Tento článek vyšel v časopise SNOW 100 (prosinec 2016).



Třetí ochrannou vrstvu (ve skutečnosti může být i čtvrtá, pátá atd.) „cibulového“ systému oblékání používáme jako štít před nepříznivými povětrnostními vlivy. Zároveň by použité materiály měly mít i dobrou mechanickou odolnost, protože u nich může dojít jednodušeji k poškození ať už běžným používáním, nebo v nenadálých případech, kterým může být u lyžování například pád na umrzlém sněhu. Mechanické vlastnosti oblečení udává materiál použitý na vrchní straně textilie, jeho gramáž a také způsob jeho tkaní.

Polyester – oděvní chameleon

A máme ho tu zase, nejpoužívanější materiál ve sportovně-oděvním průmyslu. Je jedním z nejvyužívanějších materiálů pro funkční spodní prádlo, nejběžnější izolant a neztratí se ani u vrstvy ochranné. Jeho vlastnosti jsou proto příznivé, i když mechanická odolnost není nejvyšší a například na exponovaných místech se budou vlákna třepit více a rychleji než při užití polyamidu. Polyester má minimální navlhavost, což je výhoda i pro třetí vrstvu, jelikož impregnace ještě není všemocná. Polyesterové textilie jsou taky jemné na omak – komfort při nošení je přeci důležitý –, protože mechanická odolnost pro běžného uživatele v době bujarého konzumu, kdy je záhodno měnit oblečení co nejčastěji, není až tak zásadní. A další důležitou roli z tohoto pohledu hraje příznivá výrobní cena.

Polyamid – mé jméno je odolnost

Taky už jsme o něm psali v souvislosti s první vrstvou. U třetí vrstvy se ještě více projeví jeho mechanická výdrž. Pamětníci si určitě vzpomenou na „zápaďácké“ nylonky a naše silonky, punčochy tak tenké, a přitom tak odolné! Proto se tento materiál používá u svrchního oblečení tam, kde je kladen důraz na co největší výdrž. Nalezneme ho na většině outdoorových modelů pro nejextrémnější expediční nebo vysokohorské využití. Z polyamidu je i tenký, větru- a oděruodolný Pertex, který najdete například na péřových bundách nebo spacácích z vnější strany. A ti, co znají odolnou Corduru, už budou vědět, že její základ je taky nylonový. Ovšem jeho výrobní cena je zhruba dvojnásobná ve srovnání s polyesterem.

V minulých letech jsme se vícekrát zmínili o znovuobjevení bavlny pro použití u svrchních materiálů, to díky moderním metodám hydrofobního ošetření jejich povrchu. Z vlastních zkušeností s bundou z české textilie ošetřené povrchovou úpravou Hydrofobic Extreme od společnosti Nanomembrane (více jsme psali ve SNOW 93) mohu říci, že je to materiál velmi příjemný na nošení, mechanicky velmi odolný a díky úpravě i dočasně odolný vodě. Ovšem při dlouhodobém zatížení v extrémních podmínkách bavlna přeci jen časem vodu nasákne, proto je její využití skvělé pro standardní outdoorové aktivity – nejen trempové například ocení u táboráku její odolnost proti vznícení od poletujících jisker. Mohu říct, že bunda se stala jedním z mých nejoblíbenějších a nejužívanějších kousků, ale na lyže si raději beru membránovou „polyamidovou“ kombinézu.

Zajímavé je, že například nejznámější výrobce voděodolných a paropropustných textilií, americký Gore-tex, laminuje své membrány na tkaniny z polyamidu i polyesteru, a to v závislosti na koncovém využití materiálu a jeho očekávaných vlastnostech.


Silon

Silon je polyamidové vlákno typu 6 (polykaprolaktam), které se do začátku 90. let minulého století vyrábělo v Československu. Vývoj silonu začal ve zlínské laboratoři firmy Baťa v týmu vedeném Otto Wichterlem již v roce 1940. Rok poté byla vyrobena první příze, z níž se zhotovily vzorky ponožek a punčoch. Průmyslová výroba byla zahájena až po 10 letech.
Zdroj: Wikipedie


Ripstop – „válečná“ technologie

Některé textilie mají na sobě viditelné křížky – tzv. ripstop. Je to technologie tkaní, která má kořeny v USA v období druhé světové války a díky níž mají materiály výrazně větší odolnost proti roztržení při zachování nižší hmotnosti.

Membrány z pohledu výdrže

Membrána sama o sobě není nijak odolná oproti opotřebení, je to extrémně tenký materiál nalaminovaný (nalepený) na vrchní tkanině. Z vnitřní strany je ale potřeba membránu také chránit, proto se u 2vrstvého laminátu využívají podšívky, nebo se vyrábějí takzvané 3vrstvé lamináty (z vnitřní strany je membrána spojena laminací s podšívkou), případně tzv. 2,5vrstvé lamináty (na membránu je z vnitřní strany nanesen tenký ochranný film, který částečně membránu chrání). Poslední zmíněná varianta je ta nejméně odolná. Z vlastních zkušeností z 10letého užívání lehké bundy z 2,5vrstvého laminátu mohu říci, že se membrána z vnitřní strany na pár místech poškodila (zejména na zádech, kde to není z funkčního hlediska tak zásadní), což je daň za to, jak je bunda lehká a skladná. Ovšem její klady pořád výrazně převyšují tento neduh.

Zde je vhodné také připomenout, že s délkou užívání a s přibývajícími cykly praní se parametry membrán postupně zhoršují.

Povrchové úpravy textilií – opomíjený standard?

Kapičky ulpívají na povrchu bundy a pomalu stékají po vrchní straně a mnoho lidí se v tuto chvíli raduje, jak je ta „membrána“ na jejich oděvu skvělá. To je jeden ze zažitých omylů, protože v tuto chvíli se voda k membráně vůbec nedostala, ta je přece z druhé strany. V této fázi nám pomáhá hydrofobní a oleofobní (odolná vodě a oleji) ochrana textilií, které omezuje vsakování vody do jednotlivých vláken a snižuje například i špinivost. Tím zvyšuje komfort užívání, neboť vodou nasáklá bunda je těžší, „lepí“ se na nás, studí… A také platí, že tím, že drží vodu dále od vláken vrchní textilie, pomáhá účinnému prostupu par z vnitřní strany.

Moderní technologie impregnace neuzavírají póry mezi vlákny, což je důležité pro již zmíněnou paropropustnost. Ve SNOW 93 jste se mohli dočíst o české metodě plasmatického nanášení úpravy Hydrophobic Extreme. Stejně jako u membrán, i pro hydrofobní úpravy platí, že se jejich účinnost v průběhu užívání a po opakovaném praní snižuje. Zde je možno vhodnými přípravky alespoň částečně vlastnosti obnovovat.