Tento článek vyšel v časopise SNOW 83 market (říjen 2014).


Jak šel čas

Značku Lusti založil na začátku devadesátých let Milan Luštinec, odtud tedy Lusti. Ač nadšený lyžař a snowboardista, nikdy neměl se stavbou lyží nic společného a do zcela neznámých vod, stejně jako většinu malých začínajících výrobců, ho zavedly prozaické důvody ztráty práce v regionu i začínajícího boomu snowboardingu. Začátkem devadesátých let nebyl snowboarding tím, čím je dnes. Obchody nebyly přeplněné prkny všech možných značek, výběr vázání a bot byl téměř nulový. Tak Milan zkusil doma v garáži vyrobit první snowboard, pak další pro známé a nakonec po ztrátě práce v postupně uzavíraných žacléřských dolech, kde působil jako opravář důlních strojů, začal s kamarádem vyrábět snowboardy, doslova na koleni. O snowboardy nebyl ze začátku vůbec zájem, půjčené peníze na rozjezd nebylo z čeho splácet a nakonec ani zakázka na větší množství snowboardů nepřinesla žádné zadostiučinění, když její objednavatel se snowboardy zmizel a už se nikdy neukázal ani on, ani jeho peníze. Nebýt shody náhod, ze které vzešly velké zakázky od rakouského partnera, který zásoboval sítě sportovních obchodů snowboardy a lyžemi neznámých značek, Milan by možná dodnes splácel dluhy z nadšeného rozjezdu v devadesátých letech a čeští patrioti by nikdy neobuli na nohy lyže, které dnes vyrábí.

Až do roku 2000, kdy Milan postavil malou továrnu na zelené žacléřské louce, se výroba odehrávala v několika garážích a plnila z větší části pouze požadavky rakouského partnera. Lyže Lusti byly v té době spíše koníčkem a kvalitním materiálem pro několik aktivních závodníků. V roce 2001 začaly spatřovat světlo světa první opravdu sériové modely, které si mohl objednat a zakoupit běžný zákazník. Zakázková výroba vzhledem ke kurzu tehdejšího šilinku a později eura postupně upadala a největší zásah jí pak dala ekonomická krize. Kapacita továrny se tak začala uvolňovat čím dál více pro vlastní produkty, a Lusti tak pomalu stoupaly u českých lyžařů k vrcholu oblíbenosti. Možná že i tam se dnes skrývá malá slovní přesmyčka Lust a malé i, které nový designér malým fontem vtipně oddělil od kořene slova. Není snad vrchol zároveň i chtíčem?

Technologie a konstrukce

Lusti nemají nic, co by už nebylo dávno objeveno. A budiž pochváleny, že nemají nic z toho, co bylo objeveno jen kvůli marketingu a podpoře prodeje. Lusti používají klasické sendvičové konstrukce, jejichž základ tvoří dřevěné jádro, na které se pak dle potřeby a hlavně dle zaměření lyže přidávají ve vrstvách laminát a titanal, nebo například karbon. Je zajímavé, že Lusti vůbec nepracují s pěnou. S dřevěným jádrem jsou vyráběny i dětské lyže nebo krátké shorties (velmi krátké lyže na principu bigfoots). V podstatě stejnou technologií jako lyže pro dospělé. Lusti naopak nepoužívají (až na výjimečný model) rocker, stejně tak ve své filozofii a díky kvalitní konstrukci nenesou žádné tlumiče vibrací a podobné vymoženosti současného trhu. Milan Luštinec si zakládá zejména na kvalitě. Zatímco u velkých zakázek rakouského partnera byl často kladen důraz hlavně na cenu, u vlastní značky ho nic netlačí. Může postavit lyže tak, jak považuje za nejlepší pro své zákazníky, může do nich dát ty nejlepší materiály, které používají světoví výrobci na stavbu závodních lyží, a nemusí s nimi šetřit. Své zákazníky, kteří si za kvalitu připlatí, už má a jejich počet stále stoupá. V šetření materiálů spatřuje i největší rozdíl mezi svými lyžemi a lyžemi jiných výrobců. Dřevěné jádro, titanal, laminát jsou všude, kde mají být, po celé délce lyže a ne jen tam, kde to může zákazník, nebo servisman při montáži vázání, najít. Díky výlučně dřevěné konstrukci se dnes také jeho značka zaměřuje spíše na pokročilé a sportovní lyžaře, čistě začátečnickému segmentu se nevěnuje.

 
Tady vznikají jádra lyží   Jádro lyže těsně předtím, než dostane svůj tvar
 
Hotová jádra připravená pro další zpracování   Velká část výroby lyží probíhá ručně
Čerstvá „Lušťovka" právě opustila lis

Co teď a co dál?

V současnosti vyrábí Lusti podle zakázek 4 až 6 000 párů lyží ročně pro český trh, další výroba v řádech tisíců je už čistě zakázková pro zahraničí. Milan Luštinec staví vedle kvality i na tom, že jeho lyže si může každý vyzkoušet. Na objednání dnes zasílá třeba i více párů přímo zákazníkovi, ten si lyže může vyzkoušet a zase je poslat zpět. Kupodivu se dodnes ani jedny neztratily. Pokud lyže zákazníkovi vyhovují, může si je objednat u nejbližšího prodejce. Milan si totiž pevně stojí za cenami lyží, jejichž výroba něco stojí, a tak si značka Lusti drží stejné ceny kdekoliv po republice. Lyže Lusti v podstatě nelze najít ve slevě. Navíc i při výrobě, která už dnes není v desítkách, ale v tisících párů ročně, si může každý zákazník u Lusti objednat svůj design a nechat si ho vyvést na konkrétní model lyží, který si vybral. Na další sezony chystá Lusti i rozšíření sortimentu na letní sezonu. Byť na odbyt lyží si nemohou ani přes špatné zimy stěžovat, léto je prostě všude na světě, trvá déle a vodní sporty lze provozovat, i když je ošklivo. Chystá tedy kolekci wakeboardů, prken pro kiting, na své si ale přijdou i longboardisté. Prostě vše, co lze postavit, je pro mimořádně technicky nadaného Milana výzva a čeští patrioti tak nejsou odkázáni jen na běžné kolekce velkých výrobců, ale mohou si dopřát trochu exkluzivity, třeba i s vlastním designem, hnedle za komínem. Dobré lyže umíme i tady a je navíc potěšující, že se jejich výroba zabydlela tam, kam patří nejvíce. V Krkonoších.


Rozhovor s Milanem Luštincem

Co tě nejvíc při budování značky Lusti překvapilo?

Patriotismus. Nikdy bych nečekal, že čeští zákazníci budou chtít ryze českou značku. Spíše jsem čekal opak.

Co nejzajímavějšího jsi zatím vyráběl?

Děláme různé zajímavé věci, byť žádný velký obchod z toho asi nikdy nebude. Začali jsme dělat třeba ultralehké skialpové lyže pro moji dceru Lucku a jejího přítele Radka Groha, kteří jsou na špičce českého závodního skialpinismu. Dnes je z toho už malosériová výroba. Od loňska děláme třeba i špičkové lyže na skiboby. Jezdí na nich naši vynikající závodníci a několik si jich objednal např. i německý reprezentační tým, takže je dost pravděpodobné, že jednou budu mít v portfoliu značky Lusti třeba i mistra světa na skibobu.

Děláš ale i boulařské speciály pro Nikolu Sudovou?

To je krásná spolupráce. Ví přesně, jaké lyže potřebuje, my je umíme postavit a značce Lusti navíc dělá dobré jméno, i když ve sportu, který není mezi běžnými lyžaři nijak rozšířený.

A co alpské lyžování?

To je těžké. Děláme samozřejmě i závodní lyže, vlastně jsme s nimi i začínali. Ale dostat je někam dál, třeba do Světového poháru, je v podstatě neproveditelné. Jezdí na nich třeba Dana Marková, která je na špičce v obřím slalomu v České republice, jezdil na nich dřív i Zdeněk Šafář, reprezentant ve skicrossu, a oba je dostali až do nejvyšších soutěží ve světě. Ale velkým firmám a různým zákulisním bojům nemůže malá značka konkurovat a ani to není přesně to, co bychom chtěli. Poměr utracených peněz za vývoj lyží, sponzoring a kousku slávy polní trávy je pro nás nesmyslný.

Co je pro tebe v souvislosti se značkou Lusti nejdůležitější?

Chci, aby si lidi kupovali moje lyže, protože se jim na nich dobře jezdí.