Tato nová zasněžovací technologie byla zatím použita na sedmi místech na světě – původně byla zaměřena na zasněžování menších ploch, zejména biatlonových tratí či skokanských můstků, produkce sněhu je ale kumulovatelná s počtem výrobních jednotek a význam technologie proto může překvapivě expandovat.
Winterberg v severním Německu použil produkt jedné jednotky Snowfactory
na zasněžování své sjezdovky už loni – jedná se ovšem o sjezdovku
dost jiných proporcí, než má Monínec.
Sníh v létě
Vývoj byl zahájen před pěti lety, první prototyp byl použit v roce 2014 ve Winterbergu a nyní je na celém světě v provozu 18 těchto zařízení. V kalifornském středisku Boreal Mountain resort již dokonce od letošního roku poskytují díky této technologii venkovní lyžování po celý rok.
V Borealu se rozhodovali pro zavedení Snowfactory i kvůli minulým zimám, během kterých spadl nižší úhrn srážek, než očekávali. Primární účel zavedení technologie však byl letní freeski kemp – funkčnost systému otestovali vysněžením celého snowparku pro letní exhibice i výuku. Letní kempy v Borealu za účasti především mladých progresivních jezdců potvrdily, že technologii je opravdu možné používat i pro letní zasněžování, a chtějí v tomto trendu pokračovat i v příštích letech.
Monínec – první na světě
V Evropě technologie Snowfactory dosud nebyla použita k systematickému zasněžování sjezdových tratí, využívalo ji jen zmíněné severoněmecké středisko Winterberg jako doplněk k tradičním systémům. Nová jednotka se letos objeví i v polském Karpaczi, jen na Monínci ale do toho šli skutečně ve velkém – pořídili si hned tři jednotky, z toho jednu mobilní (ta bude u spodní stanice). Cena za to? Přes 51 milionů korun. Je to trochu krok do šera, protože technologie není v podobném provozu dostatečně odzkoušená, a Monínec tak může být přelomovým projektem firmy Technoalpin. Když se osvědčí, dá se předpokládat, že se jihotyrolské společnosti otevřou nové trhy.
Snowfactory nemá v podmínkách sjezdařského areálu za cíl nahradit běžný způsob zasněžování, už proto, že produkce sněhu je výrazně dražší. Umožňuje ale zasněžovat při vysokých teplotách – na Monínci počítají do 15 °C, ale zařízení dokáže tvořit sníh při jakékoli okolní teplotě – jde pak jen o jeho výdrž.
Jednotky Snowfactory už stojí v plné síle na Monínci. Až by se
chtělo zpívat: Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden…
Jistota lyžování od 26. října
To, že se první část Monínce rozjede – jak tvrdí plány – 26. října, má spíše marketingový význam, bude se lyžovat na malé sjezdovce pod hotelem, za čímž asi náročný lyžař nepřijede. I tak ale tato atrakce svou klientelu přiláká. 17. listopadu se ale má už lyžovat v horní části hlavní sjezdovky, což je ten nejsportovnější kus kopce na Monínci. Přesto by asi bylo naivní si od této možnosti slibovat nějaký zásadní příliv nových klientů – ačkoli kdo ví, hodně bude záležet na tom, jak opravdu bude kopec vypadat, tedy i na průběhu počasí před i v daný moment.
Situace na Monínci v neděli 23. 10. 2016
Zásadní výhoda Snowfactory je ale v tom, že se výrazně zvýší pravděpodobnost včasného otevření střediska, tedy před Vánoci, kdy se naplno projevuje posezónní hlad lyžařů a vánoční prázdniny jim dávají pro lyžování časový prostor. Sníh ze Snowfactory vytvoří kvůli své nízké teplotě spolehlivě podchlazený podklad. To, co vypadává z kouzelného stroje, totiž není sníh, ale tenké polámané destičky ledu, které se jeho další distribucí a zejména v útrobách frézy sněžné rolby upravující trať promění v drobné krystalky připomínající sypký zmrzlý sníh, kvůli své konzistenci někdy nazývaný cukr. Abyste si na takovém sněhu mohli příjemně zalyžovat, musí dozrát, stát se kompaktním, přijmout něco vzdušné vlhkosti. Nebo lépe se musí pokrýt běžným technickým sněhem. Podklad ze Snowfactory, i minimální, zvýší efektivitu konvenčního zasněžování, protože čerstvé a často dostatečně nezchlazené krystalky sněhu ze sněžných děl dopadnou na podchlazený podklad – vrstvu sněhu ze Snowfactory, – kde neroztají. Navíc na takový podklad bude stačit o dost tenčí vrstva technického sněhu, takže středisko dokáže spustit opravdu plný provoz po prvních mrazivých dnech.
A pak jsou tady další, spíše jarní výhody: jedno kriticky odtáté místo totiž pošle do jarního režimu areál. Nikoli tehdy, pokud se ho podaří „zalátat“ sněhem ze Snowfactory.
Jak sníh vzniká?
Celý proces tvorby tohoto typu sněhu začíná tím, že se čistá voda jednoduše zmrazí v tepelném výměníku – chladicí prostředky jsou v uzavřeném oběhu a nemohou se tak dostat na sjezdovku a znečišťovat přírodu, stejně jako je tomu u domácího mrazáku. Celé zařízení vypadá jako nákladový lodní kontejner a funguje právě jako obrovský mrazák nebo výrobník ledové tříště, někdy je též přirovnáváno ke klimatizaci. Ve vnější oddělené vrstvě kontejneru je v potrubí chladicí chemická látka, od níž je další vrstvou oddělena voda, která díky vzniklému chladu zmrzne. Nejedná se tedy, jak jsme už uvedli, o sníh, ale spíše ledovou drť (ledová tříšť, kterou si v létě kupujeme v cukrárnách, je dost zavádějící, obsahuje hodně tekuté vody, zatímco led ze Snowfactory je kapalné vody díky svému zchlazení zbaven). Technicky vzato jsou z co nejčistší vody (systém je vybaven velmi technologicky náročnou soustavou filtrů) vytvořeny „šupinky“ ledu o teplotě cca –5 °C s co nejnižší zbytkovou vlhkostí – proto může vytvořený sníh absorbovat okolní vlhkost, čímž se zvyšuje jeho trvanlivost (viz níže), a ty jsou pak drceny, distribuovány a rozprašovány na sjezdovku v okruhu 200 metrů. Za hodinu jedno zařízení vyprodukuje až 2,3 tuny zmrzlé hmoty.
Výhodou systému je i jeho jednoduchost při instalaci – dodáván je totiž v jednoduše přepravitelném samostatném kontejneru, který je umístěn na svah, napojen na elektřinu a vodu a již může vesele zasněžovat – energie zařízení sice spotřebuje až pětkrát více než tradiční sněžná děla, ale oproti jejich spotřebě cca 400 litrů vody za minutu spotřebuje Snowfactory pouhých asi 60.
Situace na Monínci v úterý 25. 10. 2016
Suchý sníh
Suchý sníh vzniká při nízkých teplotách v celé troposféře a je složen z velkého procenta vzduchu a méně vody – v poměru až 30 : 1. Tohoto provzdušnění je u Snowfactory dosaženo právě drcením ledu o nízké teplotě. Takový sníh obsahuje tedy větší vzduchové kapsy mezi zmrzlými krystaly vody, proto může pohlcovat okolní vlhkost právě do těchto mezer – představte si rozdíl mezi zdí z do sebe zapadajících cihel a druhou zdí z neopracovaných kamenů – v té druhé bude logicky více vzduchových skulin. V tom případě voda, která se dodatečně nasákne do suchého sněhu, bude něco jako malta, kterou vyplníme spáry v kamenné zídce. Tento sníh je tedy proti mokrému sněhu tvořen velkým množstvím malých krystalů. To vše má za důsledek delší trvanlivost sněhu – u Snowfactory je pro dosažení firnovitého podkladu třeba trať urolbovat, sníh však zůstane přemrzlý a suchý. Nelze z něj tedy uplácat sněhuláka, jelikož není kompaktní – tuto vlastnost sněhu dodává právě vyšší vlhkost, působící jako lepidlo.
Spása pro nízko položená střediska
Technoalpin věří, že Snowfactory zachrání níže položená střediska a umožní pokračovat v lyžování i při vyšších průměrných teplotách v zimě – pokud ovšem najdou ve svých kapsách potřebnou tučnou sumu. Do zařízení na Monínci složeného ze dvou stacionárních a jedné mobilní jednotky středisko investovalo obřích 51 milionů Kč!
Možná i proto je zatím Snowfactory stále koncipován jako přemístitelná záloha pro důležité závody či akce, na kterých je potřeba mít jistotu, že bude aspoň tolik sněhu, aby byl provozovatel schopen akci zdárně zorganizovat.
