Tento článek vyšel v časopise SNOW 96 (říjen 2016).
Jsem si jist, že naprostá většina čtenářů
časopisu SNOW má s funkčním oblečením vlastní zkušenosti, mnozí mají
i více kusů první vrstvy, možná i z různých materiálů.
O zkušenostech týkajících se výdrže a odolnosti používaných
materiálů se dozvíte i v tomto článku.
Pro první vrstvu se nejčastěji používají 4 materiály. Mezi materiály transportní se řadí polypropylen a polyester, oba mají minimální navlhavost. Do této skupiny se dá zařadit také polyamid, i když ten má navlhavost výrazně vyšší než první dva zmíněné materiály. Polyamid se však takřka nikdy nepoužívá ve funkčním prádle samostatně, proto se ve výsledku kombinují různé materiály ve spojení s různým způsobem tkaní, čímž výrobci dosahují kýžených vlastností, ať už v rámci jednoho kusu oblečení (tzv. bodymaping), nebo s ohledem na použití trika (dle intenzity výkonu a s ohledem na okolní teplotu). Připomeňme, že podstatou těchto syntetických materiálů je spolu s malou nasákavostí také schopnost rychle šířit vlhkost (v našem případě pot) po struktuře svých vláken. Ta jsou zpravidla velmi jemná a často strukturovaná tak, aby byla jejich povrchová plocha co největší (např. vlákno Coolmax se čtyřlaločným průřezem má větší povrchovou plochu než vlákno kulaté). Obrovské množství těchto vláken je spředeno do příze, z ní je pak utkaná samostatná textilie. Ta má ve výsledku obrovskou povrchovou plochu složenou z jednotlivých vlákýnek.
Když se začneme při zvyšující intenzitě zahřívat (svaly při výkonu
vždy produkují „odpadní“ teplo), nejúčinnějším mechanismem pro
ochlazování je náš potní systém, který produkuje ve žlázách pot
složený z vody, solí a příměsí tuků a dalších tělních látek
(více v odstavci o zápachu) a ochlazuje naše tělo při odpařování
této tekutiny. Právě v odpařování je kouzlo ochlazování, protože pro
změnu skupenství z tekutého na plynné je potřeba dodat dostatek tepelné
energie. Ta je pro tento proces odebírána z našeho těla. A když si
představíte, že pot je po vláknech šířen rychle dál a dál, 
každá kapka se „rozutíká“ na docela velkou plochu
textilie a ještě na mnohonásobně větší plochu z pohledu povrchu
vláken. A tím se odpařování stává rychlejším. Funguje to podobně jako
u odpaření vody z kaluže. Ta se při stejném objemu rychleji odpaří
z mělké a na plochu větší kaluže než z kaluže malé a hluboké (ta
by v tomto článku mohla reprezentovat „nefunkční“ bavlnu). Tyto
transportní materiály tedy hrají prim u aerobních sportů, kde dlouhodobé
intenzivní zatížení svalů vyžaduje průběžné a intenzivní chlazení.
Pot se odpařuje rychleji, a tím se i rychleji ochlazuje naše tělo. Vhodné
je také připomenout, že pára má minimální tepelnou vodivost (oproti
vodě), takže pak už nijak zásadně neovlivňuje tepelný komfort, i když
často ještě nějakou dobu trvá, než se dostane přes další slupky
oblečení ven (v zimě zpravidla musí pára překonat ještě druhou
izolační a často i třetí ochrannou vrstvu).
Čtvrtý materiál používaný pro 1. vrstvu je materiál čistě přírodní a jeho popularita v poslední době strmě roste i přesto, že se nejedná o materiál transportní, tedy z pohledu nakládání s vlhkostí funkční. Ano, je to jemná vlna merino, která sice nasaje do svých vláken spoustu vlhkosti a nikam ji dál nešíří (všimněte si, že triko z tohoto materiálu bude mít po intenzivní aktivitě mokré skvrny v podpaží a na hrudi, kdežto transportní materiály by byly vlhké na výrazně větší ploše), ale i přesto svým způsobem funguje. Vlna je totiž kadeřavá, tedy má ve své mikrostruktuře velký objem vzduchu, a proto umí hřát, i když je zcela mokrá. Merino není nejvhodnější pro intenzivní dlouhodobé výkony (např. pro výkonnostní běžecké lyžování), ale pro sjezdové lyžování je kombinace jejích vlastností výtečná.
Mechanická odolnost – kolik vydrží?
Každý ze zmíněných materiálů má své
mechanické vlastnosti, ať už se bavíme o odolnosti proti oděru,
pružnosti, nebo tvarové stálosti. Například polypropylen má výbornou
mechanickou odolnost, ale menší tvarovou stálost, a proto dochází
k větší „únavě“ prádla po dlouhodobějším používání. Polyester,
komerčně nejužívanější materiál, je pružný a dostatečně
oděruvzdorný a i při delším používání drží tvar. Ovšem
nejpružnější a nejodolnější je polyamid, ze kterého se i přes jeho
vyšší výrobní cenu vyrábějí například plavky právě pro jeho odolnost
proti oděru a zatrhávání. Jak se dá předvídat, mechanicky nejméně
odolná je vlna merino. Zejména prádlo nižší gramáže vyrobené čistě
z vlny je nejnáchylnější k roztržení či prodření. Po delší době
užívání je potřeba s vlněným oblečením i opatrněji manipulovat,
dobře si vzpomínám, jak jsem roztrhl dlouhé vlněné spodky při
oblékání.
Materiály se pro své transportní i mechanické vlastnosti různě kombinují a často se doplňují elastanem (prádlo kopíruje lépe tělo, u kompresního proto nikdy nechybí). U seamless – bezešvého – oblečení se často kombinuje polyamid (odolnost a pružnost) s polypropylenem (menší navlhavost a lepší transport vlhkosti). Merino vlna se často v úpletech kombinuje s polyesterem. Ten je nejčastěji z vnitřní strany (je i jemnější na omak, nekouše) a merino z vnější, ovšem existují i oboustranně použitelná trika. Tato kombinace výrazně zvyšuje životnost materiálu, i když odolnost proti zápachům tím trochu strádá…
Odolnost proti zápachům – kdy zasmrdí?
Pachy a sportovní prádlo, to je velké téma. Zejména my muži známe
situace, kdy spodní prádlo po jednom dni a někdy už i po pár hodinách
smrdí… opravdu hodně. Z tohoto pohledu jsou v nevýhodě syntetické
materiály, na kterých se jednak slušně daří bakteriím a za druhé na
nich ulpívají tuky, vydatná strava pro bakterie, a soli, které se
vylučují spolu s potem. Proti bakteriím se bojuje příměsí iontů
stříbra v materiálech, což nedělá dobře jejich buněčné struktuře
a opravdu to pomáhá. Jenže 
stříbra musí být tak akorát, kdyby ho bylo moc, tak by
pozabíjelo i miliony bakterií, které jsou součástí povrchu naší
pokožky a podílí se tak na naší obranyschopnosti. Z toho vyplývá, že
i na ionty stříbra ošetřeném prádle nějaké bakterie přežijí a mohou
tedy zpracovávat dodanou potravu a při tom kolem nás tvořit specifický
odér. Specifický proto, že každý člověk má jinou skladbu bakterií na
povrchu své pokožky: výzkumy odhalily, že na jednom těle jsou desítky
různých druhů bakterií z dosud identifikovaných více než dvou stovek.
Nevýhodou u syntetických materiálů je, že zejména tuky velmi dobře
ulpívají na jejich povrchu a ani praní je nedokáže po delším
používání zcela odstranit. Proto mohu potvrdit, že takové prádlo
s rostoucí dobou používání začne po vyprání rychleji zapáchat.
Některé kusy svého oblečení, byť jsou ze skvěle funkčního materiálu,
už z tohoto důvodu pro jistotu nepoužívám.
Merino je z pohledu (malé) tvorby zápachů jednička. Působí aktivně proti množení bakterií, tomu pomáhá i lanolin obsažený v každém vláknu. Je až kouzelné, že s jedním trikem se dá aktivně lyžovat více dní (kolega Socha vykřikuje i týden!) a děti a žena se k vám přitulí bez zbytečných komentářů. Zejména mladší dcera je v tomto ohledu až příliš upřímná.
Zmíněné kombinace materiálů vzájemně ovlivňují i tvorbu zápachů. Především zapojení vlny znatelně pomůže. Mám více trik kombinujících polyester a merino a jejich výdrž před nuceným odložením do koše na prádlo je znatelně prodloužena oproti triku ze samotného polyesteru, ale hodnot čisté vlny nedosahuje. Navíc zmíněný efekt rychlejšího „zasmrádnutí“ dlouhodobě užívaných syntetik po vyprání ovlivňuje i tuto kombinovanou variantu.
Kdy se přestane líbit?
Buďme upřímní, i ve sportovním oblečení je móda důležitá. Ženy a stále častěji i muži chtějí vypadat. Hranice, kdy odložíme prádlo z důvodu, že už nevypadá dobře či moderně, existuje. Jen záleží, jak ji máme daleko.
Když to velmi zjednoduším, toto všechno uvedené by mohly být důvody, abychom poslali své funkční oblečení do věčných lovišť. U čistého merina je pravděpodobné, že se prádlo při déledobém aktivním užívání začne trhat, tím pádem nebude dobře vypadat. U syntetiky to bude kombinace opotřebení (přeci jen se prádlo odírá a např. od suchých zipů dostává dost zabrat) a zápachu. U kombinace merino–syntetika dojde dříve k mechanickému opotřebení horní vlněné vrstvy a estetické degradaci, než by vás začal neúnosně obtěžovat zápach. A pokud budete chtít mít krásné nové prádlo v současném designu, vlastně ani nemá smysl čekat na to, až se vám to stávající znehodnotí.
Merino
- Mechanická odolnost 1,5*
- Tvarová stálost 3*
- Odolnost proti pachům 5*
- Navlhavost 1*
Polyester
- Mechanická odolnost 4*
- Tvarová stálost 5*
- Odolnost proti pachům 2*
- Navlhavost 4,5*
Polypropylen
- Mechanická odolnost 4,5*
- Tvarová stálost 2*
- Odolnost proti pachům 2*
- Navlhavost 5*
Polyamid
- Mechanická odolnost 5*
- Tvarová stálost 5*
- Odolnost proti pachům 2,5*
- Navlhavost 3*
Partnerský odkaz: Stejně se zmíněné materiály chovají i u lyžařských ponožek, jejichž odolnost je důležitá proto, že dochází k těsnému kontaktu mezi nohou, ponožkou a lyžařskou botou. Proto je důležité, aby u ponožek byl vyvážený mix merino vlny a polyamidu, který dodá potřebnou výdrž. Hodně elastanu zajistí přesné usazení na chodidle a tím pádem omezí případné tření mezi ponožkou a kůží, což funguje skvěle proti vzniku puchýřů.
