Jako na první jsem narazil na skutečnost, že přímo v hlavním městě Funchal, které je také hlavním turistickým ubytovacím rezortem tohoto zeleného „Ostrova věčného jara“ uprostřed Atlantiku, kde je díky dostatku vody velmi bujná vegetace, se nalézá lanovka. A postupným pátráním na netu jsem zjistil, že veřejně přístupných lanovek je na tomto nepříliš velkém ostrově o rozloze 741 km2 hned sedm. A protože jsem plánoval během téměř dvoutýdenního pobytu procestovat celý ostrov, rozhodl jsem se v rámci těchto cest zkusit si všechny tyto lanovky osobně projet – výsledkem jsou následující poznatky pro případné další zájemce.

Bohužel o některých lanovkách nelze na internetu nebo přímo na místě dohledat téměř žádné informace. Na rozdíl od toho, kolik na rozvoj dané lokality přispěla Evropská unie ze svých fondů. Takže třeba údaje o překonaném převýšení je nutné brát s rezervou, neboť většinou vychází z údajů získaných na Google Earth.

Ze sedmi vypátraných lanovek jsou dvě moderní klasické oběžné kabinové lanovky a 5 jich je visutých. Zvláštností je to, že i když jde o ostrov velmi hornatý a členitý (nejvyšší vrchol Pico Ruivo leží ve 1 862 m n.m.), tak primární úlohou místních lanovek není zpřístupňovat hory a vozit lidi nahoru, ale právě naopak.


Všechny visuté lanovky jsou postaveny při pobřeží a jejich hlavním smyslem je přeprava lidí dolů z vysokých, obvykle neschůdných pobřežních útesů na pobřeží, a následně samozřejmě i zpět. A to nejen turistů směřujících na místní téměř prázdné kamenité pláže, ale také místních zemědělců, kteří pod těmito strmými, až přes 500 metrů vysokými útesy mají na úzkém pobřežním pásu malá, ale díky klimatu velmi úrodná políčka a zahrady, ke kterým měli dříve přístup pouze po moři a kde dodnes pěstují víno, banány, mango a jiné ovoce.

Teleférico do Funchal: z města...

První lanovkou, na kterou zájemce nebo turista podobně jako já narazí, je moderní kabinková lanovka Teleférico do Funchal, postavená a zprovozněná v roce 2000. Tato lanovka se nalézá přímo ve středu hlavního města, kde z nábřežního parku spojuje město s luxusní a turisticky vděčnou příměstskou čtvrtí Monte, která se rozprostírá na svazích nad Funchalem.

Na městskou lanovku má vcelku abnormální délku, a to 3 173 metrů, na kterých překonává převýšení 560 metrů. Je osazena 39 osmimístnými kabinkami a umožňuje přepravní rychlost až 5 m/s, ale běžně je využívána rychlost o 1 m/s pomalejší. Jedna jízda pak trvá trvá zhruba 15 minut. Z technických zajímavostí je možné zmínit, že nejvyšší podpěra lanovky je vysoká 39 metrů a největší vzdálenost mezi dvěma podpěrami je 540 metrů. O pohon se stará motor o síle 302 kW.

Přepravní kapacita je udávána okolo 800 os./hod., ale i když v exponovaných dopoledních hodinách zde dle mé zkušenosti vznikají fronty s čekací dobou do 15 minut, ani obsluha lanovky netlačí kvůli pohodlí návštěvníků na plné obsazování kabin, tudíž ta reálná přepravní kapacita je ještě výrazně nižší.

Lanovka začíná v nábřežním parku moderním a vzdušným proskleným dvoupatrovým nástupním terminálem. Podobně moderní je i ten výstupní, jen o něco menší. Na počátku své trasy lanovka projíždí přímo nad úzkými uličkami historické části města a postupně, jak stoupá nahoru, se otvírají nádherné výhledy na město a jeho okolí. Jednosměrná jízdenka stojí 10 EUR za dospělou osobu, obousměrná je za 15 EUR. Doporučuji využít pouze cestu nahoru, ale o tom až později.

V nabídce je také několik turistických balíčků, které za mírně zvýhodněnou cenu mimo jízdy lanovkou zahrnují i jiné turistické atrakce. V rozumném okolí nástupní stanice lanovky nelze prakticky nikde bezplatně zaparkovat, jediným řešením je v takovém případě využít nedaleký parkovací dům se sazbou 1,60 EUR za hodinu (s limitem max. 5,80 EUR za den) nebo se k lanovce dopravit po svých nebo autobusem.


Přímo u výstupní stanice z lanovky se nachází Tropická zahrada a poblíž je také bílý kostel se dvěma věžemi – Nossa Senhora, kde je pohřben poslední český král, rakouský císař Karel. I, který zde po první světové válce zemřel v exilu na zápal plic poté, co kvůli mizivým finančním prostředkům dlouho váhal s přivoláním lékaře.

Tato lanovka není prvním technicky zajímavým dopravním prostředkem směrem na horu Monte, protože tím historicky prvním zde byla mezi lety 1893–1943 parní zubačka, která vyjížděla až do nadmořské výšky 867 metrů, tedy podstatně výše, než dnešní lanovka.

Teleférico Jardim Botanico: ... do zahrady

Tato oběžná kabinková lanovka od firma Poma z roku 2005 se nachází také ve Funchalu, a to nedaleko, zhruba 500 m vpravo od horní stanice první popsané lanovky. Důvodem pro její stavbu byla zřejmě snaha propojit dvě turisticky zajímavé lokality – již zmíněnou čtvrť Monte a botanickou zahradu, která jinak leží o něco níže, vcelku bokem na okraji města nad dálnicí. Tudíž i zde je běžný pohyb návštěvníků nejdříve dolů a po návštěvě Botanické zahrady zpět na kopec.

Tato lanovka má délku 1 603 metrů a překonává převýšení zhruba 250 metrů. O přepravu se stará pouhých 12 osmimístných kabinek – tato na první pohled malá přepravní kapacita 400 os./hod. je v reálu plně postačující. Přepravní rychlost lanovky je 4,2 m/s a jízda jedním směrem tak trvá zhruba 7 minut. Během ní se ocitnete až 115 metrů nad úrovní terénu, největší vzdálenost mezi podpěrami činí 578 metrů. O pohon lanovky se stará elektromotor o výkonu 199 kW a zálohu pro případ výpadku mu dělá spalovací motor se 74 kW.


Cena jednosměrné jízdy je pro dospělého 8,25 EUR, zpáteční jízdenka je za 12,75 EUR. K dispozici je opět několik dalších balíčků kombinujících za zvýhodněné ceny obě lanovky a návštěvu Botanické zahrady. Trasa této lanovky vede po celé délce nad divokým hlubokým údolím porostlým bujnou vegetací, kde pak jako kontrast můžete v dolním úseku sledovat um místních mostních stavitelů na příkladu dálničního viaduktu.

Vzhledem k tomu, že pohyb místních návštěvníků většinou začíná na Monte, tak nástup na lanovku realizují v její strohé horní stanici, která je vystřílená a zapuštěná do kamenné stěny místního kopce. Dolní stanice je umístěná nad Botanickou zahradou a tvoří ji několikapatrová betonová stavba, ve které jsou mimo lanovky umístěny i vyhlídková restaurace nebo obchůdky s nepostradatelnými suvenýry.

A jdeme sáňkovat!

Nevím, kde a kdy vzniklo úsloví „rozjetý jak sáňky v létě“, ale zde na Madeiře se mu dostává doslovného naplnění. Totiž mimo lanovky na Monte se návštěvníkům nabízí i jiná „dopravní“ atrakce, která nám, středoevropským lyžařům, jednoznačně evokuje zimu. Tou je sjezd na saních zpět z kopce dolů směrem k městu, a to celoročně, za teplot přesahujících třicítku a bez potřeby sněhu. A právě toho lze využít jako způsobu pro návrat místo jízdy lanovkou.

Sáňkuje se na normální asfaltové silnici, a to dokonce za běžného, sic minimálního provozu, kdy se využívá prudký sklon příslušné cesty. Pouze v úseku, kde je vyšší koncentrace provozu v obou směrech, je vzhledem k orientaci zatáček a minimalizaci křížení „sáňkařské dráhy“ provoz levostranný tak jako v Anglii. Trasa má délku zhruba 2 kilometry a začíná přímo pod schodištěm ke kostelu Nossa Senhora. Sáně na ní údajně dosahují rychlosti až 50 km/h. A tam kde se trasa sání kříží s jinými silnicemi, vždy stojí regulovčik zajišťující saním přednostní jízdu.


Přepravní prostředek, zde nazývaný babosas, jsou sáně pro dvě (nebo v širším provedení pro tři) osoby, které tvoří pletený proutěný košík, umístěný na dřevěných ližinách. Sáně jsou obsluhovány dvěma řidiči/brzdaři v bílých oblecích a kloboučku, kteří je nejen řídí, ale dle sklonu silnice do zatáček přibržďují nebo na plošších úsecích táhnou. Jejich výbavou jsou proto pořádné boty s podrážkou podbitou běhouny automobilových pneumatik. Součástí výbavy saní je také olejem napuštěný hadr, který se dostane ke slovu ve chvíli, kdy sáně už příliš brzdí a je potřeba očistit ližiny.

Historie tohoto druhu osobní i nákladní dopravy se zde datuje někde do roku 1850, kdy jeden z místních občanů začal tuto techniku používat při svých cestách dolů do města. Dnes se již samozřejmě jedná o čistě komerční a turistickou atrakci, která je díky své jedinečnosti v masovém měřítku využívána marketingově. Cena za jízdu pro dvě osoby je 30 EUR, pro tři 40 EUR.

A i když je samozřejmě snahou vzbudit pocit adrenalinového zážitku, jedná se o atrakci veskrze bezpečnou, i když pro vystrašení nebo pobavení svých cestujících brzdaři občas zahraní a hodí sáně do smyku nebo zatáčku říznou těsně podél domovních zdí. Trasa sáňkařské dráhy končí zhruba v polovině kopce a odtud zpět do města se lze dostat buď nachystanými taxíky, autobusem nebo procházkou po svých.