Zápas snowboard versus lyže 5:10

Karel Kříž

Horský vůdce UIAGM, vedoucí technické komise ČAHV, člen lektorského sboru APUL a HUDY Mountain Guides. Pracuje jako guide ve Freeride Centru Sölden.

Je v tom velký rozdíl. Mám kolegy z branže, kteří to mají obráceně, a naše debaty o tom, co je lepší (kromě toho, že jsou v základu nesmyslné, stejně jako hodnotit, zda jsou lepší blondýnky, nebo brunetky), jsou ovlivněny tím, co je nám bez udání důvodů prostě bližší. Dopředu se omlouvám, že článek také nebude „politicky“ korektní, ale vycházející z mých zkušeností. Každou zimu mám několik čistě snowboardových skupin a jezdím s nimi na prkně. Pokud je skupina smíšená, volím pro jízdu raději lyže. Jednoduše jsem mnohem mobilnější. Takže poměr mé práce je 80:20 ve prospěch lyží. Přesto se pokusím o pokud možno objektivní náhled do výhod a nevýhod freeridování na lyžích a prkně.

Historie

Snowboarding je z hlediska historie proti lyžování v podstatě miminko v plenkách. Nicméně za to, jak je vnímána estetika freeridového oblouku dnes, vděčíme právě jemu. Dlouhé kulaté oblouky s velkým sněhovým rozprachem a hlavně „flow“ pocit při jízdě prašanem přinesli prknaři. Jejich zaměření na volný terén bylo patrné už od začátku a teprve později se dostali na sjezdovku, kde začalo ono legendární přetahování o vleky a vyhánění snowboarďáků ze středisek. Jo, to byl snowboard ještě punk! Dnes je sice prknařů stále méně než lyžařů, ale dávno patří do mainstreemu a o jejich přízeň bojuje mnoho firem a naprostá většina skiresortů. Jízda v terénu na lyžích má sice již více než stoletou tradici, ale tehdejší lyže byly dlouhé a úzké. Jako ideál jízdy v prašanu byly vnímány spíše krátké oblouky, tzv. wedeln. Dodnes tomu tak je u mnoha skialpinistů. V rakouské Mekce volného lyžovaní vznikl dokonce termín „Arlberg Teppich“, což označuje svah pokreslený pravidelnými oblouky seřazenými jeden vedle druhého tak, že svah vypadá jako stopami lyží utkaný koberec.

To, že na prkně bylo možné jet dlouhé a kulaté oblouky ve velké rychlosti a zažívat pocit surfování na sněhu, přivedlo mnoho lyžařů k jízdě na prkně. Možná trochu závisti nad ladnými oblouky snowboarďáků potom stálo za ideou udělat lyže do terénu mnohem širší, a tak jsme se dnes dostali do fáze, že plocha dnešních freeridových lyží se blíží spíše dvěma snowboardům. Domnívám se, že ztloustnutí lyží do terénu, a tudíž mnohem lehčí a hlavně zábavnější jízda, přivádí hodně zatoulaných lyžařů zpátky na dvě prkna.

Jízda – 1:2

Budeme-li porovnávat jízdu na lyžích a snowboardu ve volném terénu, zvítězí snowboard v testu uživatelské přívětivosti v problematickém sněhu. Jízda na prkně je jednoduší a i méně zdatný jezdec je schopen poměrně dobře zvládnout sníh s proměnlivou vrchní vrstvou. Zejména lehká krusta, která i pro slušné lyžaře často představuje trápení, je na SNB mnohem jednodušší. Důvod je prostý, máme jen jednu hranu a jednu plochu. Na lyžích je v krustě problém stejné dávkování zatížení na obě lyže a rytmická jízda.

Pokud však porovnáme akční rádius snowboardu a lyží, tak zde snowboard významně prohrává. Jelikož na prkně jsou přivázány obě nohy k jedné desce, není možné se jen tak někam přesunout po rovinkách nebo vyšlápnout malý kousek vzhůru. Respektive možné to je, ale třeba v hlubokém sněhu to vyžaduje mnohem větší úsilí a v půlmetrovém prašanu je to naprosto vyčerpávající. Tam je lyžař s volnýma nohama a s pomocí hůlek ve velké výhodě.

Částečné omezení je také na sjezdech, které začínají nebo končí dlouhým traverzem, a to je při freeridování ve skiresortech opravdu časté. Zde se poznají zkušení rideři, kteří se udrží ve vysoké stopě a drobnými pohyby chodidel dokážou udržet prkno v jízdě. Pokud na prkně minete správnou výšku pro odbočení ze sjezdu, může se jinak pětiminutový traverz proměnit v hodinové brodění zpátky ke sjezdovce. Stejný problém nastává např. ve sjezdech s dlouhými rovnými dojezdy údolím. Protřelí jezdci vždy nosí na batohu přidělané hůlky, aby se na plochých pasážích mohli odpíchnout. Ale vyzkoušejte to několik kilometrů v hlubokém sněhu a možná budete lyžařům po chvíli závidět jejich volné nohy a pozici čelem ke směru jízdy.

Rychlost – 1:0

Rychlostí můžeme myslet tu při sjíždění, ale také celkovou rychlost pohybu ve volném terénu včetně různých přesunů, výstupů, pohybu po rovinách atd. V té první kategorii jsou na tom jezdci téměř podobně. I když jsou lyže v absolutním měřítku vždy rychlejší, což potvrzují všechny závodní disciplíny, tak v terénu vlastní jízda nebývá problém. Kdo na koho bude čekat, záleží více na individuálních schopnostech členů smíšené skupiny a na kvalitě sněhu. Například v již výše zmiňované krustě bude stejně zdatný „prknař“ rychlejší. Jiná je situace v rychlosti celkového pohybu v terénu. Zde je třeba poctivě přiznat, že z 90 % se na snowboarďáky čeká. Čím je terén složitější, tím více. Zažil jsem jen opravdu málo jezdců, kteří bez problémů stíhají tempo zdatné lyžařské skupiny a před nimi smekám klobouk.

Pohodlí – 1:1

Otázka, zda je pohodlnější pohyb na snowboardu, nebo lyžích, je dost individuální. Jednoznačně to vyhrávají snowboardové boty, co se týká běžné chůze nebo pohybu na apré-ski party. Na druhou stranu stání na sjezdovce nebo pohyb ve frontě na vlek je jednoznačně příjemnější na lyžích. To co také většině snowboardujících lyžařů v kategorii 40+ přijde velice diskomfortní, je neustálá potřeba se shýbat nebo nedej bože si sedat při zapínání vázaní.

Hiking aneb šlapání na lajnu – 1:1

Hikingem chápeme výstup ke sjezdu po svých s lyžemi nebo prknem na batohu. Většinou se „hikují“ kratší výstupy. Do 100, max. 200 výškových metrů. Pro větší převýšení se už rozhodně vyplatí vytáhnout stoupací pásy. Dále se hiking a nebo už lezení uplatní v prudším nebo skalnatém terénu, kde již není možné stoupat pomocí pásů. V této disciplíně to bude snowboard versus lyže 1:1. Při šlapání v dobrém sněhu je pohodlnější vystupovat ve snowboardových botách a také prkno na zádech bývá výrazně lehčí než pár pořádných lyží. „Snowboarďákům“ lze pro výstupy opět doporučit skládací hůlky, které výstup výrazně ulehčí. Výhody snowboardových papuček se rázem vytratí na tvrdém sněhu, kde je nutné zakopávat nohy do sněhu a zejména v traverzech. Pokud je nutné použít mačky, jsou snowboardové boty opět v nevýhodě.

Touring – 1:2

Kdo se chce vypravit na vážnější túry do hor, se šlapáním pěšky už většinou nevystačí. Je třeba nasadit stoupací pásy. V jednom z předchozích dílů jsme si popisovali, co je skitouring, skialpinismus, big mountain a další podkategorie volného lyžování. I jezdci na snowboardu se vydávají do kopců po svých a sjíždí ty nejprudší svahy ve všech horách světa. Ještě do nedávné doby na tom byl snowboard oproti lyžím výrazně hůře. Lyžaři mají už dlouho svá kombinovaná vázaní výstup/sjezd a stoupací pásy. „Borďáci“ dříve využívali k výstupu na vrcholky hor sněžnice. Výstup na sněžnicích příliš komfortní není a navíc je dolů musíte svážet na batohu, takže tento systém je trochu neohrabaný. V poslední době však svitlo na lepší časy a ve velké míře se začínají uplatňovat „splitboardy“. Prkno se na výstup rozdělí na dvě „lyže“, vázání se přenastaví a nasadí se stoupací pásy. U první generace splitboardů tato přestavba trvala poměrně dlouho a ve velkém mrazu a větru to bylo utrpení. V posledních letech jsou však systémy mnohem vychytanější a přestavba je otázkou několika málo minut. Bohužel cena dobrých splitboardů je zatím dost vysoká.

Bezpečnost – 1:3

U freeridingu řešíme z hlediska bezpečnosti dvě hlavní kategorie. Pády a laviny. Statistiky říkají, že díky svázaným nohám je na snowboardu mnohem méně úrazů kolenního kloubu. Na druhou stranu pády přes backsidovou hranu zase více ohrožují hlavu a záda. Další otázkou je, jak je tomu v extrémně prudkých sjezdech. Na snowboardu se nemusíte tolik bát noční můry extrémního lyžaře – vypnutí nebo vytrhnutí vázání. Obojí jsem už několikrát viděl a zažil na vlastní kůži. Naopak na tvrdém sněhu je jízda na prkně hodně drsnou disciplínou a stát na špičkách na ledovém svahu na jedné hraně chce pevné nervy. Pro hodně strmé terény si proto jezdci berou do ruky cepín.

U lavinových nehod jsou svázané nohy s prknem významnou nevýhodou a zde snowboard prohrává s lyžemi o koňskou délku. Lyže se při stržení lavinou v naprosté většině uvolní, stejně jako hůlky držené bez poutek. Lyžař má tak větší šanci zůstat na povrchu laviny zejména pokud aktivuje lavinový airbag. Prkno zůstane s tělem pevně spojeno a táhne jezdce jako kotva dolů. Znám jeden neuvěřitelný případ přežité laviny, kdy se snowboardista zasypaný téměř po hlavu sám 3 hodiny vyhrabával ze sněhového sevření. Byl zasypán ve stojící poloze s prknem na nohách a ke všemu jel sám.

Image – 0:0

Asi není nutné zastírat, že pro hodně lidí je image důležitým tématem. Vymezení se svou image oproti jiné může být dokonce životní náplní. Například od mladších ročníků můžeme často slyšet, že lyžaři jsou páprdové, od starších zase, že nesnášejí snowboarďáky, freestyleři se vysmívají sjezdovkovým lyžařům ve vypasovaných outfitech s kožíškem, jiní tvrdí, že free heel = free mind atd.

Tendenci vymezení se proti jiné autoritě potvrzuje fakt, že smíšené skupiny jsou velice často rodiny. Když rodiče jezdí na lyžích, potomci volí prkno. Bývá to ale i obráceně a děti jsou konzervativnější než rodiče. V tomto ohledu si tedy vůbec netroufnu hodnotit, zda je lepší nebo víc „cool“ prkno, nebo lyže. Koneckonců na obojím se jezdí z kopce dolů a dělají zatáčky.

Telemark

Vím, že jsem vynechal v hodnocení ještě kategorii telemark. Jeden důvod je, že sám se mu aktivně nevěnuji, a druhý, že většina charakteristik, které jsem přisoudil lyžím, platí i pro telemark. Jízda s volnou patou je trochu pomalejší než s klasickým vázáním, ale celkově je pohyb na telemarkách velmi přirozený a při různých přesunech na rovinkách uživatelsky mnohem příjemnější než s pevným vázáním. Jistota „tele“ jezdců v terénu je v průměru přece jen trochu nižší, a to zejména na prudkých svazích. I když má telemark skalní skupinu uživatelů, stále se jedná o menšinovou záležitost. Mezi stovkami odvedených klientů jsem měl jezdců na telemarku sotva ke dvaceti a ti už patřili k velmi zkušeným.

Co je tedy lepší? 10:0/0:10

Pro pečlivou analýzu zkuste v článku sečíst plusy a minusy. Za každý plus jsme dali jeden bod. Přidejte deset bodů ke kategorii, která vám je z neznámých důvodů ze srdce bližší. Vyjde vám výsledek, který rozřeší, zda se máte spouštět dolů s kopce na dvou prknech a stát čelem ze svahu, nebo na jednom bokem dolů.