaže z hlavy. Pak je to ale palba lesem a tam snad doháním, co jsem ztratila. Šlupky jsou to velký a asi dvakrát mám štěstí, že nevylítnu ze singlu rovnou doprava do lesa. Tady se vyplavoval adrenalin! Pak sice stejné extempore jako v klopenkách předvedu i v lesní hrabance, ta ale moc dlouhá není a po pár kořenovitých spletitých zatáčkách se pípá cíl.


Začátek 3. RZ

Na čtvrtou erzetu zase po svých a pěkně do kopce. Chce někdo vědět, jestli jsem to celé vyjela na kole? Nevyjela. :-) Na čtyřku se jinak docela těším. Hlavně hořejší část se skládá z kořenovitého koryta, kde je bezpočet stop a ve větší rychlosti se tam dá nasekat i hodně chyb. Je to ale rychlé a hravé a takových úseků na enduru klidně víc! Zajímavým úsekem erzety byla i část v lese s několika výhybkami doprava do lesa. Zatímco v sobotu jsem se tu potkala se stromem, v neděli už nějak prokličkuju a kupodivu bez pádu. Po výjezdu z lesa následovala nejméně zábavná část po šotolině, ale zase nějak jsme se k těm zábavným lesním úsekům dostat museli. Konec čtyřky se nese v podobném duchu jako první erzeta, takže několik klopenek, dvojáků a pak zákeřná „cik cak“ část na kamenech na louce. Tady jsem jela rychlostí asi 2 metry za dva roky, protože tyhle rychlé zatáčky, kde se do ničeho nemůžu opřít, mojí parketou úplně není. Cíl čtyřky byl opět na Kouteckém náměstíčku a já do něj opět dojela jako princezna vsedě, bez snahy si stoupnout, aby to aspoň vypadalo.


Michal Prokop s přehledem na 4. RZ

Zatímco kategorie Hobby na tomto místě končila, kategorie Race se mohla občerstvit, nicméně čekala ji ještě poslední pátá erzeta, na kterou byla opět milosrdně vyvezena lanem. Pětka z části kopíruje černou trať Koutíkův Sen, v půlce se ale odděluje a vede na Starou Medvědici. To je trošku škoda, protože spodní část černé trati považuju vůbec za jeden z nejpovedenějších úseků v Koutech. Na pětce už si jen opakuju: „Drž řídítka a čum, co je před tebou.“ Technická pasáž v lese s přírodními dropíky a kořeny opravdu prověřila, jestli v nás jsou ještě síly, a lehký výjezd v polovině erzety zas prověřil, jestli máme ještě morál na šlapání. Pak nás erzeta zavedla ještě na zmíněnou Medvědici, kde ze mě už veškerý závodní režim vypršel a já se snažila si držet jakýs takýs flow. Následoval přejezd do lesíku u lanovky, špagetovité zatáčky, lavice pod lanovkou a… a pořád nebyl konec a přitom stehna už pálila jak čert! Ještě skalka kolem lanovky, mini výjezd po louce, kde jsem zase předstírala šlapání a už je průjezd kolem potůčku a hurá do cíle!


Bikeři na 5. RZ v sobotu

V cíli je to jak na Václaváku a já se přidávám debatovat do chumlu barevných závodníků. Každý je k sobě řádně sebekritický, někdo odlabává kousky sýra z občerstvovačky (třeba já), někdo sebou plácne rovnou doprostřed náměstíčka, a někdo zase do lehátka s pivem v ruce (zase já). Takže víkend jak se patří!

A jak to dopadlo? „Kluky“ vyhrál Michal Prokop před Přémou Tejchmanem a Matějem Vitkem a v holkách jsem si na bednu vylezla já po pravici s Dominikou Durčákovou a po levici s Elen Římanovou. Hobby kluky ovládl Vojta Bláha a holky Andrea Hilčerová. Dobrou zprávou je, že se v holkách startovka rozrůstá, takže doufám, že na příštích závodech na Ještědu se nás sejde ještě víc! :-)


„Enduro cirkus“ na náměstíčku

Výsledky muži:
1. Michal Prokop (Ghost Factory Racing)
2. Přemek Tejchman (Specialized)
3. Matěj Vitko (SVK, Specialized)
4. Tomáš Kutin (Author - Enduroteam.cz)
5. Jakub Říha (Cyklo Švec)


Výsledky ženy:
1. Andrea Drengubáková (Author)
2. Dominika Durčáková
3. Elen Římanová (Vendeta Racing)
4. Lucie Kubínová (Giant Lic Cycling)
5. Ivana Pechoutová (Diva Kemp)

Celkové výsledky na Sportsoft.cz



Tip na ubytování pro bikery v Koutech: penzion Kouty

Nachází se přímo v centru dění, tedy na náměstíčku hned za podiem. Pokoje se dělí na „áčkové“ a „béčkové“, tedy se sociálkou na pokoji a bez. Pokoj s polopenzí tu pořídíte za 470 Kč. Kolo můžete přes noc zamčené v bezpečí v kolárně a ráno to máte k lanovce coby šláp.