Koncern Amer (boty Atomic a Salomon) není v technologii tepelně tvarovatelných plastů žádný začátečník, ale naopak spíš veterán. Svou patentovanou hmotu kaprolen Salomon používá (a vyvíjí) už nějakých osm let a byl tak vůbec první, který tuto ideu přinesl lyžařskému světu. Custom Shell, jak se technologie jmenuje, ovšem nejprve pracovala s kaprolenovými segmenty v kritických oblastech boty, tedy hlavně u malíkové hrany. Do revolučního ohně výrazně přilil Fischer technologií Vacuum Fit, která jako první dokázala po zahřátí přetvarovat celý skelet.
Podobné dovede i Atomic, který tak překvapivě nekráčí ve šlépějích svého koncernového bratra. Složení plastu bot s Memory Fit je unikátní zejména díky aditivu Memolink – právě tato přísada má zvýšit tvarovatelnost a průtažnost používaného plastu. Atomic udává limit pro roztažení boty 3 mm na každé straně chodidla (celkem tedy 6 mm) a 5 mm v kotníku.
Co je ovšem na první pohled trhák, je jednoduchost celého tvarovacího procesu. Vyberete botu, za 6 minut se zahřeje skelet na 120 °C, do boty se poté vloží vnitřní botička a po ní ihned nastoupíte. Zatímco se změklý skelet tvaruje podle nohy, resp. vnitřní botičky, ta zatím absorbuje teplo ze skeletu, a obtéká tak podle nohy a dolaďuje tvarové detaily. Za dalších šest minut je prý hotovo a dokonalá bota je na světě…
Realita
V reálném světě se ale málokdy stane, že potřebujete koupit a vytvarovat boty do 12 minut, abyste stihli rychlík na hory. Teoreticky to možná půjde (s vícero ale), rozumné – a tak asi bere nákup lyžařských bot velká většina všech lyžařů – je vnímat nákup bot i samotný tvarovací proces jako rituál, seanci, kde čas hraje až tu poslední roli a naopak tu první hraje důslednost a kvalita každého kroku. Odbytý rituál zlé duchy neodežene, naopak dobře zvládnutý a neuspěchaný sebere z rukou zlých lyžařských skřítků všechny mučicí nástroje. Takže zapomeňme na stres a shon – nyní si kupujeme lyžařské boty a ladíme se do sváteční nálady.
Zásadní je velikost a šířka boty
„Lyžování bolí“, byla viditelně oblíbená průpovídka mého bootfittera z Harfasportu, Evžena Illína, který na sebe vzal za celou operaci zodpovědnost. Jenže Memory Fit a podobné technologie jsou tu právě proto, aby lyžování nebolelo – anebo aspoň bolelo co nejméně. Ideálním cílem je dosáhnout boty takové, která je těsná, a přesto nezpůsobuje otlaky, bolest a neomezuje prokrvování chodidla. „Kousání“ při na- a vyzouvání se dá přežít, ale aby se člověk mohl na lyžování plně koncentrovat a k tomu si ho užít s úsměvem na rtu, je potřeba vyvážit komfort a těsnost boty na nějakou „trvale udržitelnou úroveň“.
Na počátku procesu musí nezbytně stát výběr vhodné boty, a to jak z hlediska typu a úrovně lyžování, tak samotného tvaru a specifik nohy. Doporučuji nohu řádně proměřit. Osobně vycházím z předpokladů: 70 kg hmotnost, sportovní jízda na sjezdovce i mimo, šířka nohy 100 mm, mondo point 260 (obě nohy jsou co do rozměrů neobvykle symetrické). Na pravém nártu mám dva defekty – špatně zhojenou zlomeninu nártní kosti (fotbal) a výrůstek vzniklý z otlaku manžety skeletu nepadnoucí lyžařské boty (pozor, stačil na to půlden). Hybnost pravého kotníku je omezena zraněním vazu z dětství a celý složitý kosterní systém chodidla je tak narušen, což má za následek mírný propad klenby. Moje pravačka je proto ideálním testovacím přípravkem funkce tvarovatelného skeletu (je pěkné mít pro něco speciální předpoklady…).
Na základě uvedených osobních dat vybírám Atomic Redster Pro 120. Bota je pěkně řemeslně zpracovaná, při prvním nazutí v pokojové teplotě působí jako velmi měkká, což se ale má venku v zimě změnit. Plast vzhledem dost připomíná Fischerův Vacuum Fit (později po nahřátí se mi ale zdá tužší). Za zmínku stojí slušná vložka Sidas – samozřejmě není nad individualizovanou, ale ta v rámci dodávky je zásadně lepší než často používané levné pěnovkové vložky. Celá vnitřní botička působí velmi důvěryhodně a Atomic ji vyrábí ve spolupráci se specialistou, firmou Sidas.
A teď oříšek: velikost. Pořád myslím na bájná slova Ivana Sosny v jednom z článků ve SNOW, který říká: „Zdá se vám, že vám je bota malá? Je velká, sáhněte po menší.“ Dal jsme mu za pravdu, když jsem před tím používal velikost 26,5 mondo, a sahám po menší 25,0–25,5. Velikosti skeletů jsou totiž odstupňovány nikoli po půl stupních jako samotné boty a jejich referenční velikosti, ale stejný skelet se používá na dvě velikosti, přičemž onen půl stupeň se řeší rozdílnou vnitřní botičkou a případně „lifterem“, tenkou plastovou vložkou do skeletu. Základem výběru vhodné velikosti je tedy velikost skeletu! Nikoli referenční velikost boty. Právě skelet je tím, co drží vaši nohu, o co se při lyžování opíráte, ale co také dokáže vytvořit otlak a bolest. Vnitřní botička většinou ustoupí enormním silám, které jsou na ni při lyžování vyvíjeny, čili se dá vždy počítat s tím, že se síla výstelky vnitřní botičky zmenší = zvětší se prostor v botě. Právě skelet by měl tento prostor limitovat tak, aby bota zůstala i po slehnutí výstelky vnitřní botičky dostatečně těsná. Tzv. skeletová metoda neboli zkoušení samotného skeletu bez vnitřní botičky dobře naznačí, jestli vám bota sedne, a to jak na délku (doporučuje se při kontaktu palce se skeletem vepředu vůle v patě cca 1 cm, experti i menší), tak na šířku.
Tedy přestože mám šířku/délku nohy 100 mm/260 mm, volím skelet široký 96 mm a dlouhý 25,5 mondo. Zatímco vnitřní délka skeletu bývá větší (velikost se počítá s vnitřní botičkou), šířku obstará (jak doufám) Memory Fit. Pro upřesnění, při skeletové metodě mi u paty zůstává vůle kolem 5 mm.
Doporučení bootfitterů HarFasportu:
Neutahujte si spodní přezky, stačí je dovřít malou silou,
například jen jedním prstem. Zásadní postavení nohy v botě by měly
zajistit komínové přezky. Účelem spodních přezek je prý kolikrát jen
potřeba skelet utěsnit a zabránit tak průchodu vody… Přetažené přezky
blokují krevní řečiště v chodidle, zužují botu, čímž zbytečně
deformují došlapovou část chodidla, právě tu, ve které potřebujeme cit
pro ovládání lyží.
Pozor na přehřátí tepelně tvarovatelné botičky při
vysoušení – může změnit tvar či se lokálně
deformovat.
Jdeme na věc
Vkládám se do rukou Evžena Illína z Harfasportu, který do předepsaných technologií vkládá i své letité zkušenosti. Na avizovaných 12 minut můžeme zapomenout.
Začínáme totiž nečekaně – přetvarováním samotné vnitřní botičky. Evžen doporučuje skelet tvarovat až poté, co odlyžujete několik dní – právě pro to, aby si vnitřní botička „sedla“. Libor Chwistek, produktový manažer značky Atomic, to upřesňuje: „Po dni lyžování už víte, jak přesně boty sedí a kde tlačí, takže tvarování může být efektivnější“. Tepelné tvarování samotné vnitřní botičky tento proces simuluje, ale podle Libora potřeba není. „Vnitřní botička přijme teplo od skeletu, což pro její vytvarování úplně stačí. Není potřeba proces tvarováním botičky prodlužovat“. Každopádně v našem případě je vnitřní botička „naformátována“, a pokračujeme.
Ohřev vnitřní botičky za účelem její „kalibrace“ na
nohu.
Tentokrát míří do pece samostatný skelet bez zeppy (vymezující vložky na dně skeletu). Bota se „peče“ při předepsané teplotě 120 °C 6 minut. Evžen Illín ji v peci nechává 15 minut – tedy 2,5násobek doby hlásané firemním marketingem. Libor Chwistek ale varuje: „Při delší době ohřevu bota přijme více tepelné energie a zvyšuje se riziko poškození zejména v okolí kovových prvků s vysokou tepelnou kapacitou. Skeletu se nic nestane, ale více nahřátá bota vyžaduje obzvlášť jemné zacházení, hrozí zejména vytažení plastů v místech ukotvení přezek, kdy se okolo nýtů vytvoří oválné díry“, vysvětluje.
Mezitím mi olepuje pravé chodidlo speciálními výstelkami na problémových místech – výstelky, jakési tlusté náplasti, zvýrazní tvarové odchylky, a vytvoří tak v botě prostor pro výrůstky apod. Přes to si navléknu ponožku.
Mezitím se olepují výrostky na noze, aby si ve skeletu vydobyly
dostatečný prostor k životu.
Po uvedeném čase vyjímá Evžen skelet, v rukavicích, zejména kovové
prvky jako přezky a nýty hrozí popálením, a vsouvá do boty zeppu
a vnitřní botičku s již vloženou starší individualizovanou ortopedickou
vložkou Sidas. A poté následuje noha. Nástup do měkkého skeletu je snadný, hmota nese
při své současné teplotě vlastnosti pryže, Evžen Illín proto pečlivě
stahuje skelet i dlaněmi, aby tah nezatěžoval pouze oblasti u přezek
a předešlo se nechtěné deformaci. Přezky, zejména dvě spodní, se
dotahují velmi jemně. Poté se nasazují chladicí návleky vyplněné gelem
s minusovou teplotou (právě vytaženo z mrazáku, jenž je součástí
tvarovací stolice). A pak chvíli stojím a cítím, jak teplo pomalinku
proniká skrz vnitřní botičku k noze. Žádná bolest ani nepříjemný
pocit, snad jen místo olepené výstelkou tlačí, ale ne nějak nepříjemně.
Chlazení trvá nějakých deset minut, nikam nespěcháme. Poté se odejmou
chladicí vložky a za chvilku vystupuji – noha bude chvilku relaxovat, aby
se zregenerovala před tím, než do boty zase vstoupím, abych si ověřil
výsledek tvarování.
Samotné tvarování vnitřní botičky.
Přesné boty si žádají oběti aneb příběh z bootfitterské kuchyně Harfasportu: Veselý, leč snad pravdivý příběh vypráví o majiteli závodních bot, který se sice do bot v pokojové teplotě dostane, ale po tom, co boty při lyžování a kontaktem se sněhem promrznou, z nich nedokáže vystoupit. Řeší to tak, že si po lyžování nastoupí do auta a nohy s botami vloží do vyhřívané tašky (určené právě pro lyžařskou obuv). Po půlhodině ohřevu boty opět změknou tak, že z nich jejich majitel dokáže vystoupit.
Výstelka na olepení kritických partií, bílá je tvrdší, černá
měkká.
Když jsem zase uvnitř, cítím významný rozdíl v komfortu pravé nohy
(levačku nesleduji, ta byla už od počátku bezproblémová). Kritická místa
se nehlásí, pakliže nacházím nějaký tlak, pak mírně u malíkové hrany,
kde jsme ale výstelky nelepili. Až v tuto chvíli, kdy nevystupují obvyklé
primární problémy, mi dochází, že existují i druhořadé nepříjemnosti
a že i u malíkové hrany jsem měl trochu prostoru přidat. Nicméně
zásadní problém je vyřešen a uvidím, co se stane při lyžování. Bota
se dá dotvarovávat opakovaně, proces je navíc velmi jednoduchý, takže ho
lze opakovat i doma (120 °C, 15 min.). Těžší případy neboli
složitější nohy se nepovedou vždy napoprvé: „Měl jsem tady pána,
kterému jsem botu pekl natřikrát. Na začátku bych se vsadil, že to nikdy
nebude bota pro něho, že se do ní nedostane, ale na konci byl velmi
spokojený. Podobně jedné paní s extra širokým lýtkem jsem skelet
ohříval třikrát, než se dostatečně roztáhl. A opět, na začátku
procesu jsem ani nedoufal, že se bota dokáže tak hodně roztáhnout,“
shrnuje své zkušenosti s technologií Memory Fit Evžen Illín.
A chladnutí při vzpřímeném postoji bez tlaku do holení
Čas ukáže, nakolik si Memory Fit dokáže svůj nový tvar udržet, u první generace Vacuum Fit jsem měl pocit, že se skelet pomaličku vrací do výchozího tvaru, což bylo cítit vždy po dlouhé mezisezonní pauze, a kritické místo jsem s pomocí fénu pokaždé před začátkem sezony znovu tvaroval. Byť jsou plasty neživá hmota, probíhají v nich procesy zrání a neustálého znovuustavování materiálové rovnováhy. (Asi by pomohlo uskladnění v mrazáku, ale kdo má tu možnost). Tedy čas ukáže.
Základní doporučení – které vychází i z konzultací s Evženem Illínem a jeho reálnými zkušenostmi – míří všem lyžařům, jejichž nohy vykazují nějakou nepravidelnost či tvarové anomálie. A všem sportovním lyžařům, kteří chtějí přesnou botu, ale nikoli absolvovat tradiční bootfitting. Z Memory Fit se ale dělají i závodní Redstery FIS 170, takže se dá říct, že technologie oslovuje prakticky celé spektrum lyžařů od profíků po začínající.
Odejmutí chladicích obkladů – a je hotovo.
Tipy:
- Pokud je vám skelet (bez vnitřní botičky) akorát, ale po vsunutí botičky je bota na noze malá, zkuste použít jinou vnitřní botičku – buď o půlstupeň větší, nebo třeba nějakou osvědčenou z jiného modelu. Vnitřní botička se obvykle vytáhne, ale nemusí to platit absolutně, třeba pro švy. Tentýž problém pak téměř s jistotou eliminuje „vypékací“ botička (Intuition apod.).
- Mikročástice hmoty se rychleji pohybují v teple, tedy pokud budete
skelety z tepelně tvarovatelných plastů skladovat u tepelného zdroje nebo
prostě v teplém prostředí, urychlujete tím jejich návrat k výchozímu
tvaru.
Na bootfittingu nešetřete! Za pouhý jeden protrápený lyžařský den proděláte často více.