Věděl jsem, že je to země odlišná od naší, hodně kamenitá, plná horkých pramenů a řídce obydlená. A to bylo tak zhruba vše,“ vzpomíná.

Výlet na Island je sám o sobě velkým zážitkem, ať už jedete lyžovat, nebo ne. Kultura severské země je silně specifická a pozitivně inspirující. Reykjavík je sice malá, ale živá metropole plná útulných hospůdek otevřených až do noci. „První noc jsme přespali v Reykjavíku, hustota domů a lidí připomíná spíš předměstí než metropoli. Místní restaurace, kde nás večer pohostili, mě svou kvalitou ale velice mile překvapila.“

Fenoménem Islandu je mimořádně silná geotermální činnost. Tamní termální prameny nahrazují atmosférické teplo, kterého je zase naopak nedostatek – alespoň vnímáno očima středoevropana. Po lyžování je to samozřejmě skvělá relaxace, ale termální vodě se můžete oddat kdykoli. „Hned druhý den ráno jsme přejeli na nezbytnou návštěvu Blue Lagoon, přírodních lázní, kde voda podobná mléku dosahovala teploty až 40 stupňů Celsia.“ Ale pak už se jede za lyžováním.

Přesněji řečeno letí, konkrétně do Akureiri, městečka na druhém, severozápadním cípu Islandu, kde je civilizace ještě o poznání méně. „Na místě už na nás čekal guide Kirk s velkou americkou dodávkou obutou do ohromných pneumatik v islandském stylu, které dokážou překonat nástrahy drsné přírody a řídkou síť cest. Po přibližně hodině cesty jsme dojeli na farmu, která zde prý stojí od roku 850! Konec světa, pár opuštěných domů a jinak skoro nic. Co bylo však zásadní, mezi starými i novými staveními pro turisty parkoval… vrtulník!

Vítejte na arktickém heli dobrodružství!

Ráno se šlo konečně jezdit. „Po klidné až rozvláčné snídani jsme obdrželi pípáky, lopaty a sondy a absolvovali jsme bezpečnostní školení,“ pokračuje ve vyprávění Tomáš. A pak konečně sklonili hlavy a nalezli do vrtulníku.

„Než jsme se rozkoukali, už nás vysadili na vrcholku jednoho z mnoha kopců. Po prvním lehčím sjezdu, kde si nás guide otestoval, jsme odlétli na o něco náročnější. Všichni zapomněli na obavy a začali si ježdění užívat. Čas běží nejrychleji při lyžování, takže za chvilku byl po jednom ze sjezdů u čekajícího vrtulníku – v prostředí krásných islandských hor s výhledem na moře – připravený oběd.

Lyžovalo se do odpoledne a po krátkém odpočinku nás čekala společná večeře – mezi turisty a zaměstnanci se nečiní rozdíly, takže jsme čas večeře strávili u jednoho stolu s piloty, guidy i kuchařkou (která svou práci odvedla na jedničku). Byl z toho nakonec dlouhý večer plný probírání zážitků a příprav na den příští.

Další ráno nám moc nepřálo počasí, nakonec jsme vyletěli na zkoušku a po dvou letech jsme se radši stáhli dolů a rozhodli se počkat na zítřek a lepší počasí. A opravdu, náš třetí den bylo nádherně! Spolu s guidem jsme rozhodli, že poletíme přes moře na vzdálenější pobřeží. Už přelet byl zážitek. A také jsme zažili něco, co se hned tak nepovede – sjezd z vrcholu až na břeh moře. Snad kromě guida z nás nikdo podobný zážitek nezažil, sjíždět s výhledem na nekonečnou a blankytně modrou mořskou hladinu.“

Privátní jízda

„Poslední den už guide věděl, že všichni lyžujeme dobře, domluvil jsem proto, že nás vysadili postupně na jednom hřebeni, aby si každý dal jednu superjízdu v panenském sněhu. A ještě jsme se při tom z letícího vrtulníku natočili,“ uzavřel vyprávění Tomáš.



Přečtěte si také článek:

Freeride na Islandu: Obři, trollové a vrcholovky

Na severu Islandu mezi fjordy Skagafjordur a Eyjafjordur leží Tröllaskagi – poloostrov obrů a trollů. Na tomto ságami opředeném výčnělku se tyčí až 1 500 metrů vysoké zasněžené horské masivy obklopené blankytně modrým mořem. Není se však třeba obávat, že by se o ně člověk musel dělit s velkým množstvím ostatních lyžařských nadšenců, neboť Island patří mezi nejméně zalidněné země Evropy.